Abych nebalamutil, tak ona se ta akce Euroscout konala už roku 2004, nikoli loni, rozhovor s panem Noskem jsem uskutečnil už před Silvestrem... Ivo Fencl

Dneska večer jsem si přečetl pozorně celý článek a musím říct,
že mnohdy mně pan Václav Nosek-Windy hovoří z duše...
Například ona trefná poznámka k dnešní situaci ve společnosti
o tom, že jsme se po roce 1989 přehoupli od jednoho extrému k druhému...
Zabývám se už dost dlouho mládeží a ačkoli jsem měl vždycky štěstí a povedlo se mi obklopit se mladými lidmi, kteří měli zá-jem o přírodu, dobrodružství, táboření a podobné fajn záleži- tosti (a to jak kdysi ve Skautu, tak později ve Woodcraftu a v několika posledních letech v klubu SPJF), tak musím říci, že ve
svém zaměstnání potkávám velmi často mládež opačného dru-hu, která nemá žádný z výše uvedených zájmů a snaží se spí-
še tak nějak proflákat životem, někdy i na úkor ostatních lidí
ve společnosti. Jsou to kluci a holky, kteří neuznávají žádné ty naše foglarovské hodnoty a řídí se většinou obecním tren- dem dnešní společnosti:"Hlavně si sám v budoucnu nahrabat a
pro ostatní pokud možno vůbec nic neudělat a určitě hlavně nedělat nic zadarmo." V zaměstnání se mi mnohokrát stalo, že
jsem se v terénu dostal k řešení takových skupinek omladiny
mezi třinácti až dvaceti léty, kteří dělali na ulici nepořádek ne- bo tropili nějaké výtržnosti a když jsem jim v jejich počínání zabránil a poté jim jejich chování klidnými slovy vytkl a nabídl jim například, že by mohli něco udělat pro přírodu a tím i sami pro sebe,(konkrétně děláme s kamarády každý rok čištění ře- ky Lučiny a další podobné akce) dočkal jsem se poznámek ty-
pu:"A to jako bych měl něco takového dělat zadarmo, jó? Tak
to bych musel být blázen, dneska se přece zadarmo nic nedělá
a co bych já z toho měl...."
Z takových názorů je mi někdy smutno a zároveň je mi těchto
mladých lidí poněkud líto. (Aby si někdo nemyslel po přečtení některých výše uvedených řádků, že jsem nějaký naivní snílek,
který si myslí, že nějací vypečení darebové půjdou po několika mých nabádavých slovech přiložit ruku k užitečnému dílu, mu- sím uvést, že jsem už dopředu předvídal jejich reakci na má slova, ale myslím si, že je přesto pokaždé třeba alespoň se o něco pokusit, protože jak se říká, "někdy může padnout semín-ko na úrodnou půdu." Takže to budu zkoušet vždy a všude a znovu a znovu.....)
Ještě štěstí, že existuje i druhá strana mladých lidí, což jsou
ti, kteří sympatizují s ideály Rychlých šípů, mají zájem a taky chuť něco užitečného dělat.(I když mám pocit, že proti těm flákačům jsou v mizivé menšině). Pro takové nadšené "pardy"
je radost něco dělat a tak to člověka doopravdy baví.
Těm ostatním, co onen zájem nemají asi nezbude momentálně nic jiného, než výrok, který jsem viděl před několika lety na-stříkaný na vratech jedné garáže, (mimochodem je tam dod-nes) a který zní: "Heslo dne-NUDA!"
A ještě k samotnému článku. Moc se mi líbil,(o čemž svědčí to, že mně podnítil k napsání tohoto komentáře) a doufám, že takových dobrých článků bude víc....
AHOJ.

Tomu vysočanskému dolu se říká Višňovka. Těsně před zahájením výstavby dálničního přivaděče ("brejlí") nechal odbor výstavby MČ Prahy 9 odkrýt původní vstup do štoly a instalovat na něj pancéřové dveře. Lokalita by měla být zachována pro odborné a třeba i turistické účely - věřím, že pancéřové dveře jsou dobrým důkazem, že to někdo myslí vážně. Při svahování kolem budoucího tělesa komunikace se sice probořil strop úplně prvního ze vstupních bočních sálků (donedávna se plazíval), myslím ale, že průleznost dolu zůstala jinak zachována, už proto, že nově odkrytý vstup je cca 6 m bokem.
Jedná se o jeden z nejhezčích dolů v Praze.
Zdař Bůh, J.L.

Děkuji za tu informaci o podzemí pod kbelským letištěm! Ani jsem nedoufal, že bude zachováno. Takhle je reálná možnost se tam ještě někdy podívat - a vrátit se do dětství, a kdo ví, třeba najít i tu slibovou listinu. To, že tam byl o pár metrů vedle další vchod vím, ale ten byl tehdy zasypaný. I při mé nastupující skleróze si vybavuji spoustu detailů tak, že bych tam mohl jít zase se zavázanýma očima, ovšem pokud tam nenastaly nějaké změny.
Děkuji také za předchozí komentář. Ve společnosti je opravdu mnoho nedobrých jevů - a proto si myslím, že skauting a foglarovská myšlenka mají smysl a vážím si každého, kdo se tomu věnuje. Samozřejmě to však není jediná cesta k "lepšímu já". I když to někdy vypadá až beznadějně, nesmíme se dát odradit!
Windy