Reflexní rozhovor o hledání Rychých šípů

Jaká jsou pravidla hry?
Snadná. Nic složitého. Celý měsíc od 17. listopadu, to je vítězství Pravdy a Lásky, do 17. prosince, to je zase výročí vydání 1. kresleného komiksu s Rychlými šípy, jsou na nějakém balkónu na Starém Městě postaveny, lze říci i ukryty, Rychlé šípy v životní velikosti. Úkolem je najít je, namalovat nebo vyfotit a poslat organizátorům. Neuvěříte mi, co to v sobě ukrývá za zážitky.

Je to již 12. ročník, kolik se zhruba každoročně zúčastňuje hledačů - (jestli máte představu i o těch neúspěšných)?
To je otázka, na kterou neznám odpověď, ale také si ji pokládám. Když byl jubilejní 10. ročník, tak ve všech pražských tramvajích, přímo proti prostředním dveřím, týden visel plakátek o hře. Posléze jsme na foglarovském informačním serveru Bohousek.cz zaznamenali, že článek, jehož adresa byla na plakátech, měl o 1000 čtenářů více než ostatní texty. Z toho usuzuji, že minimálně tato tisícovka tím, že dohledávala další informace, se do naší pátrací hry už svým způsobem pustila. Článek měl na konci hry asi 1500 zobrazení.

Proč se foglarovský zpravodaj jmenuje právě Bohoušek?
Z příběhů Rychlých šípů víme, že Bohoušek vždycky všechno rychle všem vykecal, takže je to takový vtípek provozovatelů.

Plakátky v tramvajích máte každoročně, kdo to platí?
V roce 2010 to byl 10. ročník a tak už to chtělo alespoň nějaký marketing. Držím ale zásadu, že to všichni děláme bezplatně, kvůli Rychlým šípům a Foglarovi, kterého všichni někdy četli. To docela „otevírá dveře“ a tiskárna nebo dopravní podnik rádi pomohou zdarma. Ale vše je organizačně náročné, takže takový humbuk kolem Šípáků nezvládám dělat každoročně. Mám například schované Listy hl. m. Prahy s článkem na 1/4 strany formátu A3 o pátrací hře s názvem Do Stínadel za Rychlonožkovou rukou. Náklad byl, tuším, 600 000 výtisků. To už je marketingový úspěch, ne?

Co se stalo s Rychlonožkovou rukou?
Má ji ulomenou a panu novináři to přišlo jako nosné téma. V nějakém předcházejícím ročníku totiž byla pětice Rychlých šípů za zábradlím věžičky Lažanského paláce. To je ten dům na nábřeží, kde je kavárna Slávie. Šípáci tu dělali určitou protiváhu triumfálním trigám, sousoším s koňmi a vozatajem, které dominují Národnímu divadlu. V roce 2005 se Prahou hnala vichřice a z bezpečnostních důvodů jsme je sundali o den dříve, tedy již 16. prosince. S kamarádem jsme byli uvázáni v horolezeckém sedáku na střeše a rvali se s větrem o naše hrdiny. Vždy je vážu velice pevně a každého samostatně, ale jak jsme si Rychlonožku podávali do kominického průlezu na střechu, tak to fouklo a ruka se ulomila. Někde ji mám, ale ještě nebyl čas ji přidělat.

Co je vaší motivací tuto pátrací hru pořádat? Účel je jasný, ale ta motivace a skrytý význam? Chcete připomínat J. Foglara, dobu a nebo se chcete zkrátka a dobře jen bavit?
Čím začít? Pozůstalost po Jaroslavu Foglarovi je uložena v Památníku národního písemnictví a kurátorka pozůstalosti při nějaké oficiální akci pro veřejnost řekla něco v tom smyslu, že Foglara velice trápil morální úpadek společnosti a že se ji snažil měnit k lepšímu. To prý jednoznačně vyplývá z jeho korespondence, knih, kronik a všech dalších materiálů, které při zpracování pozůstalosti zpracovávala.
Foglarovky nebo alespoň Rychlé šípy jsme asi všichni četli a já se snažím to jejich poselství lidstvu předávat dál a vracet to Foglarovi – Jestřábovi, abych použil jeho oddílovou přezdívku. Nechodil jsem k němu do oddílu, ale četl jeho knihy a v roce 1981 jsem ho i prvně navštívil. Před 30 roky jsem také vedl oddíl, dnes už mám času málo, tak se snažím alespoň touto pátrací hrou onu morální obrodu připomínat. Skauti tomu říkají: "Každý konej dnes svou povinnost", Jestřáb použil polopatičtější: "Každý den alespoň jeden dobrý skutek".
A jestli jste se ptala na skrytý význam, tak třeba to umístění na kavárně Slávie. Postavy byly dobře vidět až z Pražského hradu a mělo to Klausovi při každém pohledu z okna připomínat, že Jaroslav Foglar, který pozitivně ovlivnil několik generací obyvatel České republiky, ještě nedostal státní vyznamenání. Ale asi se pan prezident do podhradí nedíval...
A je v tom i kus zábavy, jaké báječné místo se letos Šípakům podaří obsadit. Mívám škodolibou radost, když jejich místo neobjeví kamarád z naší pražské pobočky SPJF Slávek – Nashwille. On je vysoký činovník u skautů v kmeni dospělých a dlouho si zakládal na tom, že Rychlé šípy vždycky našel. Až jednou se mu to nepodařilo a tak o svém neúspěšném pátrání napsal písničku. Naopak mám radost upřímnou, když na pobočku lidi napíší, že s vnoučaty prolezli celé Staré Město, Šípy sice nenašli, ale objevili spoustu jiných krásných tajemných zákoutí a pak dorazí na vyhlášení výsledků zjistit, kde Rychlé šípy přehlédli. I o tom ta hra je, abychom stále objevovali, abychom nesledovali jen výkladní skříně a abychom si ještě zvládali hrát a něco u toho zažili. Třeba můj 82letý otec vždycky při pátrání šlápne do... Letos už mi děda po 10 dnech hry volal, že už má zase našlápnuto, ale Šípy ještě nenašel. Většinou se snaží chodit s babičkou a každý vyhlíží něco jiného, ale moji maminku monitoring chodníků moc nebaví.

Jak vybíráte místa pro Rychlé šípy?
To vlastně taky navazuje na tu otázku motivace pořádání. Já to své dobrodružství již prožívám při vyhlížení a domlouvání místa. Nějaký balkón si vyhlédnu a pak se tam snažím s Rychlými šípy dostat. A není to jednoduché. Ne snad, že by někde Rychlé šípy nechtěli, ale... teď mohu vyjmenovávat nejrůznější ale – např. souhlas majitele - když jde o dům městské části nebo magistrátu, tak musím žádat až zastupitele. Já ale nechci, aby to projednávali na radě zastupitelstva a všichni to pak věděli, bylo to v zápisu, který bude někde zveřejněn... Tak vymýšlím různé cestičky, abych nic dopředu neprozradil.
Jednou jsem si vyhlédl balkón na budově policie a ti všechno musí mít oficiálně, takže ta korespondence, zdůvodňování a ukecávání bylo opravdu strašné. Nakonec jsem to vzdal.

Takže jsou i místa, která nevyjdou?
Řekl bych, že je to tak 50 na 50. Třeba pěkný balkón je na židovském muzeu. Když jsem se tam snažil před lety umístění domluvit, tak mi ředitel či správce té instituce odpověděl, že to s židovstvím nesouvisí a že to tudíž nelze. Asi židovské děti nesmějí Foglara číst, nevím. Zdůvodnění jsem nepochopil, ale vzdal jsem to a šel jinam.
Podobné v bledě modrém, jsem zažil s farářem v Týnském chrámu. Já se totiž někdy snažím, aby Šípáci byli na očích na velice nečekaném místě, kde by je kamarád Nashwille a všichni ostatní vůbec nehledali. Tak jsem si vyhlédl zábradlí na ochozu věže kostela Matky Boží před Týnem. Pan farář byl vstřícný, ale nedovolil je tam umístit se slovy: "...na fasádách církevních budov smějí být pouze církevní motivy a světci a Mirek Dušín, pokud vím, za svatého prohlášen není. Ha, ha, ha." Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že co není, může jednou být a není špatné být průkopníkem v dobré věci, ha, ha, ha. Osobně si myslím, že Mirek Dušín udělal pro dobro lidstva možná více než někteří světci. Někdy zkusím najít cestičku přes arcibiskupství, nevzdal jsem to.

Myslím si, že každý rok při umísťování Šípáku se děje něco mimořádného.

Tak zkuste ještě zavzpomínat.
K tomu je třeba seznam míst a přiznám se, že už bych je ani nevyjmenoval, jak šla po sobě. Ale třeba jednou jsem díky Šípům seděl na krásné židli od světoznámého designéra Bořka Šípka. To mi přišlo vtipné - Šípy a Šípek.
Když byl 10. ročník, propašoval jsem Šípaky na Staroměstské náměstí. To dá rozum, že tam je všichni objeví, ale já nechtěl balkón, kde promlouval Gottwald, ale vybral jsem si nenápadný balkón v zadním traktu Staroměstské radnice. Protože jsem to už měl domluveno se správou budov magistrátu, tak mi vrátný půjčil klíče a já šel sám s Rychlými šípy v podpaží přes Brožíkovu síň k vyhlídnutému balkónu. Jestli tam měl pan vrátný kamery, tak viděl, že jsme se zastavili u Mistra Jana Husa a vzájemně jsem kluky představil. Byla to taková zvláštní chvilka, která se těžko popisuje slovy.

A další příhody s domlouváním balkónů?
Ona i ta Staroměstská radnice ještě není úplně celá - já si to domlouval na magistrátu už rok dopředu a to mě upozornili, že tou dobou bude už mít Dům u minuty, to je ten malovaný rohák navazující na radnici, pronajatý Blanka Matragi a že to musím domluvit také s ní. Tak jsem pátral, kdo ze známých se s Blankou zná a vysvětlí ji, co vlastně po ní budu chtít. Vlasy se mi ježily hrůzou, že jí třeba budu muset napsat sám. Kde vezmu email atd? Zase by byla šance, že bych ji ukecal, aby Rychlým šípům střihla nějaké nové šaty. Ono v těch kraťáskách mrznout do poloviny prosince je náročné. Nakonec se ukázalo, že balkón patří k jinému domu a Blanka si stejně ten rohák nepronajala, tak mrznou dál.
Vtipné mi přišlo i loňské místo. Víte jaký pražský dům by klidně mohl získat název Svatyně uctívačů ginkga? To je název místa ve Stínadlech z románu o Rychlých šípech.

To já samozřejmě vím.
Obecní dům. Třeba jste si všimla, že je vyzdoben nespočitatelně listy ginkga zvenčí i zevnitř. To by bylo, Rychlé šípy ve Svatyni uctívačů ginkga - a jednoho dne jsem našel odvahu to řešit. Jenže mnou vybrané zábradlí bylo od terasy generálního ředitele Obecního domu, kam mu asi chodí návštěvy a už začínaly komplikace. Prý ať to neřeším se správou budovy, ale přímo se sekretariátem „generála“. Tak jsem si vzal tmavý oblek, abych nebyl jako normálně v džínách, a šel lobbovat. Myslím, že kravata nezabrala, ale Rychlé šípy opravdu otvírají dveře. Setkal jsem se s pochopením, ale umístili jsme postavy na jiné místo na Obecňáku. Dokonce bych řekl lepší. ...a opět jedna pikantnost. Když jsem je přivazoval k zábradlí střešního pochozu či komínové lávky, všiml jsem si, že v protějším domě je hotel, snad Paříž, a nějaké děvče se tam po sprchování důkladně utíralo u okna. Asi měla puštěnou nějakou muziku, tak se tam různě natřásala, dokonce jsem měl podezření, že si mě všimla a čtvrthodinu, co jsem kluky přivazoval, se tam pruducírovala jen, aby někdo z nás spadl.

Jak dlouho se třeba utíráte vy? Čtvrthodina přeci nemůže být normální. Já po těch 15 minutách byl hotov a odešel, ale ona ještě byla asi mokrá. A to začala utírat už před mým příchodem. Říkal jsem si, Mirku, měsíc to vydržet a být svázaný u zábradlí, to bude pro Rychlé šípy drsná zkouška. Když jsem je po měsíci vyzvedával, hoši se ani nečervenali.

A je nějaký moment, historka také z hledání RŠ?
Kromě informací z hledání mého tatínka a kamaráda Nashwilla se toho moc nedozvím, ale jedna vtipná historka se mi donesla. Rád ji dávám k dobru.
V roce 2005 student FAMU se svým skautským oddílem bezvýsledně prolezl celá pražská Stínadla a následně zjistil, že Šípáci byli celý měsíc na věžičce toho Lažanského paláce, tedy jen o 2 m výše než kam student každý den docházel do školy. U jeho skautíků to samozřejmě vzbudilo veselí, že mají tak slepého vůdce.
A to se mi líbí, dávat je tam, kde je nikdo nečeká. Hrací prostor je ohraničen Vltavou, Revoluční, Příkopy, 28. října a Národní - Staré Město neboli pražská Stínadla. Tím, že jsem s oddílem hrával hry na Městě, tak si dokáži představit mentalitu hledačů. Když teď bylo místo u Haštala, tak příští rok začneme z druhého konce a ejhle, Šípáci jsou zase u Haštala, ale o ulici vedle. Maximálně se snažím, aby další místo nebylo lehce vysledovatelné. A to zatím nehrajeme ve dvorcích nebo na věžičkách.

Není to tak trochu váš návrat k dětským hrám?
Já to vnímám jako výzvu, jestli se nám podaří ten který balkón obsadit. To samozřejmě určitá hra je. Jinak je to ale dřina a otročina dopisování atd. Vážím si každého, kdo dělá něco pozitivního nezištně navíc, a třeba dělat oddíláka, to je opravdový úvazek 25 hodin denně, takže hra Hledáme Rychlé šípy je vlastně opravdu jen hraní si.

Kdo vlastně ony postavy vyrobil a z jaké předlohy vycházel?
Je to ta klasická pětice Rychlých šípů, co ji nakreslil pan doktor Fischer, a je to to nejznámější vyobrazení Rychlých šípů. Podotýkám, že máme svolení od dědiců autorských práv, že pro tuto hru můžeme toto ztvárnění používat. Jak vidíte, není to žádná sranda a musíme pomatovat i na autorské právo. Je tedy fakt, že povolení máme od správce autorských práv jen ústní, ale žiju v naději, že se v této oblasti pohybuji v prostředí, kde dané slovo platí - to je prostředí Rychlých šípů a je alespoň o jeden papír méně.
Postavy v životní velikosti jsou ze sololitu a kdo je vyrobil ani netuším. Byly součástí výzdoby pražské Lucerny v roce 1997, když tam měl Jaroslav Foglar galavečer. Měli jsme je půjčené od nějakých skautíků a ti, když se dozvěděli, co s nimi děláme, tak s návratem nespěchají. Když se zamyslíte, tak 12 ročníků a každoročně minimálně měsíc venku znamená celý rok ve sněhu a mrazu. Je to na nich znát a chtělo by to pomýšlet na generální opravu. Kdyby se nějaký čtenář Reflexu našel a pomohl prací nebo sponzoringem, bylo by to super. Už jsem řekl, že Rychlé šípy dveře otvírají, tak jsem zvědavý, jestli se někdo ozve.

 
Nebojíte se, že vám je někdo venku odcizí? A máte případně v záloze připraveny náhradní?
Snad je patrné, že se na balkóny těžko dostává oficiálně, takže o odcizení strach nemám. Ale tato pražská pátrací hra byla inspirací pro Kutnou Horu, kde ale "někdo" již po týdnu Rychlým šípům hlavy urazil a odnesl. Zní to nepochopitelně a myslím si, že zvolili na svoje Šípaky špatný materiál a vítr hlavy ulomil a z chrámu Svaté Barbory odnesl do světa.

Je taky něco, co se v Praze nepovedlo?
Asi bych neřekl, že se nepovedlo, ale vy novináři slyšíte třeba na záštitu primátora Prahy, tak naše sdružení o záštitu také požádalo. Setkal jsem se s pochopením odboru protokolu a nakonec nám záštita primátora Pavla Béma byla opakovaně udělena. Pak, když to na Béma prasklo s tím Janouškem, tak jsem se za jeho záštitu nad Rychlými šípy styděl, ale ta nešla vzít zpět. Tak jsem Šípaky alespoň utřel hadrem, abych z nich tu hanbu dostal.
Od současného primátora Svobody už záštitu nežádáme. Napsal mi email, že když se pohybuje v termínu hry po Praze, tak kouká, jestli je někde nezahlédne. To je přeci marketingově mnohem silnější než záštita - děláme hru pro Pražany, kterou hraje i jejich primátor.

Kde jsou Rychlé šípy letos?
Mučte si mě panádlovou polévkou, ale Vontové říkají "Mlčenlivost chrání nás".
Červenáček se tentokrát vypravil do Stínadel sám, ale zbylé Rychlé šípy jsou tam také. Dokonce jsou mu velmi blízko, ale tak blízko, že jsou vidět až z jiné ulice. Dokonce bych mohl říci jen z jednoho jediného místa. Takže letos to je asi hodně těžké místo, ale Šípáci nemohou být každý rok na Staromáku. Proto Červenáček dělá takovou návnadu, aby pátrači zpozorněli a neustávali v hledání...

Úplně na závěr mi řekněte, co z toho ti lidi mají, že hledají Rychlé šípy?
Každoročně se najde jen pár vyvolených, kteří je najdou. Myslím, že ještě nikdy to nepřesáhlo počet 30 úspěšných pátračů. Ti, co přijdou na Večer světel, dostanou nějakou foglarovskou drobnost, ale lidi si odnášejí často úplně něco jiného.

Co?
Třeba když byly postavy Rychlých šípů v Řásnovce na balkónu, kam chodily pracovnice z účtárny kouřit, říkaly mi při demontování Šípáků, že prožily strašný měsíc, protože jim bylo hloupé kouřit vedle Rychlých šípů. Takže tahle hra vlastně může každému z nás pomáhat alespoň část roku myslet na Rychlé šípy a snad i žít podle nich.

Text: Dita Ondrejková