Díky, Bohoušku, že jsi nezapomněl! I když já na Tebe občas zapomenu, připomínám si často Tvoji existenci a působení.
Měj se - a vydrž!
Hadži-Vlastík

Úvodem musím přiznat, že Dvorského kniha Mýtus o Stínadlech je z mého hlediska "prázdninově řečeno" koronavirově nebezpečná ...
Kdo byl předobrazem J.Tleskače? Věrní Dvojkaři určitě ví, takže s dovolením jen po-opráším jejich ctěnou oddílovou historii a předkládám váženému obecenstvu svědectví zábřežského patriota, který naprosto flagrantně přesně popsal, KDE A ODKUD SE VZAL JAN TLESKAČ!!
citace:
Zábřežský Jan Tleskač
Kultovní kniha Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu poprvé vyšla jako příloha časopisu Mladý hlasatel v roce 1940. Hlavní roli v knize hraje chlapecký klub Rychlé šípy. Ústředním motivem knihy je tajemná čtvrť Stínadla a hlavolam zvaný „ježek v kleci“. V tomto hlavolamu je ukryt plánek na létající kolo, které sestrojil zámečnický učeň Jan Tleskač.
Ale už málo kdo ví, že se spisovatel Jaroslav Foglar nechal k postavě Tleskače inspirovat vyprávěním zábřežáka. JUDr. Jaroslav Horníček (1914-1984) byl zapálený skaut, který už jako kluk vstoupil do zábřežské junácké organizace a v roce 1934 na studiích v Praze pokračoval v činnosti jako člen slavného Foglarova skautského oddílu „Dvojka“. Foglara zajímalo, co dělají skauti i v zapadlé části země jakou byl tehdejší Zábřeh. Zaujal ho i zájem zábřežských skautů o MLL (Masarykovu leteckou ligu) a tak se dozvěděl i příběh o zámečnickém učni Ludvíku Kratochvílovi, který si sestrojil vlastní letadlo. A to ho inspirovalo k napsání postavy Jana Tleskače.
Ludvík Kratochvíl (1906-1970)
Poprvé se vznesl na závěsném kluzáku vlastní konstrukce na svahu v místech zvaných Vápeníky u Zábřehu. Své pokusy s modely a kluzáky prováděl na kopcích v okolí města. Stavba létacích aparátů probíhala v rodinné vilce a rozměry jednotlivých dílů letadel tedy byly limitovány velikostí místnosti a dveří, kterými musely být po dokončení vystěhovány ven. Jeho způsob stavby byl hodně svérázný, neboť ke stavbě použil vždy to, co měl po ruce – například panty z králíkárny na zavěšení křidélek. Ke spojování používal hřebíčky namáčené v octě, které po zatlučení zrezivěly a tím byly ve dřevě zajištěny. Jeho první motorový let, byť byl jen pár metrů nad zemí, jej učinil ihned místní celebritou. Své stroje stále zdokonaloval a v roce 1931 zaznamenal místní kronikář, že poletoval celou hodinu nad Zábřehem. Jeho amatérské výtvory však nevzbuzovaly důvěru a tak, když se nabídl k vystoupení na leteckém dnu pořádaném ten rok zábřežskou MLL (Masarykova letecká liga), byl odmítnut. Mladý rebel však přesto vzlétl a prováděl konkurenční produkci mimo letiště.
O několik dní později způsobil úplnou senzaci svým přeletem Zábřeh – Olomouc. Tímto činem se dostalo Kratochvílovi veřejné publicity. Samotný let probíhal v klidu, ale přistání v Olomouci bylo za dramatických okolností. Vál silný nárazový vítr a vojenští piloti měli ten den v Olomouci kvůli počasí zákaz vzletů. Let i přistání konstrukce letadla vydržela, ale po obhlídce letadla zůstalo Kratochvílovi v ruce výškové kormidlo.
Až do té doby konal své letecké pokusy víceméně tajně. Nicméně slavný přelet dostal Kratochvíla také pod drobnohled úřadů. Jelikož létal bez pilotního průkazu a na neimatrikulovaném letadle dostal zákaz létání. Další jeho konstrukce tedy již musely splňovat předpisy ministerstva veřejných prací. Oficiální pilotní zkoušku pak Ludvík Kratochvíl složil v říjnu 1932 v Olomouci, kam přiletěl samozřejmě svým letadlem. Jelikož ale jeho stroj stále neměl letové osvědčení musel dělat pilotní zkoušku na aeroklubovém letadle. Poprvé tehdy seděl v „obrovském“ letadle Letov Š-10 se spoustou přístrojů. Pilotní zkoušky ale i přes tuto komplikaci udělal.
Ludvík označoval všechna svá letadla KLZ (Kratochvíl Ludvík Zábřeh). Oficiální imatrikulaci však žádný typ KLZ neobdržel. Svědčí o tom písmena OK předchystaná na typech KLZ-IV a KLZ-V. V této věci probíhala pravidelná korespondence mezi Kratochvílem a Ministerstvem veřejných prací. Ministerstvo požadovalo zaslat výkresy a výpočty letadla, aby mohlo proběhnout imatrikulační řízení a Kratochvíl vždy odepsal, že uvedené letadlo již zrušil a staví nové.
Jeho aktivit si povšiml dokonce továrník Tomáš Baťa, který jej osobně navštívil v jeho autodílně a nabídl mu stálé místo ve svém podniku. Kratochvíl měl ale již dobře zavedenou autodílnu a navíc pomýšlel na vlastní leteckou výrobu.
Před příchodem Němců v říjnu 1938 Kratochvíl svá letadla rozebral a dobře uschoval. Po okupaci Zábřeha byla jeho zábřežská autodílna uzavřena. Ludvík Kratochvíl byl nasazen v továrně na výrobu elektrospotřebičů Skrat v Ráječku a z aviatika se stal elektrotechnik. Ve svém volném čase si sestrojil jízdní kolo poháněný elektromotorem napájeným z akumulátoru. Za provozování svého elektrokola byl dokonce předvolán německými úřady, kde mu bylo důrazně doporučeno, aby podobných aktivit zanechal.
Po válce se vrací ke své zámečnické a letecké činnosti.
Po roce 1948 mu je zapečetěn hangár a z většiny jeho letadel (či zbytků) mu byly odmontovány motory. Letadlo Piper, které bylo jako jediné schopno letu, mu bylo zabaveno státní správou. Byla mu znárodněna firma i činžovní dům a Ludvík nastoupil do zaměstnání k Rozvodným energetickým závodům v ROL v Zábřehu. S létáním byl na dlouho konec.
Uvolnění politických poměrů během Pražského jara 1968 se projevilo také v životě Ludvíka Kratochvíla. Získal zpět pilotní průkaz a stal se členem aeroklubu Šumperk. I v aeroklubu byl velmi aktivní a měl spoustu návrhů, jak vylepšit činnost.
V roce 1970 se mu splnil sen navštívit nejen svou sestřenici v Alexandrii, ale také egyptské pyramidy. Během letu do Egypta byl rovněž pozván do pilotní kabiny. Dopravní stroj totiž pilotoval jeho bývalý pilotní žák, který na svého prvního učitele nezapomněl. Na dovolené v Egyptě však náhle ve věku 64 let zemřel na zástavu srdce.
Tak až půjdete na zábřežskou poštu vzpomeňte si, že v těchto místech žil a pracoval slavný zábřežský Ikaros. Bez něj by i kniha spisovatele Jaroslava Foglara vyprávěla úplně jiný příběh...