V osmdesátých letech 20. století jsem byl žákem základní školy v Mělníku. Četl jsem komiksové Rychlé šípy vydané na přelomu 60. a 70. let v Puls Ostrava, sháněl jsem foglarovky vydané v šedesátých letech a věděl jsem ze starých časopisů o černobílém televizním seriálu Záhada hlavolamu. Strašně jsem ho chtěl vidět. Každou neděli v podvečer v té době běžel v televizi pořad Nad dopisy diváků, který moderovala paní Indra Vostrá. Mimo jiné se tam věnovala dotazům diváků ohledně jednotlivých filmů a pořadů v televizi uváděných. Rozhodl jsem se tam napsat kvůli seriálu Záhada hlavolamu a požádat je, jestli by ho nemohli zařadit do vysílání. Věděl jsem, že je to z politických důvodů nemožné, ale chtěl jsem to alespoň zkusit. Napsal jsem jim dokonce dvakrát.
Nejdříve v roce 1985 odepsali, že technické důvody brání, aby byl seriál zařazen do vysílacího plánu Československé televize. Jak postupně docházelo k uvolňování poměrů, Jaroslav Foglar se začínal objevovat v různých periodikách a bylo možné koupit některé jeho nově vydané knihy a seriály. Rozhodl jsem se tedy v průběhu roku 1989 znovu poslat do televize dotaz na seriál Záhada hlavolamu.
Na začátku května mi odepsali, že od září 1989 plánují seriál zařadit do pořadu Pionýrská vlaštovka. Asi se jim během těch čtyř let podařilo vyřešit technické důvody, jež údajně bránily vysílání seriálu. Hrozně jsem se těšil. Abych pak nebyl odkázán pouze na libovůli televize, rozhodl jsem se zařídit pro budoucnost. Babička v té době pracovala v Čedoku a ze zájezdu do západního Německa mi přivezla čistou videokazetu. Požádal jsem jednoho známého, jež v té době měl video, aby mi na ní seriál pak nahrával. Moje čekání se poněkud protáhlo, seriál se vysílal nakonec až v prosinci 1989. Nahranou videokazetu mám stále schovanou, ale technický pokrok šel za ty roky tak dopředu, že najít dnes někoho s videem je obdobně obtížné jako před Sametovou revolucí.
Když jsem se pak dostal v lednu 1990 do Prahy na besedu s představiteli jednotlivých členů Rychlých šípů ve zmiňovaném seriálu, bylo to něco, co by mně před pár měsíci ani ve snu nenapadlo. Škoda jen, že tenkrát chyběl představitel Rychlonožky. Byl tam ale i režisér Hynek Bočan a také sám Jaroslav Foglar. Ve čtrnácti letech jsem tak poprvé viděl svůj dětský idol na živo a nechal si podepsat první foglarovku. I když náš první kontakt to nebyl, byl jsem jedno ze stovek dětí, co si s nimi pan Foglar dopisoval a radil jim s činností klubu, ale to už by bylo zase na jiné vzpomínání…
Autorem textu a majitelem doprovodných materiálů je Jiří Frýbert.
(Obrázky se po kliknutí zvětší.)
Příspěvek je součástí projektu
Foglarovský svět a a sametová revoluce
.jpg)
