Všem čtenářům Bohouška
přejeme veskrze vydařených
12 měsíců roku 2012.

Alpín, Best, Krizmen

V těchto dnech je to přesně 75 let, co na českou půdu vstoupil průkopník hnutí „lesní moudrosti“ a jeden z „otců“ světového skautingu Ernest Thompson Seton. Stalo se tak při jeho návštěvě Prahy na sklonku roku 1936.
E. T. Seton, známý i pod přezdívkou Černý vlk, přicestoval do Československa na pozvání křesťanské tělovýchovné organizace YMCA. V rámci svého pobytu v Praze (20. – 26. prosince) uskutečnil několik besed a setkání se svými příznivci z řad woodcrafterů, skautů i členů YMCA a v Československém rozhlase vystoupil s přednáškou o historii amerického Západu. Navštívil také dvě skautské klubovny na Vltavě – Braťkovy vodní Pětky (J. Novák) u vodárenské věže na Smíchově a Jestřábovy Dvojky (J. Foglar) na lodi Skaut, zakotvené poblíž dnešního Rudolfina.
Při příležitosti jubilea tři čtvrtě století od zmíněné návštěvy pořádá Akademie Jaroslava Foglara ve spolupráci s kmenem dospělých Junáka vzpomínkový happening – Stopou Černého vlka.
Uskuteční se ve středu 28. prosince 2011 odpoledne v Prokopském údolí, na jihozápadním okraji Prahy.

V sobotu večer si uděláme v Černém údolí vánoční nadílku. Přineste s sebou každý dárky pro ostatní členy a nezapomeňte vzít nějaké ozdoby na vánoční stromek. Ozdobíme si některý v tamním lese. Sraz v 5 hod. u klubovny.
Mirek Dušín

Aktualizace 19. 12. 2011 Včera jsme rozsvěceli svíčky na Večeru světel jako symbol naděje, že bude na světě lépe. Právě po tomto večeru, po této noci, nás opustil pan prezident Václav Havel.

Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara pořádala 2. října 2006 výpravu do vodárenské věže na Petržílkovském ostrově v Praze, kde mívaly skautské oddíly pod správcovstvím Jaroslava Foglara své klubovny. Kromě členů pobočky a jejich přátel přišli i někteří dávní Hoši od Bobří řeky, kteří sem chodili s Jestřábem na skautské oddílové schůzky.
Skautovával zde v jiném skautském oddílu i mladý Václav Havel - Chrobák, kterého jsem na prohlídku klubovny také pozval. Měl lehko zapamatovatelný email vaclav.havel@seznam.cz a pár dní před akcí mi z tohoto emailu přišla omluva se slovy: Menharte, děkuji za pozvání, ale můj program je plánován dva měsíce dopředu a tato návštěva míst mého mládí se mi už do programu nevejde. Příště se mi, prosím, ozvěte dříve. Zdravím účastníky...

Dovolujeme si Vás pozvat na XXXII. kolegium Akademie Jaroslava Foglara s programem:
Téma:
Jestřábí vánoční taškařice
- úvod: hymnus AJF
- badatelské perpetum mobile: Rychlé šípy slaví Vánoce
- poznávací hra ke 100. výročí českého skautingu: Rychlé šípy v Africe
- projekce filmového dokumentu světové premiéry divadelní jednoaktovky
Rychlé šípy hrají divadlo (26. 11. 2011)
- pátrací hra Hledáme Rychlé šípy (Praha, Kutná Hora)
- dodělej si sám: představení nového modelu hlavolamu „ježek v kleci“
- udělení členství v Akademii Jaroslava Foglara
- vánoční nadílka
- soutěž ve zpěvu vánočních koled
- literární novinky: Český komiks 1. poloviny 20. století
- připravované akce: happening Vánoční Setonův hrnec (k 75. výročí návštěvy E. T. Setona v Praze) a 2. zimní setkání ve Sluneční zátoce

Autorka právě vydané publikace Český komiks 1. poloviny 20. století Helena Diesing se odhodlala vstoupit na tenký led žánru, který v české kultuře nebyl dosud zpracován jako celek, natož jako fenomén do roku 1950.
Obrazově bohatá kniha autorky, mimo jiné tvůrkyně monografie Kája Saudek (2010), vyplňuje prázdné místo na poli české pop kultury.
Helena Diesing na základě rozsáhlé rešerše dobových periodik shrnuje dosud nezmapované období českého komiksu. Přináší nové poznatky o proslulých tvůrcích, mezi nimiž nechybí Josef Lada, Ondřej Sekora či Jaroslav Foglar, představuje ale i desítky autorů zcela neznámých. Publikace dokazuje, že svět českého komiksu před rokem 1950 byl plný celé řady rázovitých postav. Odhaluje zrod těch dodnes slavných, například Ferdy Mravence nebo Rychlých šípů, připomíná také mnoho zapomenutých hrdinů včetně Pepiny Rejholcové z dílny Františka Voborského nebo gentlemanského fešáka Dandyho od mezinárodně uznávaného karikaturisty Berta.

Hoši z klubu Rychlé šípy si v roce 2011 vylezli na "svatyni uctívačů ginkga". Tato svatyně je vně i uvnitř vyzdobena listy ginkga, jak dokazuje detail větrání v této zajímavé budově.
O který se jedná staroměstský dům se dozvíte až při Večeru světel 17. prosince.
Zbývá všem pátračům už jen několik dní k nalezení Rychlých šípů ve Stínadlech.
Možná někomu přiložená fotografie napoví - odvětráním vylezli Šípáci až na střechu.

Svátek Večer světel, vycházející ze stínadelské trilogie Jaroslava Foglara, si příznivci tohoto autora a jeho díla na mnoha místech naší země připomínají vždy 17. 12., tedy v den, kdy vyšel (v roce 1938) na stránkách Mladého hlasatele první kreslený příběh Rychlých šípů.


Tradiční Večer světel v Praze se uskuteční v obvyklém čase a na obvyklém místě:
Sraz 17. 12. 2011 v 17.00 (konec akce přibližně 18.00) - prostor u postranního vchodu kostela sv. Haštala na Haštalském náměstí v Praze 1 (naproti Anežské ulici).

Jedinečný vánoční dárek pro Vás, vaše družiny, kluby, oddíly.
Jiří Vodenka – Jíra, jeden z nejstarších Dvojkařů, rádce družiny Ostřížů, účastník slavného tábora u Sinovíru roku napsal a vydal knihu o stopování.
Z Jírova celoživotního zájmu o tuto vědu zálesáků čerpal jeho skautský vůdce Jaroslav Foglar ve svých časopiseckých hlídkách Z Bobří hráze či Junácká hlídka. V šedesátých letech vytvořil Jiří Vodenka s Jaroslavem Foglarem tandem a čtenáře Vědy a techniky mládeži v deseti pokračováních seznamovali se stopováním a životem zvěře v divočině.

Můj kamarád Jára Billíček Frič, učitel základní školy v Praze a banjista, vydal právě další komiksovou knížku nazvanou „Šeré Zjevy. Comics 1990 – 2011“ s podtitulem „Nové díly. Šerý svět“.
O co jde? Určitě o jemnou a přátelskou parodii na Rychlé šípy, ale ještě jednou věcí se tato parodie odlišuje od mnoha parodií jiných a hrubozrnnějších, a to tím, že jde o krajně autobiografické příběhy Billíčka a jeho kamarádů, kteří ve městě i v přírodě více i méně vědomě napodobovali a jistě ještě napodobují Rychlé šípy, což je teprve zachyceno na barevných obrázcích.

Praha se představuje jako město literatury. Minulý týden odstartovala akce Kniha pro sochu, která vybízí k zamyšlení nad sochami, které se proměnily v zahloubané čtenáře. Jako první knihu dostala Miminka na Kampě.

Dnes vychází poslední díl z trilogie kanadského Severozápadu - Indiáni Britské Kolumbie strpěli Olympiádu od Ivana Makáska – Hiawathy, redaktora a publicisty, jehož celoživotním zájmem je vedle ochrany přírody indiánské téma.
Autorova třetí kniha z kanadského severozápadu přináší informace proč většina domorodců Britské Kolumbie s pořádáním olympiády (XXI. zimní olympijské hry 2010) v jejich zemi nesouhlasila, včetně majoritní bílé většiny Vancouveru. Co lidé dělali proti a jak jim to nebylo nic platné, když mocní rozhodli jinak. Nepomohly mnohaleté demonstrace v provincii, ani projevy solidarity ze zahraničí, stížnosti u Mezinárodního olympijského výboru, ani v OSN. Svět ovšem nechtěl nic vědět o humanitárním bezpráví v zázemí Olympiády. Kanaďané sice slibovali nejzelenější Hry v historii, ale pak nedokázali dodržet ani vlastní zákony o ochraně přírody a tak začaly destrukcí životního prostředí. Překvapí příběh muže, jenž měl na starosti jejich bezpečnost, ačkoli jeho kariéra vyrostla z potlačování tzv. „indiánských rebelií“. Olympiáda měla na svém kontě nejen smrt gruzínského sáňkaře, ale i několik mrtvých indiánů, o kterých se u nás nepsalo. Přitom smrt řezbáře a člena sněmu Lilwatů málem zhatila zahajovací ceremoniál. Tato kniha chce naše povědomí o tom všem vylepšit.

Rok se s rokem sešel a fanoušci komiksu se jistě táží, kde je onen slibovaný druhý díl encyklopedické řady, mapující periodika vydávaná před sametovou revolucí, a především kreslené příběhy v nich. Nešlo skutečně jen o zástěrku? Neskončil ambiciózní projekt prvním a zároveň posledním dílem komiksové „ostalgie“, jak byla také kniha jednou kritikou nazvána? Nedočkali jsme se pouze oslavného zviditelnění ABC a poté – u všech plantážníků – konec bez zvonce?
Malověrným a pochybovačům, stejně tak optimistům a příznivcům Encyklopedie komiksu lze předložit lakonické sdělení. II. svazek bude! A pokud se ptáte kdy a v jaké podobě, k několika změnám oproti „jedničce“ dojde. Jednou z nejdůležitějších je termín, kvůli nevyhnutelným technickým obtížím (které byly skutečně nečekané a neplánované a nijak se nedaly urychlit) přesouvající vydání II. svazku na leden 2012.

Přesně před dvěma lety (5. 12. 2009) jsem na stránky Bohouška psal o objevu radiotelegrafisty amatéra a „objevitele“ Otakara Batličky - ing. Emila Jiráta. Tento článek naleznete na http://www.bohousek.cz/clanek-2009120002-gymnazium-na-mikulasskem-namesti-v-plzni-lihen-zajimavych-osobnosti.html.
Také on, stejně jako předtím malíř a ilustrátor Bohumil Konečný a redaktor časopisů Mladý hlasatel a Vpřed dr. Karel Bureš patřil k absolventům II. státní československé reálky v Plzni – dnešního gymnázia na Mikulášském náměstí v Plzni.
Letos v srpnu mi volal Vladimír Prokop, jeden z největších znalců díla Zdeňka Buriana a autor několika monografií o Zdeňku Burianovi či Gustavu Krumovi.
Vladimír Prokop se mě ptal, zda u nás ve škole náhodou nestudoval malíř Jaromír Vraštil. Měl by maturovat někdy na konci 30. let...
Vyhledal jsem naši databázi studentů a skutečně – naším absolventem je i malíř a ilustrátor Jaromír Vraštil!

Milan Wágner letos vydal pod titulem Životem v pestré společnosti již třetí knihu vzpomínek na Miloslava Šimka a divadlo Semafor a najdete uvnitř i následující Foglarova slova vybraná z dopisu z 5. ledna 1979, což byl onen velmi těžký čas spisovatelova života, ve kterém se obětavě staral o slepou už a na obě nohy ochrnutou, sto a jeden rok starou maminku.
Miroslav Horníček, dotazovaný na názor o knihách Karla Maye, řekl přibližně toto, píše Foglar v dopise Milanu Wágnerovi: Kdo je čte poprvé teprve v dospělém věku, cítí se podveden. Ale kdo čte mayovky v mládí, má je trvale rád pro pěkné prožitky, jež mu v mladém věku přinesly! A to je můj případ. Dnešní kritikové a odborníci jsou však bohužel právě z těch lidí, kteří mě v mládí nečetli, a proto mě také ani nemohou pochopit. A jak by mohli? Oni neměli nikdy tornu na zádech, nikdy neseděli u táborového ohně a neprožili ani velká přátelství na život a na smrt, jež jsou většinou hochů a děvčat prožívána. A to je právě neštěstí pro mne i pro statisíce mých čtenářů, kteří se vinou těchto kritiků sotvakdy mých knížek dočkají.