| STÍNADLA |
Bohousek
Rubriky
Nejčtenější články vydané v posledních 30 dnech
Prahou Jaroslava Foglara

Bydliště
Pracoviště
Klubovny
Tábořiště
Místa inspirace

Foglarovský svět
Tipy a vzpomínky pište na info@bohousek.cz, předmět: Prahou Jaroslava Foglara
Foglarovky
Bohoušek doporučuje

Čtvrtstoletí stará vzpomínka na zemřelého Káju Saudka

[ Autor: Menhart | zařazeno: 26. 6. 2015 | přečteno 4149 ]

Minulý týden jsem v tramvaji zahlédl přes rameno rozhovor s jeho ženou Johanou Saudkovou, tak jsem si hned koupil časopis Rytmus života (prvně v životě), abych se o Kájovi něco dozvěděl. Vcelku tam mnoho nebylo, ale informací o Kájově zdravotním stavu je málo, tak alespoň něco jsem se dozvěděl. 
Kája bydlí kousek od mého bydliště, tak jsem si naplánoval, že tam po 27 letech zase zajdu a přinesu Johaně poslední Bobří stopu se slovy, že na Káju i v Sdružení přátel Jaroslava Foglara stále myslíme. Ona si s ním, podle časopisu, každý den chodí povídat a jako zdravotní sestra se o něj i v motolské nemocnici stará. Třeba by to Kájovi udělalo radost. Dnešní zpráva o jeho úmrtí přišla opravdu nenadále.

Kája mi maloval v roce 1988 svatební oznámení. Tehdy nás seznámil IVA. Znal jsem Kájovy vyprsené blondýnky a nejrůznější ameriky, ale Kája kreslil i příběhy Foglara, což je neskutečný paradox. Pracovnu měl u sebe doma, v řadovém domku kousek od Strahova. Je to již řada let, ale pamatuji si, že mi Kája přišel úplně normální a příjemný. Žádný namyšlený superman, ale příjemný a vnímavý člověk. Vyptával se nás, co chceme dělat po svatbě a co by se hodilo na to svatební oznámení. On nám zase vyprávěl neuvěřitelný příběh, že čekal na poště v řadě a najednou tam přišla sexy holka s obrovským copem a v motorkářském oblečku, všechny předběhla, položila na okénko dvě bouchačky, podsunula do okénka balík peněz, vyřídila si svoji agendu a hrdě odkráčela kolem zírající fronty ke své motorce. Nedokáži si podobný příběh představit dneska, natož za komunistů, ale asi žil Kája v nějakém svém světě a toto tam opravdu zažil. 

Během našeho povídání si Kája kreslil nějaké črty, ale ty nám neukázal. Asi za týden jsme si měli přijít pro výsledek. Ztvárnil nás jako romantickou dvojici kráčející na hrad, protože jsem tehdy chtěl dělat kastelána. Kromě čistopisu pérovky formátu větší A3 jsem si vyprosil i ty pracovní črty. Kája kreslil tužkou a výslednou konturu nakonec obtáhl tuší. Občas i opravoval, ale oznámení jsme zmenšovali na velikost pohlednice, takže vše vyšlo perfektně. Hlavně i ve zmenšené kresbě vynikla spousta detailů a drobností. Moje žena ještě po letech ráda vzpomínala, jak jí tam Kája sám od sebe opravil to, co se ona marně snažila změnit. Udělal jí krásný ladný zadeček, který se jí pak stal vzorem a cílem. Nakreslil jí taky mnohem delší vlasy než měla, což bylo také půvabné, ale já chtěl mít svatební oznámení reálné. Tak jsem je v originále bílým opravným lakem zkrátil a domaloval kus zad. Prý jsem asi jediný, kdo si dovolil opravit mistra Saudka...

Tehdy, koncem 80. let, Kája nakreslil pro Českou speleologickou společnost několik sešitů a mezi nimi byly i příběhy od Jaroslava Foglara. Pomáhal jsem je distribuovat mezi příznivce JF a spřízněné vedoucí oddílů. Chodilo se pro tyto časopisy k panu Noskovi, což byl, tuším, tajemník speleologů, na Hradčanské náměstí - snad to byl Útvar hlavního architekta. Myslím, že každý sešit stál 20 Kč. Tehdejší doba byla úžasná, že jsme to distribuovali za stejnou cenu, co jsme to nakoupili. Cílem bylo, aby se náklad dostal co nejdříve mezi lidi a každý tomu rád věnoval svůj čas a námahu. Nebral jsem od speleologů jen příběhy Foglara, ale i další sešity Káji Saudka, protože byl o ně zájem. V komunistickém světě Saudkovy kresby působily jako velký vzdor a naděje svobody. Jeden příběh (a už ani nevím, jak se jmenoval) se stal námětem naší táborové hry Expedice Tugador.

V té době se začaly také rojit (to je hodně nadnesené) i besedy s Jestřábem, kde vystupoval i Kája. IVA je tehdy dělal třeba v DKK v Praze na Smíchově (dnešní Národní dům). Kresby od Káji Saudka použil i JH na svoje novoročenky PF ´88. JH tehdy jezdil na Altaj, tak to tam Kája vždy nějak "podstrčil". 
Přiložené PéeFko zachycuje kresbičku takového zákoutí v Praze na Buďánkách. Dnes jsou ty schody zazděné a začíná se toto zbořeniště pomalu opravovat. Kája kolem chodil venčit psa a motiv neskutečného zákoutí se mu zalíbil, že jej použil ještě na zadní stránce Ztraceného kamaráda. Jistě si všimnete v kresbě písmen azbuky PF. Nejsem expert na jeho kresby, ale myslím si, že si Kája do svých kresbiček vždy nějakou hříčku vsunul. Byl strašně hravý.

Když se to Kájovi před 9 roky stalo, konečně jsem si nechal ten originál oznámení zarámovat a pověsil si ho v ložnici. Každý den na něj koukám v naději, která dneškem skončila. Dnes večer si vytáhnu nějaké jeho foglarovské sešity a brzy se zajdu podívat do Tančícího domu na ty Kájovy prsatky a ameriky. Kája byl kreslířem všech.

Menhart, 26. 6. 2015







Foglarovské výroky
Vyhledávání
 
KNIHA NÁVŠTĚV
Foglarovský svět a sametová revoluce
Bohoušek před 20 lety
13 otázek - kvízy
Nejkomentovanější
reklama

* Bohouška připravuje redakce ve složení: Milan Lebeda - Alpín (vedoucí), Petr Molka - Best (webmaster), Tomáš Hromádka - Krizmen (redaktor). Bohoušek je připravován ve spolupráci s Pražskou pobočkou SPJF.
* Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Bohouška publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
* Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
* Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
* Zprávy, příspěvky a žádosti můžete poslat na .