Ani doba loňských letních měsíců nebyla pro Akademii Jaroslava Foglara okurkovou sezónou. Hlavním aktivitám v průběhu prázdnin a v září je proto věnováno čtvrté ohlédnutí AJF proti proudu času.
Na začátku prázdnin se pro AJF stalo hlavní náplní činnosti partnerství s organizátory hudebního country festivalu Třebsínské zvonění. Na sklonku léta se AJF podílela stejnou měrou na programu dalšího festivalu Trampské Pikovice. Ač nosným pilířem obou akcí v romantických kulisách středočeského Povltaví a Posázaví byly víkendové hudební přehlídky, v Třebsíně i v Pikovicích se výrazně vzpomínalo i na Jaroslava Foglara, Rychlé šípy a také Bratrstvo Kočičí pracky.

Jako lupínky trojlístku ze svěžího jarního pažitu lze charakterizovat nejzajímavější body z programu 157. kolegia Akademie Jaroslava Foglara. Předprázdninovému setkání foglarovců a badatelů, které se v pražské skautské klubovně v Bělehradské ulici uskutečnilo 12. června 2024 a mělo převážně odlehčený charakter, věnujeme třetí ohlédnutí za loňskými aktivitami AJF.

„Nazdar kamaráde Zlaťáku!“ – tímto pozdravem jsem byl po celou řádku let zvyklý uvádět své e-mailové zprávy adresované Eduardovi Pazourkovi – Zlaťákovi.
Jeho odpovědi pak tradičně končily také třemi slovy: „S modrou oblohou!“

Smutná zpráva mě nyní bohužel donutila pozdravení „nazdar!“ pozměnit: Eduard Pazourek – Zlaťák v sobotu 15. února 2025 krátce před půlnocí po dlouhém boji se zákeřnou nemocí zemřel.

Milý Zlaťáku, Tvé krásné foglarovské a skautské odznáčky, ježci v klecích i jiné hlavolamy, buttonky, ozdůbky a mnoho dalších báječných věciček, které jsi pro nás – foglarovské plantážníky po mnoho roků neúnavně připravoval a vyráběl, nám ve sbírkách dál zůstane. O Tvé přátelství však už budeme navždycky chudší.

Tedy sbohem, kamaráde Zlaťáku! A zůstávej navždy „S MODROU OBLOHOU!“

Za všechny Tvé vděčné kamarády a přátele,

Martin

Při jedné z dávných poznávacích výprav Akademie Jaroslava Foglara, kdy se parta zájemců sešla na návsi ve středočeské Unhošti (i s touto obcí na Kladensku jsou také spjaty kořeny Foglarovic rodiny), zazvonil jednomu z účastníků mobilní telefon. Hlas na druhém konci „drátu“ se zřejmě tázal, kolik foglarovců se na výpravu sešlo. „Je nás asi devět…“ odpověděl volaný foglarovec bezelstně, aniž si uvědomil věcnou i počtářskou pošetilodst vyřčeného. Od té doby se však dané úsloví stalo v akademické hantýrce jedním z okřídlených rčení, když dojde na zjišťování nějakého „přesného“ početního stavu…
Takže, ohlédneme-li se nyní za loňským 156. kolegiem AJF (15. 5. 2024), prozraďme, že těch bodů bude „asi devět“…

Od 12.12.2024 do 6.4.2025 se můžete pokochat pohledem na Rychlé šípy v budově Muzea literatury (dříve Památník národního písemnictví) v pražské Bubenči.

V poslední době se objevují názory, že Rychlých šípů vychází nějak moc, až s nimi probíhá jakási inflace. Je tomu opravdu tak? Ano i ne, záleží na úhlu pohledu.
Pokud si tento článek čtete na Bohouškovi, jste jistě fanouškem Jestřábova díla a bedlivě sledujete, co nového vyjde. Víte vše a vidíte, jak Rychlé šípy jsou v centru dění. Pokud jste navíc zapálený sběratel, pak si říkáte, kam já to všechno dám, a kupujete nový dům. V této foglarovské bublině může k pohledu “přešípovanosti” jistě dojít. Jenže ona bublina má nejvýše pár stovek nadšenců. A právě ti hodnotí, píší a nejvíce sdílejí své pohledy.
Když ovšem nahlédneme mimo tuto bublinu, tak najdeme tisíce dalších lidí, kteří mají dílo Jaroslava Foglara rádi, ale nejsou sledující příznivci. Dobře se to ukázalo při vydání nové šípácké série ala PULS do trafik. Tolik reakcí v emailech a na sociálních sítích ve stylu: “Jé, to je skvělé, Rychlé šípy znovu vychází!”, jsem už roky nečetl. Naposledy před čtyřmi lety, kdy vyšla tzv. žlutá kniha, které se mezitím prodaly desítky tisíc kusů. Zároveň o Šípech vyšla hromada článků v novinách, reportáže v televizích apod. Myslel jsem si, že každý ví, že Šípy znovu vycházejí, že se dají koupit v každém knihkupectví. A ouha, ono ne! Bublina opět ukázala své limity.

K oslavám 85. narozenin kreslíře, hudebníka a trampa Marko Čermáka (narozeného 14. února 1940) se připojí také Česká televize uvedením několika pořadů na programu ČT art:
pátek 14. 2.
20.42 – 21.35 Když u nás Pete Seeger hrál aneb 30 let Greenhorns
sobota 15. 2.
20.15 – 21.08 Marko Čermák – poslední romantik, je nám ctí…
21.08 – 21.22 Greenhorns
21.22 – 22.00 Zelenáči v bílém
neděle 16. 2.
22.25 – 23.05 500. Saloon Zelenáčů

„Jak splašený vraník kupředu pádí čas…“ Slova z nápěvu jedné z foglarovských písní, která vzdává hold kreslíři Rychlých šípů Janu Fischerovi, vypovídají trefně, jak se svět kolem nás točí stále rychleji. Někdy pak v tom kalupu nestíháme zaznamenávat ani události, jejichž uchování v paměti přitom stojí za to.
To je i „příběh“ Akademie Jaroslava Foglara (AJF). Pod jejím štítem se v roce 2024 uskutečnila řada akcí – kolegií AJF, setkání, průzkumných výprav i „taškařic“, o nichž se ale čtenáři Bohouška dovědí více až nyní.
Některé zápisy z akcí AJF byly rozepsány už dříve, leč v záplavě jiných badatelských úkolů jaksi nedošlo na finální tečku a odeslání do redakce Bohouška ke zveřejnění. Na pergamenu novějších zpráv zasychá inkoust naopak teprve teď.
Akademie Jaroslava Foglara je ovšem přesvědčena, že aktuálnost všeho, co se událo v předchozích měsících, se nikterak neztrácí ani v prachu zvířeném kopyty v úvodu zmíněného „vraníka času“.
Takže…

Když na třech místech v Praze pokaždé třináctkrát (stačí ale desetkrát) zatočíme klikou a zmáčkneme v potřebném počtu stisků tlačítko, na černé – jednou jedinkrát ale i na žluté – rouře vedle vybraného nadpisu zazáří červené světélko a z její hloubi se ozvou tři foglarovská vyprávění.
To vše díky Poesiomatům.
Ona tři místa jsou na Vinohradském hřbitově, v Sadech Svatopluka Čecha a v parku na Folimance. Na prvních dvou pak promlouvá přímo sám Jaroslav Foglar.
Na Vinohradském hřbitově, kde je Jaroslav Foglar pochovaný, u hlavního vchodu se můžeme zaposlouchat do Jestřábovy dávné nebezpečné příhody na probořeném ledu rybníka, kdy mu šlo o život. K tomuto vyprávění se ještě vrátíme v samostatném článku.
V Sadech Svatopluka Čecha na Vinohradech, nepříliš daleko od Jestřábova bytu v Korunní ulici, kde žil výrazně nejdéle, zní jeho povídání o tom, jak psal Hochy od Bobří řeky.
V parku Folimanka, v úzkém výběžku Vinohrad těsně oddělených Botičem od Nuslí, co by kamenem dohodil od několika nuselských bydlišť malého Jaroslava Foglara, vyrostl úplně první a zatím jediný dětský Poesiomátek a to v barvě žluté. Snad právě proto z něj nemůže zaznít nic jiného, než začátek Záhady hlavolamu.

Rekreační areál Sluneční zátoka v těsném sousedství legendárního letního tábořiště Pražské Dvojky v minulém roce změnil majitele.
Dlouhou řádku let se zde konala i každoroční setkání, která Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF) pořádá pro nejširší foglarovskou veřejnost. Dva poslední roky se s ohledem na již všeobecně nevyhovující situaci a atmosféru v areálu setkání konalo na hradě v Ledči nad Sázavou.
Nyní se po vzájemné dohodě nových majitelů a provozovatelů a SPJF oblíbené setkání, které se letos bude konat v sobotu 14. června, vrací zpět na tradiční místo.
„V areálu asi bude vládnout uvolněnější atmosféra, než jste zvyklí,“ řekli na počátku našeho rozhovoru majitelé Zuzka a Lukáš, kteří si na nepotrpí na "formality" a i vzhledem k charakteru místa raději volí oslovení křestním jménem. „Naším cílem je vrátit do Sluneční zátoky radost,“ zdůrazňují oba.

V Infocentru v Toužimi a pod jeho záštitou se uskuteční výstava k 85. výročí narození Marko Čermáka. Trvat má do konce března.
Vernisáž proběhne 14. 2. 2025 v 17 hodin, tedy právě v den narozenin známého výtvarníka, hudebníka a trampa.
Výstavu vymyslel a připravuje foglarovec, skaut, tramp a hudebník Bohuslav Prchal – Bob. „Jako úctu Marko Čermákovi, který mě inspiroval, motivoval a provázel po celý můj život,“ řekl nám autor expozice a pokračoval: „Obsahem výstavy jsou materiály dostupné především z nakladatelství pana Václava Vávry, které mám buď ve sbírce, nebo byly poskytnuty jako sponzorský dar přímo majitelem. Jde především o kresby z portfolií, knihy, pohlednice, kartičky atd. Dále pak nějaké hudební nosiče a fotografie. A samozřejmě i časopisy Rychlé šípy.“

Hledáme Rychlé šípy - tradiční měsíční pátrací hra Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara určená pro nejširší veřejnost se vždy ve vymezeném území Prahy odehrává už od roku 2001 a je spojená s výročím – narozeninami Rychlých šípů 17. 12. (1938).
Herní území, kde se v roce 2024 ukryly postavy Rychlých šípů v životní velikosti, bylo stejně jako v předchozím ročníku na obou březích Vltavy a čas vyčleněný pro pátrání byl vrácen do obvyklého termínu od 17. 11. do 17. 12. 2024.
V tomto časovém období našli Rychlé šípy pouze dva (tradiční a mnohaletí) hledači - Aleš Deutsch a Slavomil Janov – Nashville, kterým byly při Večeru světel předány foglarovské ceny: sada foglarovských pohlednic nakreslených Marko Čermákem, přičemž jedna z pohlednic zobrazuje výjev právě v místě posledního úkrytu Rychlých šípů, dále potom rarita – tiskařský arch s barevnou a černobílou obálkou proužkového vydání kreslené Chaty v Jezerní kotlině s podpisem Marko Čermáka, ale také diplom účastníka a magnetka.
Zkrátka však nepřišli ani neúspěšní hledači – i ti obdrželi diplom účastníka.

První únorová neděle ve sv. Haštalu bude věnována Jaroslavu Foglarovi.

Ve čtvrtek 23. ledna si připomeneme 26 let od úmrtí Jaroslava Foglara, známého i pod skautskou přezdívkou Jestřáb († 23. 1. 1999).
Jako každoročně, i letos zamíří k Jestřábově hrobu na Vinohradském hřbitově v Praze řada jeho přátel, příznivců literárního díla i skautského odkazu.
Pokud ve čtvrtek také plánujete návštěvu místa Jestřábova posledního odpočinku, můžete ještě před vzpomínkou u Foglarova hrobu v 16.30 h absolvovat poznávací vycházku SEDM PIETNÍCH ZASTAVENÍ, kterou v rámci Akademie Jaroslava Foglara organizuje 48. klub oldskautů Jestřábi Praha.
Sraz účastníků je ve čtvrtek 23. 1. 2025 v 14.30 hodin u kaple sv. Rocha na Olšanském náměstí v Praze 3 na Žižkově.

Dnes, 13. ledna, se dožívá 95 let Miloš Zapletal – Zet, spisovatel a redaktor – autor oblíbených dobrodružných příběhů pro děti a mládež i dlouhé řady příruček pro činorodé prožití volného času určených dětem i jejich starším kamarádům vedoucím, redaktor, sběratel a zpracovatel stovek a stovek her pro volný čas, vedoucí skautského respektive turistického oddílu, překladatel díla Ernesta Thompsona Setona, editor ojedinělé řady příruček Skautské prameny a v neposlední řadě celoživotní popularizátor a dlouholetý editor vybraných textů Jaroslava Foglara respektive autor textů o Jaroslavu Foglarovi.
V ostrém kontrastu se Zetovým obrovským množstvím vykonané práce pro několik generací těch, kterým nikdy nezevšední výpravy za dobrodružstvím , je autorova skromnost a život v dobrovolném skrytu stranou pozornosti.