Malostranská vodárenská věž na Petržilkovském ostrově u smíchovského břehu Vltavy poblíž Jiráskova mostu byla postavena v roce 1562, aby zásobovala vodou malostranské kašny.
O čtyři století později se v jejích útrobách usídlilo několik skautských oddílů, které zde v 30. a 40. letech našly originální prostory pro své klubovny.
Jedním z oněch šťastných oddílů byla i Pražská Dvojka pod vedením Jaroslava Foglara.
My nyní do věže nahlédneme v sobotu 14. 4. prostřednictvím kamery České televize, ale příští měsíc se naskytne ojedinělá možnost vkročit do věže osobně.

Dovolujeme si Vás pozvat na XXXVI. kolegium Akademie Jaroslava Foglara s následujícím programem:
Téma:
Jestřábův odkaz v dnešní Dvojce
Nakolik jsou prvky Foglarova díla a skautské metodiky nosným pilířem činnosti současného 2. oddílu Hoši od Bobří řeky?
Hosté XXXVI. K-AJF:
Aleš Vitinger, vůdce Dvojky, a Martin Perlík, zástupce vůdce oddílu.
Setkání je součástí aktivit ke 100. výročí českého skautingu (1911/12 – 2011/12) a nadcházejícímu stejnému jubileu Pražské Dvojky, nejstaršího skautského oddílu s nepřerušenou činností (1913 – 2013).

Vítání jara bylo v dřívější době u mnoha evropských národů jedním z nejposvátnějších aktů. Končila vláda zimy, nastávala jarní rovnodennost a slunce probouzelo poslední spáče do nového období. I dnes však lze příchod jara oslavit nevšední a svéráznou akcí, jakou je například "Jaro s těšítky".
Sdružení přátel Jaroslava Foglara vyhlašuje v období 21. - 28. března 2012 již tradiční akci Jaro s těšítky.

Chcete neobvykle oslavit příchod slunečních dnů?
Sdružení přátel Jaroslava Foglara vyhlašuje akci s dlouholetou tradicí Jaro s těšítky 2012. Až do 28. března si budou sluníčkáři vyměňovat těšítka a také je dávat ostatním.

Co jsou sluníčka a těšítka?

Městské divadlo Brno pořádá výstavu věnovanou tvorbě scénografa, malíře, grafika a ilustrátora Milana Zezuly (26. 7. 1921, Brno – 22. 7. 1992, Brno).
Vernisáž výstavy Milan Zezula, scénografický fenomén města Brna se uskutečnila 11. února 2012 ve stejnojmenné galerii, v 1. patře Činoherní scény Městského divadla Brno.
Moderní ilustrace Milana Zezuly nacházíme v románech Jaroslava Foglara vydaných brněnským nakladatelstvím Blok v druhé polovině 60. let a těsně na začátku let 70. Jsou to Poklad Černého delfína, Tajemná Řásnovka, Záhada hlavolamu, Hoši od Bobří řeky a Boj o první místo, přičemž některé z románů Zezula ilustroval v dalších vydáních jinými kresbami respektive jinými ilustracemi na obálkách a přebalech.
„Výstava Milana Zezuly potrvá do 13. března včetně, je přístupná zhruba hodinu před začátkem představení ve foyeru Činoherní scény. Ukázky z umělcovy ilustrátorské tvorby pro nakladatelství Blok jsou také prezentovány, ovšem jen v omezené míře na dvou panelech – těžiště výstavy tvoří především scénické a kostýmní návrhy ze sbírky Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea,“ doplnila čtenářům Bohouška informaci o výstavě Beatrix Křížová z Městského divadla Brno.

Od zachyceného morseovkového rozhovoru až po závěrečnou záchranu před smrtelným nebezpečím budeme upoutáni k radiopřijímačům rozhlasovým zpracováním poměrně atypicky moderně vyznívajícího příběhu z dílny Jaroslava Foglara Dobrodružství v Zemi nikoho.
Český rozhlas 2 Praha další reprízu příběhu vyprávěného Alfredem Strejčkem za doprovodu hudby Štěpána Raka zařadil v rámci četby na pokračování dětského pořadu Domino.
Tato četba zvítězila mezi třemi možnostmi, hlasováním ze tří příběhů ji vybrali posluchači.

Po dlouhé těžké nemoci zemřel 22. 2. 2012 ve věku 75 let režisér a scénárista Otakar Fuka (nar. 28. 12. 1936 v Praze).
Široké veřejnosti je známý zejména jako režisér detektivek či slavné Akce Bororo.
Foglarovské obci při vyslovení jména Otakara Fuky vytane však na mysli především jeho kniha Rychlé šípy v televizi pojednávající o natáčení dnes již legendárního devítidílného černobílého televizního seriálu Záhada hlavolamu uvedeného v Československé televizi na Vánoce roku 1969. Otakar Fuka byl autorem povolaným a dobře informovaným, neboť byl tohoto seriálu pomocným režisérem.

V ospalé železniční stanici Jefferson ztracené kdesi v slunečním žárem spalované Arizoně předminulého století začíná se odvíjet obsah prvního čísla letošního ročníku magazínu Bobří stopa. Tiskoviny, kterou Sdružení přátel Jaroslava Foglara letos vydává nepřetržitě již plných dvacet let.
Poštovní vůz vlaku vezoucího náklad nového časopisu je na obálce ještě v dálce, ale všem můžeme už dnes prozradit, co je obsahem čísla, které během několika málo dnů či desítek hodin obdrží do svých poštovních schránek všichni ti, kteří mají Bobří stopu předplacenou.
Z obálky vykreslené jedním z kmenových autorů Bobří stopy - oblíbeným malířem Jiřím Petráčkem – Oskarem se všichni ti, kteří se chtějí dovědět, co se v Jeffersonu přihodí po zabrždění vlaku, podívají rovnou na poslední, šestnáctou stranu, kde začíná zbrusu nový kreslený seriál vytvořený pro Bobří stopu právě mistrnou rukou Oskarovou. V celkem osmi pokračováních se budeme se Zlatem Apačů, jak se kreslený příběh na motivy knihy Josepha A. Altshelera – související s letošní dlouhodobou hrou pro kluby - jmenuje, scházet po celý rok 2012.

Znovu nás Rádio Domino pozve v dobrodružných povídkách Otakara Batličky "Ze všech koutů světa" daleko od domova …
"Ze všech koutů světa" jsou povídkové příběhy sepsané před sedmdesáti lety Otakarem Batličkou pro týdeník Mladý hlasatel.
Pod tímto názvem připravil Český rozhlas 2 Praha další reprízu čtení na celý týden.

Společnost Filmexport Home Video vydává 29. 2. 2012 první a zatím poslední celovečerní hraný skautský film v historii české kinematografie vyprávějící dobrodružný příběh z prázdninového tábora vodáků, kteří odhalí bandu nebezpečných diverzantů.
Film pro mládež vznikl v roce 1948, kdy ho podle námětu Lubomíra Kaválka a Jaroslava Nováka – Braťky (vedoucího pražské skautské vodní Pětky, redaktora a spisovatele) natočil režisér Josef Mach.
Natáčelo se ve skutečném skautském táboře na Seči, který pro potřeby filmu postavili sami skauti, členové 5. vodního oddílu z Prahy, kteří si také ve filmu zahráli většinu chlapeckých rolí.
Speciální vydání filmu Na dobré stopě je vybaveno řadou unikátních bonusů a vychází při příležitosti oslav sta let českého skautingu.

Kniha Náčelník s podtitulem Ernest Thompson Seton a mizející Západ, kterou napsal H. Allen Anderson, a vychází u nás poprvé, je životním příběhem Ernesta Thompsona Setona (1860–1946) – spisovatele, malíře, vědce a reformátora, který se narodil ve viktoriánské Anglii, ale již v šesti letech emigroval se svou rodinou do Kanady.
Historik H. Allen Anderson líčí Setonův život krok za krokem na pozadí dějin dynamicky se rozvíjející Ameriky, kde se pohraničí posouvá stále rychleji dál a dál na západ. Setonův osud se postupně naplňuje v prostředí, jehož kultura, společenské vztahy a příroda jsou dnes již dávnou minulostí.
Kniha zobrazuje také Setonovu dramatickou cestu k vědeckému uznání, jeho roli při vzniku hnutí woodcraftu a skautingu, jeho slabost pro původní Američany, roli, kterou sehrál ve formování moderní ochrany přírody, ale odhaluje také jeho sebestřednost, rozpolcenost, vizionářství a útěk z reality.
Náčelník je příběhem jedné z posledních renesančních osobností západní civilizace, jednoho z posledních velkých utopistů, a zároveň je unikátní kronikou mizejícího Západu.

Náš tělocvikář obvykle na začátku hodiny říkal: „Ideální počasí, ideální výkon.“ - a já si dovolím tuto repliku použít i na začátek zprávy o vykonaném III. ročníku Pražské lítačky, která se uskutečnila v pátek 24. února 2012.
Na start minulého ročníku se díky reklamě na Českém rozhlase postavilo 28 závodníků. Nyní zde stálo sice „jen“ 17 závodníků, ale byli to vesměs ostřílení veteráni. I je však trochu rozhodila zvídavá kamera pražské TV Metropol, ale nakonec ani oni nezapřeli profíky a poskytli několik interview.
Pak již byly konečně rozdány papírky s bonusovými zastávkami a ozvalo se zaúpění. No, nebyly to takové ty „dávačky“ jako minule, naopak většinou to byly zastávky na okraji hl. města a několik i za ním.
Ozvalo se odpočítávání a konečně: „Start!“ Reportérka TV Metropol se domnívala, že bude chvíli držet krok s některým ze závodníků, ale sprint na věnec nejbližších zastávek ji doslova vzal dech.

V letošním roce si příznivci Karla Maye (25. února 1842 – 30. března 1912) připomínají hned tři výročí spjatá jak s autorem, tak s jeho dílem.
Jednak je to 170. výročí narození, dále 100. výročí úmrtí, ale také 50 let od premiéry kultovního filmu Poklad na Stříbrném jezeře v roce 1962 (česká premiéra v květnu 1964), který byl natočený jako první z pozdější slavné série mayovských filmových indiánek s nezapomenutelnými Pierrem Bricem v roli Vinnetoua a Lexem Barkerem v úloze Old Shatterhanda.
V souvislosti s těmito výročími se lze těšit na pěkné výstavy.
Již tuto sobotu 25. 2. proběhne vernisáž výstavy Karel May – Století legendy uspořádané ve Velkém Meziříčí.
Při podzimních výpravách do Stínadel se pak budeme moci vypravit i do vzdálenějších míst – právě do světa z mayovek. V pražském Náprstkově muzeu totiž v říjnu začne pestrá interaktivní výstava Po stopě Karla Maye.
„Cílem je vytvořit kouzelnou atmosféru mayovek, ve starších generacích oživit vzpomínky, mladší generace upozornit na dílo autora, který silně ovlivnil bezpočet čtenářů a diváků ,“ říká autor výstavy PhDr. Petr Mašek, vedoucí oddělení zámeckých knihoven Národního muzea a čtenářům Bohouška dále prozrazuje:

Jaroslav Foglar, autor mých nejoblíbenějších dětských knížek. Stejně jako řadě jiným z mé generace, mi ovlivnil život.
V první polovině osmdesátých let byl Foglar jako řada dalších spisovatelů zakázaným autorem, všemu s ním spojenému to dodávalo kouzlo a dnes těžko přenositelné tajemno. Nebyl to však hlavní důvod, co mě na jeho knížkách přitahovalo.
Jako malý kluk jsem se podivoval, proč si můj starší bratranec Robert každý rok půjčuje z naší knihovny knížku o Bobří řece. Když mi bylo kolem deseti let, zhltl jsem Setonovy Dva divochy a protože nebylo s kým, hrál jsem si sám u babičky na Mořině na indiána. K tomu patřil i nepříliš použitelný luk a šípy. Na Mořině jsem trávil velkou část prázdnin a jelikož nám byly zapovězeny výšlapy k nedalekým lomům, příslovečně jsem se tam „mořil“ nudou.
Dva divoši a blízký starý židovský hřbitov mě posléze vysvobozovali z jednotvárnosti. V útlém dětství jsem nicméně nechápal čundráky pendlující kolem našeho domku směrem k Velké Americe. U hlavní silnice byla pumpa, kam jsem chodil babičce pro vodu a kde jsme se s čundráky často míjeli. Až později jsem objevil svět kolem Lomu, který byl tehdy ještě poset vraky rozbitých automobilů, i těch obrovských pro odvoz kamene, které měly větší průměr pneumatik než výška dospělého člověka. Autům tehdy ještě nechyběly ani volanty, řadící páky a přístrojové desky.

Ve věku 79 let zemřel v neděli 19. 2. 2012 v Ústí nad Labem po delší těžké nemoci Jaroslav Velinský – Kapitán Kid (narozen 18. 12. 1932 v Praze), spisovatel mnoha dobrodružných příběhů z nejrůznějších tvůrčích oblastí (detektivky – především dlouhá řada s bezděčným detektivem – amatérem Otou Finkem, historická próza, sci-fi, fantasy, western), trampský písničkář a hudebník – autor množství již zlidovělých trampských hitů, spoluzakladatel festivalu FCT hudby Porta, člověk s nekonečnou fantazií a s darem slova psaného i mluveného.
Foglarovské veřejnosti je znám jako autor románu Poslední tajemství Jana T., jednoho z tzv. čtvrtých dílů navazujících na stínadelskou trilogii Jaroslava Foglara vydaného v roce 2003 Kapitánem Kidem a nakladatelstvím Baset, nebo foglarovské písně Sedm statečných vydané na SP desce v roce 1988 hudebním vydavatelstvím Supraphon.
Kapitán Kid byl dlouholetým přítelem Jaroslava Foglara; členem Foglarova čtenářského klubu č. 2061 Modrobílá hvězda při časopisu Vpřed.

Kide, děkujeme!

Na sněhu? Na blátě? S těmito a podobnými otázkami na rtech se snaží věštit z křišťálové koule organizátoři druhého zimního setkání ve Sluneční zátoce, které se pod praporem neformálního sdružení UFO (Unie foglarovských organizací) uskuteční již tuto neděli.
Datum 12. února mají bezesporu všichni milovníci foglarovek zatržené v kalendáři červeně. Jak by ne, vždyť „…až do 12. února žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem, jakým žijete vy a tisíce jiných chlapců na světě…“. Ano, těmito slovy začala úvodní kapitola novinového vydání románu Hoši od Bobří řeky, který vycházel na pokračování ve Slovíčku, nedělní příloze někdejšího prvorepublikového deníku České slovo, na jaře 1934. Datem 12. února se tak začal odvíjet děj báječného příběhu, který přinesl nejen zrod legendárního Rikitanova společenství, ale bezesporu změnil život i tisícům chlapců a děvčat. Ti všichni po přečtení Foglarova vyprávění vykročili v uplynulém více než tří čtvrtě století ve stopách Hochů od Bobří řeky. Na významu tohoto data nic nemění ani skutečnost, že v dalších téměř dvou desítkách knižních vydání románu posunul autor počátek příběhu o měsíc dále a „obyčejný život“ Vilíka a Jirky se přehoupl do toho báječného až 12. března…