2. prosince 2024 vychází další rozsáhlá publikace věnovaná Rychlým šípům. Albatros ve spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara vydává knihu o rozsahu 240 stran s názvem Rychlé šípy: Původní kresby a scénáře Jaroslava Foglara, Jana Fischera a Marko Čermáka. V knize se zájemci dozví, jak Rychlé šípy vznikaly a budou v ní zveřejněny nikdy nepublikované kresby, skicy, scénáře a poznámky. Jejich doprovod tvoří komentář komiksového teoretika Pavla Kořínka.

Až 17. prosince 2024 odbije 17. hodina, připomeneme si u postranního vchodu kostela sv. Haštala v Praze výročí prvního vydání Rychlých šípů.

Památník národního písemnictví / Muzeum literatury zahájí dne 12. prosince 2024 výstavu Jsme Klub Rychlých šípů! Zrod jedné legendy na stránkách Mladého hlasatele 1938–1941. Výstava potrvá do 6. dubna 2025.
Výstava nabízí vůbec první příležitost spatřit v úplnosti originály komiksových stran z let 1938–1941. Muzeum připravilo výstavu jako určitý „výstavní seriál“. Do čtyř časových epizod rozdělená expozice postupně představí všechny dochované listy v kresbě Jana Fischera a Václava Junka a nabídne návštěvníkům příležitost porovnat si výtvarné ztvárnění se strojopisnými scénáři, které Jaroslav Foglar pro své kreslíře připravoval. Výstava vznikla ve spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara.

V současnosti probíhají dvě výstavy malíře Pavla Čecha, jehož dílo je také spojeno s Jaroslavem Foglarem (mj. kniha O Červenáčkovi nebo plán Stínadel). Kresby můžete obdivovat v Brně a v Poděbradech.

Pozoruhodný pořad odvysílalo 5. listopadu 2024 Country rádio. V rámci cyklu TRAMPSKÉ TAMTAMY uvedlo Vzpomínku na Jaroslava Foglara s Pavlem Maurerem - Jestřáb očima autora knižního rozhovoru Ježek v kleci.

Pravě dnes začíná možnost zapojit se do tradiční hry v pražských uličkách, které se za více než dvacet let zúčastnilo už několik generací pátračů.
Vykročte, stejně jako vaši předchůdci v předchozích letech, vstříc dobrodružství!
Vystopujte čas napětí, legrace, dobra a kamarádství.
Vydejte se za Rychlými šípy!

RYCHLÉ ŠÍPY VE STÍNADLECH...
Legendární chlapecký klub z románů a komiksů spisovatele Jaroslava Foglara se v závěru roku 2024 vydal na výpravu do Prostějova.
Pátrací hra probíhá v samém centru Prostějova pro všechny chlapce a děvčata (ale i dospělé!), kteří mají rádi romantiku a dobrodružství, jež sálají z příběhů Rychlých šípů.
Princip hry je jednoduchý: Kdesi v centru města bude od 17. listopadu do 17. prosince 2024 umístěna celá pětice chlapeckého klubu – Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Postavy podle komiksu jsou téměř v životní velikosti a stojí na neznámém vyvýšeném místě – na balkóně, pavlači, střešním výklenku, ochozu a podobně.
Postavy jsou dobře viditelné přinejmenším z přilehlé ulice či náměstí, prostě běžně dostupného veřejného prostranství – jen je najít!
Pátrací území je ohraničeno dle mapky:

V příštím roce řadu z nás jistě potěší nové vydání Kroniky Ztracené stopy Jaroslava Foglara. Populární příručka s náměty na aktivní trávení volného času formou kronikových zápisů členů zálesáckého klubu Ztracená stopa se úplně poprvé dostala ke čtenářům v roce 1966 na pokračování v časopise Signál a naposledy před dlouhými sedmnácti lety roku 2007 díky nakladatelství Olympia. První knižní vydání připravilo nakladatelství Naše vojsko v roce 1967 s využitím množství původních černobílých ilustrací Gustava Kruma. Pouze obálka (na první fotografii) byla barevná.
V souvislosti s přípravou nového vydání se vydavatel Václav Vávra obrací na širokou foglarovskou veřejnost s dotazem, zda někdo nemá informaci o tom, kdo je v současnosti držitelem respektive majitelem originálu této kresby Gustava Kruma.
A současně dodává, že pro toto nové vydání vyzdobí první vjem – první pohled na knihu Marko Čermák.
Proč v listopadu scházel Julek osmého při úpravě klubovny, Jirka devátého na pracovní schůzce a Láďa třináctého na výpravě U tří borovic se nejspíš nedovíme, ale ohledně originálu kresby Gustava Kruma budeme třeba listopadově úspěšnější.

Ahoj kamaráde,
zavítáš i Ty mezi nás na pražský Žižkov ke Stromu Jaroslava Foglara? Společně si krátce připomeneme jeho zasazení. Příchozí obdrží pamětní kolečka vyrobená přímo ze dřeva ginga.
Sraz účastníků:
úterý 19. listopadu 2024, 17:43
v parčíku u fotbalového stadionu Viktorie Žižkov, poblíž stejnojmenné tramvajové zastávky, na Seifertově ulici.

Přivázat stužku, jako každý rok, bude ovšem možné kdykoliv do 17. prosince. Třeba právě její žlutá nebo jakákoliv barva náš Strom povzbudí v tom, aby se na jaře, po letošní námraze, zase zazelenal.

V pátek 8. 11. 2024 přišla z Roudnice nad Labem Hamráčku smutná zpráva, do ,,Merkurového nebe" odletěl ve věku 78 let největší světový sběratel a stavitel, vystavovatel a muzejník polytechnické stavebnice MERKUR a také příležitostný pátrač po historii ježka v kleci a hodný a velice pracovitý člověk JIŘÍ MLÁDEK. V nedávné době také vyrobil ze stavebnice Merkur velkého ježka v kleci jehož výška je 37 cm a šířka 23,5 cm a poté pro muzeum J. Foglara v Ledči nad Sázavou vyrobil z téže stavebnice úctyhodných 120 kusů ježků v kleci různých velikostí a barev. Čest a obdiv jeho památce.

FOTO: Saša Malachovský

Jaroslav Foglar doprovázel dětství a mládí více generací. Má ovšem co říct i těm přicházejícím? My věříme, že ano. Ačkoliv se nám jeho jazyk trochu vzdaluje, jsme přesvědčeni, že velká témata, která jeho příběhy nesou, jsou stále živá. Přátelství, dobrodružství, důvěra, poctivost, sebekázeň či sebedůvěra, to jsou jen některá z nich. 
Nabídněte nové generaci čtenářů dobrodružství a pravé přátelství. Dáváme vám zdarma k dispozici pečlivě zpracované metodiky, které vás, vaši třídu, menší kolektiv i děti na domácí výuce naučí číst s chutí a poznávat.
U nás na webu https://www.skautskanadace.cz/metodiky-pro-skoly najdete několik lekcí pro žáky 3. -5. ročníku, které jsou postaveny tak, abyste každou zvládli v jedné vyučovací hodině. Každá z nich stojí na pilířích práce s textem a výchovy ke ctnostem. Najdete je v lekcích zastoupené v různém poměru, ale v každé se snažíme rozvíjet obě stránky. Je tedy možné, že v některých případech se více s žáky zahloubáte do otázek osobního rozvoje a lekci si tak rozdělíte do dvou hodin. Zároveň je možné se nechat komiksy a lekcemi inspirovat a pokládat si s žáky otázky dle toho, co je zaujme.
Každá lekce vychází z komiksového příběhu a je na něm postavená.  

Příběhy Rychlých šípů spisovatele Jaroslava Foglara se odehrávaly všude kolem nás – na ulici, v obchodě, v lese, na koupališti, ve škole… Vypátrejte i u vás taková místa, která organizátor hry viditelně označil komiksovým plakátem Rychlých šípů a vyhrajte šípáckou odměnu.
Podzimní kolo hry startuje právě dnes a poběží až do 30. listopadu 2024.
Zájemci se na webu ke hře mohou podívat, kde se hra koná v jejich okolí, kolik plakátů je potřeba najít a kde je hledat. Po nalezení plakátu si hráč opíše písmeno či písmena a na webu pak všechny části tajenky zadá. Tím se zapojí do slosování o ceny s rychološípáckou tematikou, které do soutěže věnovala Skautská nadace Jaroslava Foglara.
Do přípravy hry se zapojily skautské i neskautské oddíly, městské úřady, knihovny, školy, rodiny i jednotlivci.
Hraje se na těchto místech: Rumburk, Valeč (okr. Karlovy Vary), Trutnov, Roztoky u Prahy, Strakonice, Čejetice, Praha-Dolní Chabry, Choltice, Měšice u Prahy, Nové Zámky (Slovensko).

"Václava Jílka pohřbili na hřbitově ve Spálených Mlýnech. Podívejte se někdy na jeho malý chlapecký hrob. Je tam dodnes, v západním koutě hřbitova. Nápis na kříži už skoro není znát, o hrob už se nikdo nestará, když teď nejsou naživu Jílkovi rodiče."
Z vyprávění lékárníka pana Vošahlíka o tragické události před čtvrt století v kraji šafránové vůně Pavlu Zemanovi, který se potom vydal na hřbitov a skutečně tam nalezl malý polorozpadlý hrob s omšelým křížem a s téměř nečitelným nápisem...

Setmělé hroby v okolní záplavě světel právě jen na Vánoce a o Dušičkách působí posmutněle.
Od dětství jsme na hřbitovy v takové dny nosili vždy aspoň o jednu svíčku více a zapálili ji na nějakém cizím hrobě, kam zrovna nikdo nepřišel, nebo viditelně už nebyl nikdo, kdo by kdy chodil.
Možná je takové opuštěné setmělé místo posledního odpočinku neznámého člověka i při vánoční či dušičkové cestě za vzpomínkou k blízkým někoho z čtenářů - a možná má v kapse jednu svíčku navíc...

Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury právě přišlo s třetím upraveným vydáním úspěšného titulu Evangelium podle Jaroslava Foglara.
Originální a čtivě napsaná kniha známého teologa a religionisty Pavla Hoška představuje „fenomén Foglar“ z náboženského hlediska. Rozebírá nejen vlivy indiánského totemismu a římskokatolické spirituality, ale i tajné vontské rituály, extatické stavy vyvolané nádherou přírody, posvátná místa a časy, klubovní rituály, úlohu dobra, pravdy a krásy ve foglarovských vyprávěních. Autorovi, který se důkladně seznámil s literárním a organizačním dílem autora Rychlých šípů a dalších nesmrtelných děl, jde především o působení a odezvu tohoto díla u čtenářů. Foglarovo dílo je podle Hoška neodmyslitelným způsobem svázáno s jeho mnohovrstevnatým působením na děti a mládež, jedná se tudíž o symbolické univerzum, o návod k celistvému způsobu života. Nejde pouze o nějakou volnočasovou aktivitu. Fenomén Foglar vyplnil imaginaci i konkrétní činnost několika mladých generací, což nemá v české kultuře obdoby. Pavel Hošek nabízí pro tento fenomén pojem „foglaring“ a snaží se vyjádřit jeho charakteristické rysy.

Nakladatelství Olympia chystá v závěru letošního roku druhé rozšířené vydání knihy Jiřího Poláka "Poselství žlutého kvítku", která prvně vyšla v roce 2003. Mnozí foglarovci vědí, že jde o autentické rozhovory autora s Jaroslavem Foglarem a Dr. Karlem Burešem.

Ve středu 23. října 2024 si zabalil výtvarné potřeby Jiří Petráček – Oskar (narozený 13. ledna 1941) a vydal se na cestu do malířského nebe.
Autor bezpočtu ilustrací nejen k dobrodružné a naučné literatuře, k učebnicím, encyklopediím, ilustrátor spousty kreslených seriálů.
Mistr rychlé kresby.
O co méně mluvil, o co méně psal, o to více maloval.
Prima člověk ochotný vložit svůj um a čas pro zkrášlení světa dobrodružství.
A když bylo potřeba vymalovat třeba klubovnu Rychlých šípů, vylezl kamarádsky a nezištně na štafle a bez řečí se pustil do díla.
Oskare, za všechno Ti moc děkujeme!
Ahoj!

Ještě než se nad Lidicemi zastavilo zlo, aby přineslo oheň a křik a neštěstí, které pak vystřídala věčná tma a věčné ticho a věčné nepochopitelno, v čase kdy šlo ještě snít, v čase, kdy šlo ještě žít, rozhodlo se na podzim roku 1939 několik lidických kluků, že si založí klub Mladého hlasatele. Pojmenovali se Strážci černých lesů, odeslali do redakce přihlášku a první klubovní hlášení a... 21. 10. 1939, když si koupili v trafice pana Pospíšila u zdi kostela svatého Martina, coby dup od jejich vesnické dvoutřídky, osmé číslo Mladého hlasatele a nedočkavě jej otevřeli na klubovní stránce, našli se – hurá! – v přehledu nových klubů. Pro kluky – novopečené klubaře – to musel být svátek.
Ten sváteční den Strážců černých lesů po 85 letech připomněla v Lidicích v neděli 20. 10. 2024 akce Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara.

Zápis v oddílové kronice ze soboty 17. října 1964 oznamuje:

Zejména na sociálních sítích se objevila celá řada příspěvků a dotazů, které se týkají současně vydávaných edic Rychlých šípů, ze kterých vyplývá, že veřejnost, která dlouhodobě nesleduje aktivity Albatrosu a Skautské nadace Jaroslava Foglara, může mít trochu zmatek v současně vydávaných edicích Rychlých šípů. Aktuálně totiž Rychlé šípy vychází ve formě sešitů, brožovaných a vázaných knih celkem ve čtyřech edicích. Pojďme si jednotlivé edice pro lepší přehlednost připomenout:

"Večer jsem začal psát III. knihu. Jen koncepty, témata," napsal si Jaroslav Foglar hned 1. ledna 1934 do svého deníku. Tak se začala odvíjet historie první knižně vydané foglarovky - Přístavu volá. Rukopis pod názvem Modrý život Jiřího Dražana měl napsaný poměrně rychle, popsané listy se na hřišti ve Vršovicích a na Kleovce plnily poměrně rychle, čistopis Jestřáb začal psát už 12. února a jinak zažíval profesně šťastný rok - ve Slovíčku mu vycházeli Hoši od Bobří řeky, psal další články, promýšlel obsah nového časopisu pro mládež, řešil také problémy s budoucí klubovnou na vodě - lodí Orlice, vztahy ve svém oddíle i soukromí.
Rukopis knihy v průběhu jara zaslal do soutěže nakladatelství Melantrich o nejlepší knihu pro mládež (do soutěže se přihlásilo celkem 68 autorů). Do knihy vtělil myšlenky Modrého života, který se v průběhu letních měsíců snažil sám dodržovat. A v pátek 14. září si do deníku výrazně zapsal heslo: "Doma nález: MELANTRICH - CENA - VNITROMĚSTO."
O čtyři dny později vyšla v novinách A-Zet kritika soutěžních děl a ve středu 19. září 1934 převzal v Melantrichu cenu. Společně s Jaroslavem Foglarem získali cenu (a finanční odměnu 10 000 korun rozdělenou na tři části) Josef Věromír Pleva (1899 - 1985) za knihu Hoši s dynamitem a Josef Heyduk (1904 - 1994) za knihu Hoch a džbán. Knihu pod změněným názvem Přístav volá vydal Melantrich 8. listopadu 1934.

Komiksy o Rychlých šípech od Jaroslava Foglara přinášejí nejen příběhy o dobrodružství a přátelství, ale také o silném vztahu k přírodě a zvířatům.

Aktualizováno. Od 3.10.2024 začnou postupně vycházet sešitová vydání Rychlých šípů Foglar-Fischer podle sedmi čísel vydaných PULS Ostrava v letech 1967-69. Nepůjdou koupit v knihkupectvích, ale pouze v prodejnách novin a časopisů (trafiky, benzinové stanice, supermarkety). Každý sešit bude obsahovat 24 stran + obálka + 9 sběratelských karet k rozstřihání. Termíny vydání: 3. 10. 2024 (cena: 99 Kč), 4. 11. 2024, 25. 11. 2024, 16. 12. 2024, 6. 1. 2025, 27. 1. 2025, 17. 2. 2025. Cena sešitu je stanovena na 149 Kč. Na stránkách Skautské nadace Jaroslava Foglara lze předobjednat všech 7 sešitů se stylovým pouzdrem a krabičkou na kartičky za 980 Kč (sešity budou zaslány najednou až po vydání posledního sešitu).

Skauti z Police n. Metují a Královehradeckého kraje, Klub skautských sběratelů Junáka a Skautský archiv společně s dalšími kamarády připomenou 5 let od úmrtí Václava Noska - Windyho - nepřehlédnutelné postavy 30 let porevolučního skautingu a světa Jaroslava Foglara. Novináře, publicisty, popularizátora historie, člena Junáka a Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Srdečně zvou všechny kamarády, kteří Windyho znali na odhalení Windyho lavičky. Vzpomínkové setkání se uskuteční 28. září 2024 v Polici nad Metují. Sraz je ve 13:13 hod. u skautských kluboven (Na Babí 165, 549 54 Police nad Metují), odkud se účastníci vydají po stejné cestě jako Windy do místa Pod vodojemem, kde bude lavička odhalena.

Před týdnem jsem si koupil Grifinovy Poslední stínadelské tajnosti a navzdory svému půlstoletému věku je přečetl jedním dechem. Obdivuji, o kolik je kniha propracovanější než předešlé Poselství ze Stínadel, příběh má spád, postavy jsou uvěřitelné… mé vnitřní cca třináctileté dítě (v tomto věku se mi tajně a “ilegálně” dostala do rukou Foglarova Záhada hlavolamu a poněkud změnila můj život) je nadšeno! Dneska jsem se doma dopoledne chvilku nudil a tak se pokusil stvořit s pomocí jedné své “stínadelské” fotky a stínadelských symbolů takové jakože zátiší.
Výsledek posílám, snad vás potěší tak jako mě, v tomhle těžkém čase-nečase plném vody. Kéž jste všichni, i vaši blízcí, v tom dobrém smyslu “na suchu”!

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Nakladatelství Olympia bylo v letech 1969 - 2017 dvorním vydavatelem knih Jaroslava Foglara. Za uvedenou dobu zde vyšlo celkem 107 titulů, jichž byl Jaroslav Foglar autorem nebo se na nich podílel. V roce 1969 vyšla v Olympii kniha Vladimíra Rogla Správnou stopou, do které Jestřáb napsal úvodní povídku, v témže roce spatřily světlo světa také knihy Pod junáckou vlajkou, Dobrodružství v Zemi nikoho a Devadesátka pokračuje. O rok později vyšla kniha Stínadla se bouří. Pak vlivem normalizace nastala sedmnáctiletá pauza.

Pro čtyřiadevadesátiletého skautského spisovatele Miloše Zapletala, který je vedle mnoha ocenění i nositelem Stříbrné pamětní medaile Senátu ČR (2020), to nepochybně znamená milé připomenutí, že ani jeho rodiště, v němž prožil část svého dětství a kam se rád vracel na prázdninové pobyty, na něj nezapomnělo. Zdravotní důvody mu však brání v osobní účasti na slavnostním aktu, a tak Cenu města Prostějova z rukou primátora na zdejší radnici převezme 11. září jeho dcera Jana Šťastná.

Oznamujeme, že První pražské rejdařství a.s. se s radostí připojuje k oslavám 85. výročí založení Bratrstva Kočičí pracky instalací dvou Štětináčových cvičených krys Eulálie a Amálie v nadživotní velikosti na palubě své vlajkové lodi Fratrum Cat fibulas! S pozdravem „PRACCE ZDAR!“
generální nadřiditel PrPrR a.s. – Adm. Fábera jun.

V dnešním uspěchaném světě, kde se často zdá, že každý hledí jen na své vlastní zájmy, je důležité se zastavit a zamyslet se nad významem charity. Mezinárodní den charity, který připadá na 5. září, nám k tomu dává skvělou příležitost.
Charitativní činnost má v našich zemích hluboké kořeny. Od středověku až po současnost lidé vždy nacházeli způsoby, jak pomáhat méně šťastným. Tato tradice solidarity a vzájemné pomoci je něčím, na co můžeme být právem hrdí. Jednou z nejvýznamnějších postav v dějinách české charity je svatá Anežka Česká. Ve 13. století založila v Praze špitál a klášter Na Františku, kde se starala o chudé a nemocné. Její odkaz žije dodnes a inspiroval mnoho dalších lidí k pomoci druhým.

Ta klukovská léta a krajina dětství byly tak nádherné, že jsem na ně nemohl zapomenout. A druhý důvod, proč píši pro děti? Nejvděčnější, nejzvídavější čtenáři jsou ti, pro které je zahrada ostrovem a potok veletokem. Pamatuji se na to.
Svatopluk Hrnčíř




Plných deset let již dnes uplynulo od dne, kdy 4. 9. 2014 zemřel Svatopluk Hrnčíř, spisovatel, redaktor (Ohníček, Pionýr, Slovíčko ve Svobodném slově), člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara a jeho Pražské pobočky…, neuvěřitelně skromný člověk se stále mladou duší kluka – písaře dávného klubu Mladého hlasatele.

V září roku 2012 došlo k slavnostnímu odhalení pamětního táborového kamene u cesty nad potokem Mastník poblíž osady Peklo u Heřmaniček nedaleko Votic.
Kámen zde připomíná Tábor na Bobří řece konaný v roce 1929 a Tábor smůly z roku 1930, které v těchto místech uspořádal skautský oddíl Pražská Dvojka pod vedením Jaroslava Foglara – Jestřába.
Tábor smůly s mladistvým humorem popsal Jestřáb v povídkách sestavených do stejnojmenné knihy. Právě zde se objevilo prožluklých 13 vteřin, černá skříňka, patálie s dědečkovým kufrem či mravenci a další navěky popsané veselé události.
V počínajícím podzimu v sobotu 21. 9. 2024 se u pamětního kamene od 11 hodin uskuteční neformální setkání Jestřábových příznivců u příležitosti dvanáctého výročí vzniku obelisku.

Potřetí ve vlnách Berounky u Řevnic. Zároveň však naposledy v tomto malebném údolí pod hřebenem Brd. Akce se sportovním leskem plaveckého programu, ale i úspěchem poznávací vycházky. Tak lze charakterizovat osmý ročník Rokosova memoriálu, již tradičního happeningu Akademie Jaroslava Foglara k zahájení nového (old)skautského roku 2024/2025.
Ale pěkně po pořádku…

S tímto sloganem jsme v roce 2020 měli v úmyslu při příležitosti 20. výročí vzniku foglarovského magazínu Bohoušek ocenit všechny nikoliv náhodné a jednorázové spolupracovníky, kteří v současnosti či v minulosti přispěli či stále přispívají na Bohouška a veřejně jim poděkovat. Za tímto účelem vznikla speciálně potištěná plechovka, jako symbol obsahu Bohouška. Těm, kteří už odešli do věčných lovišť, byla symbolicky určena plechovka uzavřená, ti už totiž plnit nemohou. Konkrétně - v uzavřené plechovce je obsah napsaný těmito autory: Jaroslav Foglar - Jestřáb, Zdeněk Mertlík - Ensy, Václav Nosek - Windy.
Ostatní měli obdržet plechovku otevřenou a s víčkem, protože plnit obsah stále mohou. Nastalo však období spojené s pandemií covid-19, kdy nebylo možné se jakkoliv scházet, a tak plechovky jsou našim věrným spolupracovníkům předávány průběžně až do současné doby. Některé z 21 plechovek stále čekají na své předání, které budeme dokumentovat a do článku následně doplníme. Náš kamarád, věrný čtenář a přispěvatel, Vlastislav Toman se bohužel předání nedočkal.

Je to již patnáct let, kdy 28. 8. 2009 náhle zemřel Otto Janka – Ropim (nar. 4. 2. 1930 v Praze), spisovatel a publicista, skaut a činovník, člen 2. oddílu vodních skautů v Praze, autor dobrodružných příběhů pro děti, historických prací a sborníků, beletrizujících životopisných příběhů, ale i rozhlasových her a televizních scénářů a mnoha dalších prací.
Odešel tehdy uprostřed rozdělané práce a mnoha dalších plánů.
Měsíc po Ropimově úmrtí vyšla jeho nová kniha Čas skautů.
Autor v tomto sborníku vzdal hold dvaceti význačným postavám prvního století skautského hnutí - od Roberta Baden-Powella a Ernesta Thompsona Setona i Antonína Benjamina Svojsíka či Josefa Rösslera-Ořovského až po dnešek, a začátkům vodáctví u nás. Jedna kapitola je věnována též Jaroslavu Foglarovi – Jestřábovi.
Rok po odchodu Otto Janky přišla jeho publikace Stopy vedou k Bobří řece.
Je věnována jednak Jaroslavu Foglarovi - Jestřábovi, jednak Jestřábovu odchovanci z pražské Dvojky Radko Kadlecovi – pozdějšímu bratru Bernardovi z řádu Dominikánů, jehož působení zpracoval O. Janka také ve svém dřívějším titulu Bernard od Šíleného koně.

“(Za) dvacet let!” usykl trochu posměšně Šťoura. “Člověče - - - to už budeme staří a dospělí…” (J. Foglar, Rikitanovo proroctví)

Nevím a naprosto bych si vymýšlel, kdybych tvrdil cokoliv o tom, že jsme si s Petrem Molkou - Bestem a Tomášem Hromádkou - Krizmenem 29. srpna 2000, tedy v předvečer dne, kdy si foglarovci připomínali 60. výročí prvního vydání Záhady hlavolamu, a kdy jsme spustili náš foglarovský magazín www.bohousek.cz, kladli za cíl, či dokázali vůbec představit nějaký časový horizont, po který budeme Bohouška tvořit, bude-li ovšem o něj na počátku vůbec nějaký čtenářský zájem.

Před osmi lety – v poslední prázdninový den 2017 – byl uspořádán první ročník Rokosova memoriálu, foglarovského happeningu, který připomněl tragickou epizodu ve Foglarově románu Boj o první místo. Hned do úvodních stránek knihy autor vetknul vyprávění (pro následný děj románu nikterak podstatné), jak se v poslední den prázdnin jistý školák Rokos, spolužák hlavního hrdiny příběhu Petra Solnara, snažil na plovárně podeplout molo koupaliště a při tom nešťastnou náhodou utonul…

„Výbuch“ nastane v 18 hodin a 13 minut… S tázavým pohledem, co se pod takovým sdělením skrývá, si bylo možno přečíst úvod pozvánky na předjarní 154. kolegium Akademie Jaroslava Foglara. Od termínu tohoto setkání foglarologů (uskutečnilo se 13. března) sice už uběhl „nějaký ten pátek“, ovšem ani poněkud opožděný zápis nic neubírá z aktuálnosti témat, která kolegium předestřelo…

PhDr. Jiří Mrva (*23. 6. 1963 Kroměříž) - dlouholetý významný podporovatel Jaroslava Foglara v 80. letech minulého století, autor dvou publikací o něm, psycholog, novinář a publicista, redaktor deníků Rovnost Brno (1990-1995) a Svoboda Ostrava (1995-2000). Dne 2. 5. 2024 v Kroměříži bohužel zemřel. V nejbližším štramberském bulletinu Howgh! o něm vyjde článek, který jeho foglarovské aktivity více připomene.

Historie Dvojky je kolem poznamenána. V knížce „Život v poklusu“ píše Jestřáb, jak na něj silně zapůsobilo, když ho kamarád z domu naučil jezdit na kole:
"Jízda na kole mne tak okouzlila, že jedinou mou okamžitou touhou bylo mít vlastní kolo... Do služeb své neuhasitlné touhy po jízdním kolu jsem dal všechnu svou píli, vynalézavost i čas...

Prozkoumávat Rychlé šípy jako sportovce by pomalu vydalo na knihu. Méně to platí u bicyklů. Zase tolik je nepoužívali, anebo o tom nevíme. Ale v seriálu je přesto občas uvidíme.
Tím nejznámějším kolem, s jehož záhadou se střetli, je samozřejmě kolo Tleskačovo. V komiksu o ně ani nezavadíme, ale roku 1947 zveřejnil Vpřed šestidílnou sérii, kde se vynořuje aspoň napodobenina Tleskačova kola: Příběh vycházel mezi 2. zářím a 7. říjnem a bicykl zprvu zahlédneme bez křídel: patří Rychlonožkovi, který ráno co ráno ujíždí v jeho sedle do učení. Tam si kolo zřejmě vždycky jen opře, ale jednou přistihne v jeho blízkosti kolegy z dílny Tyčku, Baga a Strašouna. Rozječí se (v celém článku cituji takřka přesně, ale přesto nepatrně volněji): „Zmizte, to je moje kolo. Ještě by se vám mohlo zadřít za nehet a já bych měl opletačky s úřadem.“

Deník je zcela osobní popis dnů v chronologické sestavě – latinsky diarium (diář), německy Tagebuch a francouzsky Mémoire. Deník není většinou určen k tomu aby někdy byl zveřejněn, protože záznamy v něm jsou z 95 procent vysoce osobní, jen pisatele se týkající.
Sám mám hromadu notýsků, můžeme také říci deníčků, s kraťoučkými i delšími poznámkami. Tyto poznámky ale k uveřejnění nejsou určeny.

Na začátku července roku 1981 odešel Zdeněk Burian do věčného ateliéru.
A na začátku července letošního roku přišli vydavatel Václav Vávra a HARdNIX s novým nástěnným kalendářem na rok 2025, kde je výběr třinácti kreseb, které vytvořil Zdeněk Burian na počátku třicátých let na obálky dětského časopisu Malý čtenář.
Kalendář má formát A3 a u vydavatele Václava Vávry www.intercrosse.eu jej lze zakoupit za 400 Kč.

Čtveřici trampských pohádek dle Pajdova vyprávění v potu tváře sepsal a utřídil a s původními ilustracemi Marko Čermáka vlastním nákladem vydal Josef Bláha – Řešetlák v roce 1981. Později k nim přibyla ještě pohádka pátá.
Řešetlák, který v letech 1983 až 1989 spolupracoval s Jestřábem – Jaroslavem Foglarem na vedení oddílu Hoši od Bobří řeky, kdy stál v čele nejmladší družiny Tygříci, je známý v trampských kruzích nejen jako autor těchto pohádek, ale úspěšně se účastnil také řady ročníků trampské literární soutěže Trapsavec, napsal množství textů trampských písniček, které i sám ve skupině Cestáři zpíval. Vedle trampské prózy a poezie se Řešetlák věnoval publikování v oblasti lesní moudrosti. V neposlední řadě je autorem několika – později také vydaných – celotáborových her pro již zmíněnou družinu Tygříků.
Nyní vyšla Řešetlákova Čtveřice trampských pohádek a ještě jedna navíc s ilustracemi Marko Čermáka znovu.

Nejnovější - již 22. - vydání Hochů od Bobří řeky Jaroslava Foglara tentokrát s množstvím drobných i celostránkových barevných ilustrací od Marko Čermáka vytvořených původně v roce 1987 pro vydání v ruštině připravilo nakladatelství Albatros a v prodeji je od středy 24. července, kdy je v rámci knižní edice respektive své akce Nejkrásnější dětské příběhy uvedla k zájemcům výhradně síť prodejen Albert.
Titul bude nabízet Albert v prodeji do 10. září.
Plná cena knihy je 399 Kč. Uplatnit při nákupu lze slevové body Albert, kdy při 8 bodech je kniha v prodeji za 89,90 Kč.

Hned tři červencové dny byly zásadními mezníky v rodině Foglarových.
Roku 1911 17. července zemřel Jindřich Foglar. V roce 1907 6. července se narodil Jaroslav Foglar.
A rok 1904 19. července se stal prvním dnem Zdeňka Foglara, prvorozeného syna manželů Marie (26. 12. 1877 - 18. 2. 1980; rozená Fišerová) a Jindřicha (11. 12. 1872 - 17. 7. 1911) Foglarových.
V tu dobu měli Marie a Jindřich pět let po svatbě a opakovaně bydleli v Předlicích u Ústí nad Labem, kam se stěhovali z Prahy, když Jindřich Foglar pracoval jako úředník – obchodní cestující.
Přízemní byt rohového domu č. 120/1 na nynějším Školním náměstí se tak stal svědkem Zdeňkova příchodu na svět a Jindřichova zápisu do rodinné kroniky:
Devatenáctého dne měsíce července a. d. 1904, deset minut před hodinou druhou odpolední, /v úterý na den Sv. Vincence z P./ narodil se náš jedináček.
Den byl překrásný. Mamičce pomáhala paní bába Geislerová z Předlic a při dodatečném porodu dr. Schneider z Ústí n. L.
Maminka i děťátko zdrávo, buď Jméno Boží pochváleno.
(Nebude bez zajímavosti zde připomenout, že o tři roky později narozený Jaroslav přišel na svět téměř ve stejný čas - v půl druhou hodinu odpolední.)
31. července pak pan Jindřich dále zapisuje:
V neděli odpoledne na den „Sv.“ Ignáce z Loyoly /toho lumpa jezuitskýho/ ku ¼ na 5. hodině odjela maminka Fišerová (matka Marie Foglarové – pozn. redakce) a paní bába Geislerová s naším dudečkem do Chabařovic ku křtinám. Ten náš malej pohan se bude jmenovat Zdeněk.

Stylizovaný list ginga je ode dneška zavěšený na rodném domě Jaroslava Foglara v Benátské ulici č. 3 v pražském Podskalí.
Ke gingu, které je součástí vitráže nad vstupními domovními dveřmi od roku 2007, kdy jsme si připomínali 100 let od narození Jaroslava Foglara, tak přibyl druhý list, zavěšený na pravém sloupu od vchodových dveří.
Gingo bylo zvoleno jednak jako jeden z nejvýraznějších symbolů foglarovského světa, zároveň ale také jako symbol paměti.
Dnešní den nebyl vybrán náhodně - 15. července má jmeniny Jindřich, měl by je tedy i otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar (11. 12. 1872 - 17. 7. 1911). A právě díky panu Jindřichovi, který vedl rodinnou kroniku Foglarových, je na trvalou paměť dochováno množství podrobností z rodinného života v desátých letech minulého století včetně událostí z domu v Benátské ulici číslo tři, kdy i Marie, Jindřich, Zdeněk a Jaroslav Foglarovi zanechali své otisky na dnes již generacemi ošlapaném kamenném prahu ve vstupu do rodného domu Jaroslava Foglara. Bez sepsaných událostí by se rodinná paměť již dávno nadobro vytratila a zůstaly by jen ony nečitelné tušené otisky bez schopnosti vyprávět.
A tak tedy přibylo gingo jako symbol paměti a jako výraz poděkování za její zachování.

Vedle edice klasických foglarovek, sběratelské edice, sešitů a knih Rychlých šípů či deníků Jaroslava Foglara přistoupilo nakladatelství Albatros ve spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara k vydávání knih v edicích Rychlé šípy na stopě a Ze světa Jaroslava Foglara. Mnozí skalní příznivci Jestřábových knih je odsuzují, druzí zase vítají, že v díle slavného spisovatele novodobí autoři pokračují. Na jedné straně je názor, že smrtí spisovatele je dílo ukončeno, na straně druhé je zájem příběhy doplnit, povzbudit ve čtení současnou generací dětí a zmínit lze i (proč to nekorektně neříct) finanční prospěch pro vydavatele a samotnou nadaci, která je vlastníkem autorských práv po Jaroslavu Foglarovi a ještě několik desítek let bude. Pravdou ale je, že knihy s foglarovskou tematikou se na knižních pultech objevily jen několik let po smrti spisovatele, v době, kdy autorská práva nebyla zdaleka vyřešena. To byl i případ Posledního tajemství Jana T. autora Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida, o jehož vydání jsme díky nadstandardním kontaktům Bohouška s autorem před 21 lety podrobně informovali (viz související články). A právě 29. 6. 2024 tato kniha vyšla již ve III. vydání v edici Ze světa Jaroslava Foglara. Tento román má mezi ostatními svazky edice (Zkáza Jezerní kotliny, Tleskač a Poselství ze Stínadel) zcela mimořádné postavení...