(...) Zjišťujete-li, čím si Rychlé šípy, Stínadla, vontové i jejich příběh získali takovou oblibu, narážíte na více odpovědí. Počínaje tou, že za totality měl Foglar a vše kolem něj příchuť zakázaného ovoce (ostatně protektorátní úřady zarazily Mladého hlasatele v květnu 1941, dva měsíce poté, co Záhada hlavolamu stačila vyjít do konce). Další argument je již zmíněné zlidovění různých výroků a hlášek. Nejméně tři generace lidí měly jasno, když se řeklo třeba „nevyzraďme nic, co víme, mlčenlivost chrání nás“.
Ale pak je tu nejsilnější argument. Foglar byl asi první, kdo ve stínadelském příběhu objevil a mladým čtenářům poskytl to, čemu se říká „fenomén městské krajiny“. Když po Listopadu vyšla celá jeho trilogie v jednom svazku, nakladatelství Olympia mu dalo souhrnný název Dobrodružství v temných uličkách.
To je přesné. Ty knihy do značné míry inspirují k tomu, jak společně sdílet dobrodružství a objevování i v době, kdy se zdá, že ve městech již nic takového možné není. (...)
Zdroj:
Lidovky.cz