Také jsme v oddíle někdy v 80, letech zkoušeli žaludový dort podle Jestřábova receptu v Kronice Ztracené stopy. Byl to zážitek tak hrozný, že se mu možná vyrovná snad jen chleba z orobince podle Zálesácké kuchařky (F.A.Elstner).

Jestli někdo vyzkoušíte žaludovou mouku na dort, prosím, dejte vědět. Já asi nemám stále ještě odvahu...

Pro upřesnění je třeba dodat, že nejde o původní Jestřábův recept a je otázkou jestli ho vůbec kdy vyzkoušel. Recept pochází z knihy Ve stopách robinsonových od autora Nikolaj Michajlovič Verzilin. Dort byla i z naší zkušenosti také katastrofa, ale v knize je množství dalších návodů, z nichž některé byly velmi dobré. Například výroba papíru z řas měla na táboře velký úspěch.

Také jsem v průběhu uplynulého čtvrt století několikrát - třikrát, čtyřikrát (?) - zkoušel podle Foglarovy Kroniky Ztracené stopy upéct a poté si pochutnat na legendárním žaludovém dortu. Pokaždé - ať jsem však žaludy máčel ve vodě jak mohl (aby se z nich, jak píše JF,...vylouhovala sžíravá tříslovina...") - to vždy skončilo stejně tragicky. Výstižně by to vyjadřil citát z filmu Dědictví aneb K...hošigutentag, který vyslovil na adresu kuchařského umění herečky-modelky-masérky-... Irenky hlavní hrdina příběhu Bohuš, když její rukou ukuchtěnou snídani charakterizoval slovy: "...vždyť sa to nedalo žráť!" :-) Zřejmě slečna Irenka také Bohušovi připravila dort ze žaludů. No, nevím-nevím, jestli s biopotravinovou moukou dosáhneme lepšího a hlavně poživatelnějšího výsledku...