Pavel Hošek v Brně

Pavel Hošek po roce opět zaplnil sál Knihovny Jiřího Mahena. Zatímco loni to bylo s přednáškou Evangelium podle Bohumila Hrabala, letos si zvolil Evangelium podle Jaroslava Foglara; stalo se tak 24. března 2025. Svým dynamickým přednesem si hned získal sympatie publika, vesměs znalců a přátel oblíbeného spisovatele a celoživotního skauta, pro všechny důvěrně známého jako Jestřába.
Profesor religionistiky má na svém kontě již slušnou řádku knih, největší pozornost získal právě svými „evangelii“. Vedle toho prvního, věnovaného právě Foglarovi (loni vyšlo již ve třetím vydání), pokračoval publikacemi o Setonovi, Tolkienovi, Levisovi či židovskému chasidismu.

Nejdříve se letmo dotkl názvu přednášky s vysvětlením, že nezamýšlel svou knihou učinit ze známého autora vyznavače nějakého náboženství, zaměřil se spíše na iniciační rituály, které i jeho dílo prostupují, snažil se přiblížit zvláštní tajemno, se kterým Foglar dovedl tak mistrně pracovat. Pokud by si někdo myslel, že jeho přednáška se nesla jen chválou, či přímo zbožněním nepochybně pozoruhodného člověka, zmýlil by se.
Následovalo Hoškovo osobní vyznání, jak jej ve třinácti letech – což byla nezpochybnitelná Foglarova doména – dílo třikrát zakázaného spisovatele okouzlilo a svým implicitním, mnohdy však neskrývaně explicitním morálním posláním poznamenalo na celý život. S obdivem upozornil, že se tak kupodivu nezřídka dělo při „porušováním“ spisovatelských zásad, tedy častým vyzýváním a oslovováním čtenáře k dodržováním „pravidel slušného chování“. Tedy právě tím, čím ostatní spisovatelé dokázali mládež znechutit a nenávratně odradit, zatímco Foglar to umně využil pro naplnění svého výchovného poslání. Mnozí „estéti“ nad tím jen zoufale kroutili hlavou. Skautský vůdce Jestřáb totiž netoužil, aby se stal slavným spisovatelem, který by upoutal literní teoretiky rafinovaným či vysoce sofistikovaným stylem nebo mistrným jazykem. Psaní knih pro něj představovalo „jen“ další rozšíření jeho posedlostí k šíření svého vychovatelského poslání – dosud omezeného pouze na oddílový kolektiv – k předávání etických hodnot, které vstřebával z ideologie skautingu a jehož myšlenkové zdroje přijal v mládí za své. Českému skauting to mnohonásobně vrátil nebývalým obohacením, a to nejen svým literárním dílem. Obdivuhodné na tom je, že sám neměl valné formální vzdělání – byl intuitivním pedagogem. A hned dodejme, že skvělým! Vzdělával se četbou, a to nejen beletrie, nýbrž i odbornou literaturou; takové lidi označujeme jako „selfmademan“. Výsledkem toho všeho byla zcela ojedinělá úspěšnost. Ta však přinášela skrytou i otevřenou zášť spisovatelských kolegů a teoretiků, kteří nemohli pochopit, že to těm pubescentům vůbec nevadí.
Přednášející to vše doplňoval četným úryvky z Foglarových knih (…a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší) i z děl zabývajících se foglaringem (termín se začíná dnes běžně užívat); k těm nejfundovanějším bezesporu patří jeho pokračovatel Miloš Zapletal. I jeho můžeme směle řadit k těm, kteří náš skauting a českou návodnou literaturu povznesly na nebývalou úroveň, kterou nám mohou mnozí závidět.
Na závěr se konala tradiční autogramiáda a prodej knih nakladatelství CDK.