Putovní výstava v mělnické galerii Ve Věži, kterou připravila Skautská nadace Jaroslava Foglara, připomíná 81 let od vydání prvního komiksu o Rychlých šípech a 21. výročí Foglarova úmrtí.
Padesát skvělých ilustrátorů a scénáristů z Česka i Slovenska nabízí prostřednictvím svých komiksů různorodý pohled na Rychlé šípy a jejich odkaz v dnešní společnosti. S Rychlými šípy se podíváme do minulosti, ale i budoucnosti, dozvíme se, jaký osobní vztah k Mirkovi Dušínovi a jeho hochům autoři mají.
Na výstavě kromě panelů s novodobými komiksy najdete i několik reprodukcí originálních příběhů poskytnutých Památníkem národního písemnictví a další materiály o slavném klubu a jeho historii.
K nahlédnutí bude na výstavě i kniha Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, která vznikla v rámci výstavy a originální mapa Stínadel.
Je velmi zajímavé vidět, jak Foglarovo dílo a jeho symboly žijí dál. V rámci výstavy budou vystaveni unikátní ježci v kleci ze sbírek mladých mělnických znalců Foglarova díla Otty Ečera a Vojtěcha Bursy, který je navíc mistrem světa ve vyjímání ježka z klece z roku 2019.
Výstava se koná od 24. 1. do 22. 3. 2020
Vernisáž proběhne 23. 1. od 18 hodin

U příležitosti 21. výročí odchodu Jaroslava Foglara vychází první kompletní vydání tzv. Hromadných dopisů, prostřednictvím kterých Jestřáb seznamoval své čtenáře s novinkami o svém díle i životě.
Publikace obsahuje všech 49 hromadných dopisů a jejich přílohy, včetně variant doplněných příbuznými listy a ukázkami přípravných podkladů.
Pro autentičnost jsme ji doplnili třemi různými výtisky originálních Hromadných dopisů nalezených v bytě Jaroslava Foglara, včetně obálky s natištěným původním razítkem s adresou bytu v Korunní ulici, kde spisovatel žil v letech 1914-1978.
Formát A4, 72 stran + obálka + 4 strany barevné přílohy + obálka s třemi originálními Hromadnými dopisy.
Vychází v Skautské nadaci Jaroslava Foglara 23. 1. 2020 v nákladu 100 číslovaných výtisků.

Jaroslav Foglar – Jestřáb
6. 7. 1907 – 23. 1. 1999

Čtvrtý svazek souborného díla Jaroslava Foglara v novém vydání vyšel v nakladatelství Albatros začátkem listopadu loňského roku.
Nyní na knižní verzi již tradičně navazuje a k předchozím novým nahrávkám foglarovek jako mluveného slova se přidává právě Dobrodružství v Zemi nikoho.
Kompletní příběh čte Lukáš Příkazký.
Na počátku tohoto dobrodružství stojí odpozorovaný večerní rozhovor morseovkou z jednoho okna do druhého. Zprvu útržkovitá zpráva se začne vyjasňovat a Vláďovi s Vinckem se podaří vystopovat, kam ti dva neznámí kluci chodí. Země nikoho, jak rozervaný kraj za městem pojmenují, skrývá mnoho tajemství. Chlapci se pustí do pátrání, ale na každém kroku narážejí na překážky…
Vydává nakladatelství Albatros 23. 1. 2020.
Doporučená prodejní cena je 349 Kč.

Až do nejsevernějšího města republiky tentokrát zavítal nejznámější komiksový i románový klub v našich zemích.
Zámek v Šluknově hostí od 10. ledna výstavu pojmenovanou Rychlé šípy.
Sběratel Pavel Zelenka – Balů, skaut a foglarovec z nedalekého Varnsdorfu, připravil ze svých sbírek expozici věnovanou Jaroslavu Foglarovi, Rychlým šípům i dalším foglarovským tématům a oblastem.
Výstava potrvá do 29. 3. 2020.
Šluknovský zámek je otevřen celoročně, denně, včetně víkendů od 9.00 do 11.30 hodin a od 12.30 do 17.00 hodin.
Pozvánku do šluknovského zámku na výstavu Rychlé šípy uvede v sobotu 25. 1. od 9 hodin Česká televize na programu ČT Déčko v pořadu Tamtam.

Aktualizace 15. 1. 2020: Chybné datum úmrtí (13. 1.) opraveno na správné 9. 1. Omlouváme se za nedopatření způsobené chybnou informací prvotního informačního zdroje.
Krátce před svými 89. narozeninami odešel usednout k věčnému táborovému ohni výtvarník, malíř, grafik, hudebník, skaut, tramp a foglarovec Vladimír Pechar – Pluto (19. 1. 1931 – 9. 1. 2020).
Svůj talent věnoval vedle své obživy na půl století ve prospěch lidí milujících přírodu, romantiku, dobrodružství a kamarádství.
Byl autorem oficiálních znaků Junáka, Klubu přátel Jaroslava Foglara či později Sdružení přátel Jaroslava Foglara (včetně jeho Pražské pobočky, jejímž byl členem), ale také oddílu Pražská Dvojka – Hoši od Bobří řeky vedeného Jaroslavem Foglarem – Jestřábem, jehož byl od dětství velkým obdivovatelem a čtenářem jeho knih, předválečným členem Klubu Mladého hlasatele Svorně vpřed a Svištící šípy a po válce vpředovského Foglarova čtenářského klubu Himalaja, později i Jestřábovým přítelem a spolupracovníkem. Pluto je podepsán pod památníkem na legendárním tábořišti ve Sluneční zátoce na Sázavě, pod řadou foglarovských odznaků (Jaroslav Foglar, Večer světel, 13 bobříků, Modrý život...), pod pamětními plaketami k výročí Jaroslava Foglara, i pod řadou skautských, trampských či woodcrafterských odznaků věnovaných různým osobnostem z této oblasti. Byl také autorem nerealizovaného námětu na pamětní desku na domě v žižkovské Křišťanově ulici, kde bydlel Jaroslav Foglar.
Za svoji dlouholetou podporu foglarovské myšlenky obdržel Vladimír Pechar v roce 2005 čestné uznání od Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
Pluto měl i dar hudebního nadání – byl zakladatelem dvou hudebních skupin (Dixieparty a G Club), hrál na trubku a byl kdysi i u otevření slavného pražského klubu Olympic. Kromě tohoto žánru skládal hudbu i text k trampským písničkám.
Vedle malířství, knižní ilustrace a grafiky se zabýval i sochařstvím a reliefní plastikou.
Je autorem několika desítek portrétů osobností české historie, ale také staroegyptských postav či postav z her Williama Shakespeara.
Sám se stal nakonec jednou postavou v kultovním kresleném seriálu Rychlé šípy, když Jaroslav Foglar za Plutovu rozsáhlou pomoc s převedením románu Stínadla se bouří do komiksového scénáře použil v příběhu Rychlé šípy unikají potupě pro jednoho z chlapců jméno Vláďa Pechar.
Milý Pluto, díky za vše, co jsi pro nás vykonal a čím jsi obohatil naši stezku!

Dnes, 13. ledna, se dožívá 90 let Miloš Zapletal – Zet, spisovatel a redaktor – autor oblíbených dobrodružných příběhů pro děti a mládež i dlouhé řady příruček pro činorodé prožití volného času určených dětem i jejich starším kamarádům vedoucím, redaktor, sběratel a zpracovatel stovek a stovek her pro volný čas, vedoucí skautského respektive turistického oddílu, překladatel díla Ernesta Thompsona Setona, editor ojedinělé řady příruček Skautské prameny a v neposlední řadě celoživotní popularizátor a dlouholetý editor vybraných textů Jaroslava Foglara respektive autor textů o Jaroslavu Foglarovi.
V ostrém kontrastu se Zetovým obrovským množstvím vykonané práce pro několik generací těch, kterým nikdy nezevšední výpravy za dobrodružstvím, je autorova skromnost a život v dobrovolném skrytu stranou pozornosti.



Na východním konci náměstí stojí prastarý dům, zvaný U Jonáše... Nezavedl jsem vás k němu jen proto, že je to památná stavba se vzácnými reliéfy. Před lety jsem tu bydlel a tady začal příběh, který vám teď budu vyprávět. Příběh plný vůně vod a dálek, hukotu peřejí a slunečních pablesků. Příběh skutečných dobrodružství. - Miloš Zapletal, Sedmička
Před několika lety jsem se konečně dostal do Pardubic na návštěvu domů k plavčíku Pajdovi.
Procházel jsem současnou galerií – a v každé místnosti bývalého obytného domu jsem si v hlavě marně zkoušel přepočítat, kolikrát jsem tak už mohl číst Sedmičku – klukovská dobrodružství na řece zaznamenaná Milošem Zapletalem počátkem sedmdesátých let. Příběh plavčíka Pajdy - pozdějšího lodníka pardubické Vodní Sedmičky Jonáše, považuji za jeden z mistrovských kousků v daném oboru.
A Miloše Zapletala? Toho za nenápadného, ale zcela zásadního průvodce mým dětstvím, mládím i dospělostí.
Milý Miloši, s vděčným díkem za Tvé trvale inspirativní a obohacující dílo si dovoluji popřát zdraví, stále mladého ducha a ať jsou všechny Tvé roky následující jen a jen dobré!

Před devadesáti lety (13. ledna 1930) se v Prostějově narodil Miloš Zapletal - autor největší Encyklopedie her na světě.
Toto unikátní dílo bylo přeloženo do několika jazyků včetně japonštiny. Je i autorem unikátního třicetisvazkového projektu Skautské prameny, který rovněž nemá v jiných jazycích obdoby a také několika románů pro mládež, nejčastěji o své pardubické skupině vodních skautů zvané Sedmička. Přeložil téměř všechny knihy E. T. Setona, překládal i z bengálštiny, a je právem považován za pokračovatele Jaroslava Foglara, z jehož spisů edičně sestavil pět svazků. Navzdory tomu všemu se nepovažuje za spisovatele. Je znám svou nechutí vystupovat v televizi a poskytovat rozhovory. Vůbec jej netěší, když má být středem pozornosti. Ač je znamenitý a poutavý vypravěč, brání se nepřipraveným hovorům v obavě, aby nesklouzl k tlachání.
A právě tohoto zajímavého člověka nám představí PaedDr. Vladislav Raška ve čtvrtek 23. ledna 2020 od17 hodin na své přednášce v Městské knihovně Prostějov na Skálově náměstí č. 6.

V prvním dílu druhé série pořadu Skautská pošta, který vysílá Česká televize prostřednictvím dětské stanice Déčko, se Bára a Tomáš dozvídají od svého pradědečka (Pavla Zedníčka) a prababičky (Nadi Konvalinkové) zajímavé informace z života a díla Jaroslava Foglara.

Kamarádky a kamarádi, milí přátelé Rychlých šípů a jejich příhod plných legrace, smíchu ale i nehod a ostudy, pojďte s námi prožít jednu z nich: Tříkrálovou návštěvu cukrářství!
Pátý ročník této povedené taškařice se koná v pondělí 6. ledna 2020, a sejdeme se již tradičně před Cukrářstvím u Michala v Podolské ul. č. 29 Praha 4 - Podolí (poblíž stanice elektriky č. 2, 3, 17, 21 nebo autobusu č. 134 Podolská vodárna) ve třičtvrtě na pět odpoledne.
Výběr tam mají velký a podmínkou je "toušat že dvou" a utratit aspoň 65 korun za snědené cukroví! A taky umět dobře tu písničku: My tři králové, my jdeme k vám...!

Devítidílný televizní seriál Záhada hlavolamu uvedla v premiéře Československá televize přesně před půlkou století na Štědrý den roku 1969 od 16 hodin, kdy se vysílal první díl.
Závěrečný devátý díl byl odvysílán 1. ledna 1970.
Dnes již kultovní foglarovské televizní dílo se dočkalo ještě jedné reprízy, aby pak bylo na téměř dvacet let uloženo do trezoru.
Nového uvedení se televizní diváci dočkali opět v období Vánoc roku 1989.

„Mamince dám k ježíšku patnáct kilo papriky, dědečkovi párátka, babičce bačkory, tetě Amálce zrcadlo – jen teď co tatínkovi?“ – uvažoval Rychlonožka …

Krásné prožití vánočních dnů, kouzelnou atmosféru ... a nějakou tu foglarovskou věc pod stromečkem
přejí čtenářům Bohouška
Alpín, Best, Krizmen

S blížícím se závěrem roku 2019 se 111. kolegium Akademie Jaroslava Foglara (AJF) věnovalo především přípravám a plánování akcí v počátku roku následujícího, ve kterém si budeme připomínat 100 let od chvíle, kdy Jaroslav Foglar vykročil na svoji skautskou stezku.

Nejprve nás ale Vítězslav Čermák - Atana z Příbrami seznámil se svým uměním ručního vázání deníků, kronik a zápisníků, s výrobou nášivek a korálkování, a vše doprovodil pěknými ukázkami. 

Do akce Movember s Rychlými šípy a skautskými osobnostmi se zapojilo 9 odvážných fousáčů - kníráčů, kteří na konto ve prospěch boje proti nádorovým onemocněním mužů přispěli částkou 999 Kč. Děkujeme.

Bylo rozhodnuto uspořádat předvánoční akademickou výpravu na Hledání Rychlých šípů v Jevíčkué - ano, v Jevíčku"é", tak je to uvedeno na webu Sdružení přátel Jaroslava Foglara :-) a tento legrační překlep spolu s pravděpodobně nejmenším pátracím územím této hry byly důvody, proč jsme se rozhodli do Jevíčkaé vypravit. (Výprava proběhla 14. 12. a Rychlé šípy byly třemi pátrači nalezeny!)

Akademie Jaroslava Foglara plní svůj slib daný studentce Karolině Kolakowské z Varšavy a pomáhá jí formou rozhovorů získat materiál pro její bakalářskou práci na foglarovské téma. Několik akademiků již Karolině odvyprávělo svůj osobní foglarovský příběh, další budou následovat. 

A nyní k plánovaným akcím:

"Václava Jílka pohřbili na hřbitově ve Spálených Mlýnech. Podívejte se někdy na jeho malý chlapecký hrob. Je tam dodnes, v západním koutě hřbitova. Nápis na kříži už skoro není znát, o hrob už se nikdo nestará, když teď nejsou naživu Jílkovi rodiče."
Z vyprávění lékárníka pana Vošahlíka o tragické události před čtvrt století v kraji šafránové vůně Pavlu Zemanovi, který se potom vydal na hřbitov a skutečně tam nalezl malý polorozpadlý hrob s omšelým křížem a s téměř nečitelným nápisem...

Setmělé hroby v okolní záplavě světel právě jen na Vánoce a o Dušičkách působí posmutněle.
Od dětství jsme na hřbitovy v takové dny nosili vždy aspoň o jednu svíčku více a zapálili ji na nějakém cizím hrobě, kam zrovna nikdo nepřišel, nebo viditelně už nebyl nikdo, kdo by kdy chodil.
Možná je takové opuštěné setmělé místo posledního odpočinku neznámého člověka i při vánoční cestě za vzpomínkou k blízkým někoho z čtenářů - a možná má v kapse jednu svíčku navíc...