| STÍNADLA |
Bohousek
Rubriky
Bohoušek doporučuje
Pátračka v bytě Jaroslava Foglara
Pátračka v bytě Jaroslava Foglara

Město jako přízrak - Pražské inspirace Jaroslava Foglara
Město jako přízrak - Pražské inspirace Jaroslava Foglara
Nejčtenější články vydané v posledních 30 dnech
Prahou Jaroslava Foglara

Bydliště
Pracoviště
Klubovny
Tábořiště
Místa inspirace

Foglarovský svět
Tipy a vzpomínky pište na info@bohousek.cz, předmět: Prahou Jaroslava Foglara
Foglarovky
Bohoušek doporučuje

Lásky jedné černovlásky? Houbeles!

[ Autor: Michal Beránek | zařazeno: 7. 12. 2020 | přečteno 1879 ]

Lenka ReinerováDnes existuje spousta lidí, kteří se Jaroslavem Foglarem zabývají, kteří bádají, studují ty nejmenší maličkosti z této sféry a rozpitvávají různé nedůležitosti a drobnosti týkající se Jestřába. Někteří to dělají korektně. Jiní, upřednostňující své zviditelnění, mnohdy rozšiřují evidentní nepravdy. Jsou i ti, kteří jdou dokonce až tak daleko že si i trochu něco přimyslí, vyfabulují a hřeje je pocit, že se dostali do ohniska zájmu ostatních – že jsou najednou, aspoň pro okamžik, středem pozornosti všech ostatních foglaristů. Ve foglarovské hemisféře jsou nové objevy většinou přijaty vždy s velkým haló.
O Foglarovi se dodnes napsaly desítky „pojednání“ – o jeho údajné homosexualitě, hrabivosti a dalších jeho negativních vlastnostech.
Také se mnohokrát psalo o vztahu Jestřába k ženám. Jednou z těch žen, která byla Jestřábovi „přisouzena“, byla spisovatelka Lenka Reinerová. V tomto směru mohu poskytnout informace, aby se to konečně a definitivně uvedlo na správnou míru.

Lenka Reinerová totiž patří k mojí rodině. Byla maminkou Anny, manželky mého bratrance Jana Mladovského, dříve Mladějovského.
Lenka Reinerová se narodila v českoněmecké židovské rodině 17. 5. 1916 v pražském Karlíně v Královské ulici č. 88 – ta se dnes jmenuje Sokolovská. Jaroslav Foglar se narodil v roce 1907. Tedy byl mezi nimi věkový rozdíl devíti let a také měli rozdílný pohled na okolní svět a diametrálně rozdílné zájmy.
Pozdější spisovatelka a novinářka Lenka Reinerová musela v necelých 16 letech začít pracovat, rodině se finančně nevedlo dobře. Jestřáb – Jaroslav Foglar byl u Oskara Steina zaměstnán jako fakturant, ve stejné kanceláři pracovala i slečna Reinerová jako úřednice v evidenci, tedy nebyla u Steina žádnou sekretářkou, jak udávají někteří informátoři. Jejich údajný vztah byl jen vztahem dvou spolupracovníků.
Oskar Stein - sídloFirma Oskar Stein, velkoobchod s papírem, sídlila v Betlémské ulici číslo 5. a ne v ulici Templová č. 4. jak někteří foglarovští „badatelé“ udávají. Zde jasný důkaz (obrázek se po kliknutí zvětší).
Lenka Reinerová nemohla dokončit svá studia a musela jít do práce. Tato a další sociální nespravedlnosti ji dovedly až ke vstupu do Komunistické strany. Její politická orientace, která byla zásadně levicová a jí bližší německá řeč ji přivedla tenkrát v těch turbulentních letech mezi německé emigranty, kteří z nacistického Německa emigrovali do Československé republiky. V letech 1933 – 1938 pracovala jako novinářka v pražské redakci německého emigrantského časopisu AIZ (Arbeiter-Illustrierte-Zeitung), jehož šéfredaktorem byl Franz Carl Weisskopf.
AIZV roce 1935 nechal uveřejnit židovský básník Rudolf Fuchs její první báseň v deníku Prager Tagblatt. V němčině. Lenka Reinerová psala své knihy vždy německy.
Od roku 1933 existovalo v Praze vydatelství Malik. Sídlilo na adrese Konviktská 5 – to nebylo od Betlémské ulice, kde byla firma Oskar Stein, daleko. Někteří foglarovští „detektivové“ udávají, že vydatelství Malik bylo ve stejném domě jako firma Oskar Stein – to není pravda. (Viz obrázek - zvětší se po kliknutí.)

Malik Verlag


Do tohoto vydavatelství jí to táhlo, zde se mluvilo německy, atmosféra byla progresivně levicová, vysmívající se tehdejšímu německému uměleckému snobismu, měšťácké „kultuře“, šovinismu a akademismu. Vydavatelství zastávalo t.zv. novou estetiku umění. Šéfem tam byl Wieland Herzfeld (někteří literární historici ho nazývají Herzfelde), který se narodil 11. dubna 1896 ve Weggis ve Švýcarsku. Byl synem německého prozaisty, dramatika a básníka - anarchisty Franze Helda.
Wieland Herzfeld v roce 1916 založil vydatelství Malik v Berlíně se svým bratrem, malířem, grafikem, typo - a fotografem Helmutem. Helmut Herzfeld se narodil roku 1891, zemřel roku 1968 ve východním Berlíně. Přejmenoval se na Johna Heartfielda. Byl známý svými kritickými satiristickými, někdy až drsnými fotomontážemi a fotokolážemi. V roce 1936 se zúčastnil se svými exponáty výstavy v budově Mánesu v roce 1936. Jeho výtvory nebyly přivítány společností zcela pozitivně.
Herzfeldové vydávali v jejich berlínském vydavatelství od roku 1916 časopis Die Neue Jugend – jejich moto bylo „Časopis proti válce“. Časopis byl v roce 1917 zakázán. Vydatelství vydávalo avantgardní texty a levicovou literaturu. Hitlerově říši byli trnem v patě a tak když se vše přiostřilo emigrovali v roce1933 do Prahy, kde ve své vydavatelské činnosti pokračovali. Mezi autory, které vydávali, patřili mimo jiné Šolochov, Tolstoj, Trockij, Ehrenburg, Gorkij, Upton Sinclair, Feuchtwanger, Majakovskij. Tato německá avantgardní levicová scéna Lenku Reinerovou přitahovala.
Jaroslav Foglar měl při práci u Steina v hlavě svůj oddíl, jeho vedení, případně své spisování, Lenka Reinerová byla ovlivněna svými levicovými představami. Tyto dva názory na okolní svět nebyly spolu kompatibilní.
K tomu všemu ještě měl Jestřáb k židovství negativní přístup – a Lenka Reinerová byla židovka. Jeho na štěstí slabý antisemitismus má asi pramen v silně kritickém postoji jeho maminky k této skupině. Myslím si, že Lenka a Jaroslav si nebyli příliš blízcí.
Fotografie uvedená v knížce Jiřího Zachariáše – Pedra, bývalého člena Foglarova oddílu, byla vyfocena ve vydavatelství Malik v Konviktské ulici číslo 5. Zobrazený muž je Wieland Herzfeld, vedle něho je na fotografii Lenka Reinerová a za nimi asi další, nám neznámí, spolupracovníci vydavatelství.

Lenka Reinerová v Konviktské Herzfeld



Vydavatel Wieland Herzfeld

Vydavatelství Malik v Praze fungovalo až do roku 1938. Oba bratři uprchli z Prahy před hnědým nebezpečím do Londýna, kde zůstal Helmut a Wieland později odcestoval do New Yorku.
Také Lenka Reinerová musela, jako židovka, opustit ČSR. V Paříži byla s Egonem Erwinem Kischem, jeho manželkou Gisi a s dalšími českými emigranty zatčena a strávila 6 měsíců v pařížském vězení pro ženy Petite Roquette v 11. arrondisementu. Delší dobu pozdější internace strávila pak v táboře Rieucros v jižní Francii. Po další anabázi, po nezdařeném pokusu se přeplavit do Mexika, prošla tábory Oued–Zem a Sidi–el–Ayachi v západní Africe nedaleko Casablancy až se ji podařilo za pomoci kamarádů a přátel odjet přes Casablancu do Mexika. Zde skončila jako zaměstnankyně na velvyslanectví československé exilové vlády.
V Mexiku se provdala za jugoslávského lékaře, prozaika a interbrigadistu a novináře Theodora Balka. Ten se původně jmenoval Dragutin Fodor – proto si jejich dcera Anna, která se narodila v roce 1946 v Bělehradě a dnes žije v Anglii, říká Fodorová.
Po okupaci se Lenka Reinerová vrátila do Bělehradu. Zjistila totiž, že celá její rodina byla totálně vyhlazena nacisty - v Terezíně a v koncentračních táborech Osvětimi a Birkenau. A tak zůstala po válce s malou dceruškou Annou a svým jugoslávským manželem v Jugoslávii zcela sama. Manžel, nazývaný Duško, byl těžce nemocen a tak se přemístili do Československa, kde byla lepší zdravotnická péče. Po sovětsko – jugoslávské roztržce (Tito – krvavý pes!) se už do Jugoslávie nevrátili.
Československý komunistický režim to Lence Reinerové pak pěkně spočítal. Za prvé - byla v západní emigraci, za druhé – byla židovka a za třetí - její manžel byl Jugoslávec. V letech 1952 – 1953 byla 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě na samotce v Ruzyni. Předhazovali jí sionismus, trockismus a a během pobytu na západě spolupráci s dalším pro tehdejší režim podezřelým Janem Švermou, který se někdy svými názory odlišoval od hlavního směru komunistů.
Po propuštění z vazby byl život Lenky Reinerové obtížný. To, co napsala se uveřejnit nedalo a nesmělo, až teprve v roce 1964 se dočkala částečné rehabilitace. Tou dobou byla šéfredaktorkou časopisu Im Herzen Europas, který byl vydáván pod hlavičkou MZV v němčině. Po pražském jaru, v roce 1970, neprošla prověrkami a tak ji vyloučili z KSČ, vyhodili z práce – nakonec ji postihnul zákaz cokoliv publikovat. Měla tedy v této době svých starostí dost, podobně jako Jestřáb - Jaroslav Foglar, který tou dobou stál pod drobnohledem StB.
Existují fámy, fabule a „detektivní“ dedukce, které ohledně spisovatelky Lenky Reinerové neodpovídají skutečnosti. Jednou je ta, že Jaroslav Foglar ji jednou po práci doprovázel domů na Letnou – ale rodina Reinerových nikdy na Letné nebydlela. Jen Lenka Reinerová sama před okupací bydlela v Melantrichově ulici č. 7. Další fámou je mýtus, že Franz Kafka s ní pěstoval „literární přátelství“ – což je nesmysl, protože když Kafka v roce 1924 zemřel, byla Lenka Reinerová právě 8 let stará.
Lence Reinerové byla v roce 1999 udělena prestižní cena Schiller – Ring pro německy píšící autory, roku 2001 ji prezident Havel udělil státní vyznamenání Medaili za zásluhy I. řádu (za zásluhu o sbližování české, německé a židovské kultury), v roce 2002 se stala čestnou občankou hlavního města Prahy, v roce 2003 dostala vysoké německé vyznamenání Goetheho medaili. Záslužným řádem Spolkové německé republiky – Velkokřížem byla poctěna v roce 2006.
Také Jaroslav Foglar - Jestřáb, bohužel už jen in memoriam, dostal v roce 2017 medaili Za zásluhy.
S Jestřábem se Lenka Reinerová už nikdy nesetkala. Jen ve její knížce „Kavárna nad Prahou“ se spolupracovník Jaroslav Foglar - Jestřáb vynoří mezi známými osobami jako byl Eduard Goldstücker, Egon Erwin Kisch, Max Brod, Norbert Frýd nebo Franz Carl Weiskopf.

„Není důležitá kvantita ale kvalita vědomostí. Je možné mít množství vědomostí, ale neznat to nejdůležitejší “ - Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel a filozof 1828 - 1910
Důležité především je, aby veškeré informace o Jaroslavovi Foglarovi - Jestřábovi, které se veřejně uveřejní, byly korektní a pravdivé.

Michal Beránek, ve francouzských Kotěhůlkách, v Hagenthalu – le – Bas, dne 5. prosince 2020




Foglarovské výroky
„Vytvořil jsem si Modrý život a snažím se jím žít, abych se stal pravým šlechticem. Ne titulem, ale svými činy, celým svým životem“ - Láďa Vilemín Jirkovi Dražanovi na vysvětlenou svého příkladného jednání.
Vyhledávání
 
KNIHA NÁVŠTĚV
Bohouškovy trvalky
Bohoušek před 20 lety
13 otázek - kvízy
Nejkomentovanější
reklama

* Bohouška připravuje redakce ve složení: Milan Lebeda - Alpín (vedoucí), Petr Molka - Best (webmaster), Tomáš Hromádka - Krizmen (redaktor). Bohoušek je připravován ve spolupráci s Pražskou pobočkou SPJF.
* Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Bohouška publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
* Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
* Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
* Zprávy, příspěvky a žádosti můžete poslat na .