Bylo jich několik, které se dají vypátrat v písemných materiálech.
V mé knížce Jestřábí perutě není téměř nic, byla to knížka o foglarovkách, jen na str. 207 je zmínka o publikaci Tábor Svazu Třinácti. Rozepsal jsem se o tom v doslovu. Šlo o Jiřinku Kalousovou, starší sestru člena oddílu Móji Kalouse. V publikaci vydané TDC Junáka 1999, je i fotografie.
Lepším pramenem je Jestřábův životopis Život v poklusu. Na str. 57 (Olympia 3. vydání 2005; u 2. vydání je to na str. 59) píše o prvním citovém vzplanutí, ale neuvádí jméno (viz dále). Na str. 58 (3. vyd.; 59 u 2. vydání) píše o dalším vztahu – tentokrát již jmenuje onu Jiřinku. Na str. 112 a 116 (ve 3. vyd.; u 2. vydání je to na str 118 i s fotkou a na str. 122) píše o tajné lásce ke Květě Žaludové.
Dalším důležitým pramenem je knížka Hedy Bartíkové Důvěrné rozhovory (nakl. Formát, 1999). Zde se na str. 12 dozvídáme onu první velkou lásku:
„Ale známost jste měl?“.
„Ano, s Boženkou Voldřichovou celých pět let, ale pak jsem to skončil, protože jsem pochopil, že na manželství nejsem. Měl jsem své plány, své knihy, a tak jsme se rozešli v dobrém. Malíři Josefu Mánesovi říkal jeho otec: „Umělec má zůstat svobodný, jinak jen stěží doklopýtá k vrcholu, když mu na krku sedí žena a pár dětí!“: jeho názor se hodí i na mne. Nikdy bych nenapsal tolik knížek, miliony hochů a děvčat by nikdy nelovily bobříky, nikdy bych neprosadil Mladý hlasatel a Vpřed, protože by mne rodina přinejmenším rozptylovala. To všechno je fakt, ale poslední dobou se mi vrací denně jedna myšlenka: že bych se měl Božence, které je teď přes osmdesát let, ozvat. Mám však – popravdě – strach ze zklamání, že bychom se jeden druhému nelíbili (naposledy jsem ji viděl ve svých šestadvaceti letech), protože jsme se uchovali ve svých představách tak, jak jsme byli mladí. A tak to dám asi ad acta.“.
Na stranách 58 a 59 vzpomíná Lída Marková:
„ A v zahradě (Thomayerovy nemocnice) prý mnohokrát vzpomínal na svou velkou lásku, na Boženku: Mohu potvrdit, že její fotografii měl v nemocnici stále ve své blízkosti, buď u postele nebo prostě tam, kde se právě vyskytoval. Protože se mu zhoršoval zrak, a fotografie s Boženčiným portrétem byla malá, poprosil mne, abych mu ji dala zvětšit. Našla jsem u něj doma negativ, a brzy jsem mu do nemocnice přinesla velkou fotografii jeho lásky. Když jsem mu tu fotku pak dávala, začervenal se, jako bych ho přistihla toulat se v zakázaných dálkách… A asi to tak bylo. Mezi Jestřábem a Boženkou musel být hezký vztah, takový, jaký už dnes ani neexistuje. Byla to romantická láska, jakou známe z filmu Pohádka máje. Říkával doslova: „V rozkvetlém sadu jsme šli s Boženkou, a přes větvičky třešně jsme si dávali pusu jednu za druhou“. Jaroslav Foglar býval jako mladý velmi hezký a měl spousty lásek. Vyprávěl mi, že mu nadbíhala jakási dívka, neustále opakovala: Já se ti nelíbím, viď? A dělala na něj oči… Zeptala jsem se ho: A cos ji odpověděl? – Já jsem neřekl raději nic… byl jsem úplně zticha… Ona totiž nosila takové boty bez podpatků, a nohama tak divně plácala, tak co bych asi mohl říci?! – Jenom pro zajímavost: tato dívka, dnes vdaná paní v určitém věku, Jestřábovi psala do posledních dnů jeho života. Vzpomínala na něj stále jako na dobrého kamaráda, který ji nikdy nezklamal“.
Další útržky se dají vystopovat v časopiseckých rozhovorech:
- Kmen č. 25, 24. 6. 1987; Chlapci, slibme si… : „Měl jsem dvě známosti, které se nepovedly. Maminka Božky V. dceru zrazovala: co s redaktůrkem. Mojí mamince se nelíbilo, že to byl čahoun, děvče prý má být o hlavu menší. Rodiče Květy Žaludové vlastnili pískovnu ve Třtěnicích u Prahy. Otec trpěl strachem z bouřky a v té jejich pískovně ho zabil blesk. Jezdil jsem tam na kole pro rajčata. Pořád mne odmítala, až jsme oba zůstali svobodní.“
- Mladý svět, 1989, Motýl ve tváři Jaroslava Foglara: „ – vy jste neměl děvčata rád? – Měl, a jak! Měl jsem i jednu velkou lásku – když ona mi ale nechtěla tolerovat to věčné toulání po nedělích a po táborech a vzala si radši krejčího! Moje známosti vždycky končily, když jsem pocítil, že na to doplácí oddíl a vymýšlení programů a her pro moje kluby a články.“
- DNES + TV, 4. srpna 1994, Svět stojí a padá s výchovou dětí: „Zůstal jsem opravdu sám a často na mě samota velmi doléhá. V té chvíli si říkám, že jsem měl mít vlastní rodinu. Jako mladý jsem pár známostí měl. Málokterá dívka však snesla, že jsem spoustu času trávil s oddílem. Ten, a psaní knížek pro mě asi byly na prvním místě. Viděl jsem v tom své poslání.“
- Story, ?, 1997, Na 15 otázek odpovídá Jaroslav Foglar: „6. Dokázal byste napsat knihu pro dospělé? – Ne, a nikdyjsem se o to ani nepokoušel. Nedokázal jsem vytěžit ani námět z mé první lásky s Boženkou Voldřichovou, i když jsem tehdy myslel, že nic krásnějšího už nikdy neprožiji.“
- Nevím název, ani přesnou dataci, asi rok 1996: „Prožil jste lásku k jedné konkrétní osobě v tom pravém slova smyslu? – Ano, jako mladík jsem měl pětiletou známost s jistou Boženkou. I moje maminka si přála, abych se oženil. Rozhodl jsem se však nakonec jinak. Se svou milou jsem se rozešel. Dnes na ni rád a hezky vzpomínám. Život v pevném manželském svazku by pro mne nebyl, to jsem pochopil už tenkrát. Nikdy bych nenapsal tolik knížek, nevěnoval bych se časopisům Vpřed a Mladý hlasatel, protože rodina by s sebou přinesla kromě potěšení také mnoho starostí a povinností. Přesto však svým skautům radím, aby se oženili, protože ženská ruka v životě člověku chybí.“
Závěrem lze říci, že Jestřáb měl nejméně tři lásky:
- Boženku Voldřichovou
- Jiřinku Kalousovou
- Květu Žaludovou
.jpg)
