Tábor s Bobří stopou - 15. srpna 1992 (předposlední den)

Dnes byla dřevařská rozcvička. Rozřezali a rozsekali jsme dřevo pro kuchyni. To jsme měli původně dělat po celý den. K snídani byla bílá káva a rohlík s džemem. Po snídani jsme dostali zbytek mapy, která nás měla vést za odkazem Moudrého vlka. Měli jsme tedy patřičný náskok od ostatních družin. Šipka ukazovala k lávce na řece Libochůvce. Tam máme hledat další zprávu. Šel s námi Delfín, který vše dokumentoval fotoaparátem. Bohužel jsme se špatně zorientovali, a tak jsme šli k druhé lávce do Říkonína. Pak jsme si to uvědomili a šli zpět cestou necestou – po skalách a zvratech. Po našem příchodu jsme našli Šipky jak usilovně hledají. Někteří z nás se vrhli obětavě do vody, ale já ne. Po chvíli Šipky nalézají zprávu zespoda psanou na prkna lávky a za chvíli se vydali úprkem na západ. Nepříjemně se začínají přibližovat Letáčkovci. „Západně 500 metrů na horním konci louky najdete sosnu, která skrývá další zprávu.“ A tak rychle, ať jsme zase před Šipkami! Ty zatím kolem těch borovic bloumaly, až najednou Skukům objevil tu pravou zprávu. Byla psaná černým mikrofixem na kůru borovice. bylo tam psáno, že máme hledat sosnovou stezku, která začíná borovicí, zvláštní tím, že její korunu tvoří jediná větev. A u ní je další zpráva. A máme nasbírat 30 šišek. Vyběhli jsme první, ale jak jsme hledali, tak jsme hledali, sosnovou stezku jsme nenašli. Trochu jsme se pohádali s místním dědou, který nadával, že mu lezeme na jeho pozemek. Začali jsme hledat i v Říkoníně. Nikde nic a sami sobě jsme se ztratili. Štěpán taky málem ztratil mapu. V tom jdeme na druhou stranu. Před námi je ona borovice a pod ní se krčí Skukům ze Šipek. Vydrápali jsme se na skálu. Šipky to ještě nenašly! My ano! Je to zpráva rozstříhaná na čtverečky, která dá souvislý text, pokud se dají k sobě určité znaky.. Měli jsme to dřív, a tak jsme ve vodě byli dřív. „Talisman, jak ryba plovoucí se pohupuje.“ Ten máme nést s sebou, až najdeme stopu vlka… Bylo to dost těžké hledání. Štěpán to nášel, po něm i Miky a Kocou, ale nedali to na sobě znát, což bylo pro nás velice dobré. Pak spadnul Štěpán do vody, aby na sebe upoutal pozornost a Kocour rovnou za tričko dal talisman. Ještě chvíli jsme dělali, že hledáme a posouvali jsme se dál, až jsme nakonec dali Šipkám sbohem.. Šli jsme potokem v botách, celí promočení. Úplnou náhodou jsme narazili na Vlčí stopu a objevili kříže a šifru. Byl tam rybář a vyhnal nás z potoka. Zpráva říkala, že se nalézáme v Údolí duchů a na druhé straně prý možná najdeme zbytky indiánské vesnice. Tam jsme našli týpí a oheň. Před ním stál Cook v indiánském rouchu a zeptal se nás jestli jdeme v míru a proč sem jdeme. Tak jsme mu vše obsáhle vypověděli. Vyzval nás, abychom vykouřili dýmku míru. Bohužel mu nechtěla chytnout, a tak mu Kocour podal třísku a řekl: „Tady máš Cooku třísku.“ On odpověděl: „Mé jméno je Hromová pěst.“ A když jsme vykouřili dýmku míru, vyzval nás „Mé nohy jsou již staré a unavené, a proto se vydejte sami na cestu. Hledejte asi 100 kroků odtud.!“ Přišel Delfín, který nás fotil. Prý máme hledat pod převisem. Po velmi krátkém hledání jsme našli sádrové odlitky totemů velkých, menších a nejmenších. A poslední poselství. Odtud jsme šli do tábora. Nám připadly největší totemy, protože jsme vyhráli. Vyhráli jsme – naše družina Vlků ve složení Štěpán, Miky, Krizmen, Kocour a Šotek – Vlčice. Zrovna jsme dodělávali pagodu na večer, když přišli ostatní.. A teď se teprve rozproudil hovor! Pak se hrál soft. K večeři byl bramborový guláš. Táborák začal v 18.00, protože zítra se vstává už v 6 hodin m- zapalovali ho Bóďa, Rosnička, já a Markéta D. Zpívaly se písničky, nahrávala se mg. pásek živá BS. na konec byly předány pamětní listy, camrátka, plakáty a turbánky (některá camrátka měla jiný datum, Letáci nedostali turbánky) Pak se šlo spát.