Dvojka? V druhém patře - ve věži!

Klubovny dětských oddílů či klubů se velmi často nacházejí tam, kam se nikomu jinému nechce. Na druhou stranu tak schůzky někdy probíhají v netypických místech, více či méně romantických, někdy i dobrovolně vyhledaných. Časté, většinou nedobrovolné stěhování, je dalším typickým jevem v životě těchto kolektivů. Foglarova pražská Dvojka nebyla a není výjimkou, a tak se mezi jejími klubovnami, kromě naneštěstí pro oddíly "tradiční" sklepní či suterénní prostory, nacházel například parník, mlékařský kiosek či vodárenská věž. A právě o této věži, kde Dvojka prožila několik předválečných i poválečných roků, a kterou čtenáři znají kromě jiného i ze Strachu nad Bobří řekou, si popovídáme. Je 12. prosince 1937 a Dvojkaři absolvují první část stěhování do druhého patra bývalé vodárenské věže... Věž se jmenuje Malostranská, někdy také Petržilkovská (viz dále), stojí na smíchovském Janáčkově nábřeží u Jiráskova mostu v nynější Praze 5 a ve dvou obdobích věž měla i přízvisko skautská, neboť ji obývalo několik junáckých oddílů. Původně měla jít Dvojka s Jestřábem do patra čtvrtého, ale Dvojka v čtyřce!? - uznejte, to není ono. Chlapcům zde poté, co si prostory postupně upravili a zařídili, plynul oddílový život až do závěru roku 1940. V tom roce v létě němečtí okupanti rozehnali skautské tábory, 28. října podepsal K. H. Frank nařízení o likvidaci Junáka a 4. listopadu gestapo rozsáhlou akcí zlikvidovalo ústředí Junáka a jeho další složky. Jak vzpomíná Jaroslav Foglar, toho dne jej v redakci Mladého hlasatele vyzvedli pánové v dlouhých kožených kabátech a šli zapečetit vstupní dveře do skautské věže. V knize Strach nad Bobří řekou, kde je popisována klubovna Hochů od Bobří řeky v jakési Strašidelné věži i události kolem jejího zapečetění a posléze vniknutí do ní pro kroniky a další věci, jakož i v autobiografickém Životě v poklusu, Jestřáb vypsal atmosféru té nelehké doby. Podruhé se skauti včetně Dvojky do věže nastěhovali po osvobození v roce 1945 a vydrželi v ní do další likvidace Junáka - do roku 1948. Vysoká bílá věž stojí na maličkém ostrůvku. Ostrov býval větší, ale při stavbě plavební komory před I. světovou válkou byl téměř celý odstraněn. Jmenuje se Petržilkovský podle mlynáře J. Petržilky, který na ostrově v roce 1483 postavil mlýn. V průběhu doby se ostrov několikrát přejmenoval - podle svých majitelů - na Mrázovský, Karpelesovský, Jezuitský. Věž, zvaná Malostranská, nebyla součástí opevnění, ale sloužila k zásobování 57 malostranských kašen vodou. Tato vodárenská věž byla postavena v roce 1562 na místě starší stavby z roku 1502. Měla šachtové vytápění, a proto ani při největších mrazech voda v nádrži nezamrzala. V roce 1648 ji poškodili Švédové, v roce 1808 byla přestavěna a poslední úpravy se dočkala v 80. letech 20. století. Nádrž o obsahu 10,5 hl fungovala v nejvyšším patře této 30 metrů vysoké stavby. Novým čerpacím strojem vybavil vodárnu v roce 1620 Albrecht z Valdštejna, v roce 1840 bylo umístěno nové zařízení. Podle jedněch historických pramenů vodárna sloužila do roku 1886, podle druhých až do roku 1912.