Kolik generací kluků a děvčat už od roku 1938, kdy vyšel první příběh Rychlých šípů, pátralo po jejich stopách?!
Kolik bylo úspěšných?! Vzpomeňme na chlapce, kteří, když hledali na Druhé straně, dostali se výtahem až do podzemního skladu, odkud je Rychlé šípy nakonec vysvobodily – aby obratem zase zmizely. A nebo, vzpomínáte: Rychlé šípy, vezměte mě do klubůů!
Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara připravila v rámci loňského pražského foglarovského měsíce hru Hledáme Rychlé šípy. Od 17. 11. do 17. 12. se na kterémsi balkónu na Starém Městě na nás dívali hoši Rychlých šípů i s věrnou/věrným Bublinou. A jak se na rychlošípáky sluší a patří, bez ohledu na počasí čekali na úspěšné pátrače ve svém tradičním známém letním oblečení. Inu pravidelné cvičení, otužování a jiné vymoženosti Modrého života splnily své.
Vyhodnocení hry proběhlo na závěr Večera světel 17. 12. u sv. Haštala a odtud se zájemci odebrali spatřit nesmrtelnou pětku se psem. Kam? I o tom se dále dozvíme.
Nevíme, co při pátrání zažili všichni účastníci hry, přečtěme si alespoň dva dopisy – od autorky vítězné práce, ale i od těch, kteří nakonec úspěšní nebyli.
Ať ti, kdo vypátrali Rychlé šípy sami, nebo ti, kteří je shlédli až 17. prosince, jistě si všichni ještě dlouho společně s Tlouštíkem citovali: Křičte si na mne, řežte si mne, mučte si mne chlebovou polívkou – a přece jsem nejšťastnějším chlapcem: vždyť jsem viděl Rychlé šípy!
A ti ostatní? Uvidíme, až se rok s rokem sejde! Šípáci prý opět něco chystají!!!
Co se také vskutku přihodilo:
Na Večeru světel byly odměněny práce těchto účastníků hry Hledáme Rychlé šípy 2001:
Adéla Vožechová – Aďa (17 let), Nové Strašecí – vítězka, členka SPJF
Daniel Pumr (6 let), Praha 10
Matouš Plaňanský (6 let), Praha 1
Vlasta Plaňanská, Praha 1 („PS: Jindra Hojer nám padal pod zábradlí.“)
Jana Kovalčíková, Barča Machalková (17 let), Praha, 237. klub Bobří stopy SPJF
Huráá!
Tak jsem přece jenom Rychlé šípy našla!
Nebylo to tedy zrovna jednoduché, tak, jako při tom hledání jsem si Staré Město nikdy neprošla. Věnovala jsem tomu 2 odpoledne, jednou šel se mnou i brácha. Na plánku jsme si vybarvovali prošlé ulice, stihli asi 2/3, ale na víc už jsme se ten den fakt nezmohli.
A tak napodruhé jsem vzala dalekohled a asi hodinu chodila po ochoze Staroměstské věže. Můžu potvrdit, že RŠ skutečně vidět jsou, ale jen pro toho, kdo ví kde. Někdy chceme vidět tak moc, že nevidíme nic. Takže jsem je z té věže napřed prostě nespatřila.
Až když jsem asi napotřetí procházela Celetnou ulicí, se stal ten zázrak a já zdvihla oči trochu výš než obvykle… A najednou mě přestaly bolet nohy, už mi nebyla zima a nad Prahou začalo krásně zapadat slunko. Najednou jsem věděla, že ten den stál za to.
Tak ahóój
Zdraví RŠ a Áďa – Adéla Vožechová
Ahoj všichni, kdo máte rádi Rychlé šípy.
Já, můj brácha, moje kamarádka Bára a kamarád Ondra jsme řádně vybaveni fotoaparátem, několika mobily (též velkou kupou jídla) vyšli na 7 hodinový pochod Starým Městem (vše co je označeno X). Avšak bezvýsledně. Byla jsem z toho smutná, ale táta slíbil, že s námi na dvě hodiny ještě na Staré Město půjde (označeno +). Nenašli jsme to.
Proto nevím, jestli jsme se koukali špatně, nebo tam nebyly. Prosím, označte na mapě místo, kde se Rychlé šípy ukrývají na balkoně.
Zdraví pozůstalí Kateřina Pelcová a spol (9-11 let)
PS: Měli jsme žluté špendlíky.
A kde přesně tedy vlastně Rychlé šípy měsíc pobývaly: V Celetné ulici č. 17, v samém vrcholku domu.
.jpg)
