Zakládání a podpora regionálních poboček má smysl, protože aktivizuje lidi v místě jejich bydliště, aby se účastnili foglarovských aktivit. Ovšem s aktuálním počtem členů SPJF jde spíše o věc kontraproduktivní - namísto řešení celorepublikových aktivit se řeší, že ta či ona pobočka nefunguje. Pokud není silná osobnost s tahem na bránu, pak to nebude fungovat ani s formálně uznanou pobočkou.

Poté, co se funkce předsedy Pražské pobočky ujal Tajlor, výborný chlapík, byl jsem připravený se více zapojit. Někdy to je ale o lidech. Bohužel vůdčím činovníkem nejen PP SPJF, ale SPJF a SNJF vůbec, je jistá poměrně komická postavička, z níž sice Vontové mají děsnou legraci (proto jsou Stínadla popsaná jeho jménem s tím, že je vůl), ale s takovými zákeřnými a osobnostně patologickými jedinci odmítám spolupracovat. To radši sice drobně, ale přece pomůžu třeba Nashvillovi. A jsem rád, že se semtam i děje. Bez toho, abych byl někde připomínán, abych si na tom honil ego (jako to činí další komická postavička z pražského dění), čistě jen ze zájmu o věc a protože si myslím, že to má smysl. Honění ega a zneužívání Foglara jakožto morální bič vůči ostatním vypovídá o zatížení obrovským mindrákem u daných osob a osobnostní nevyzrálosti.

Je smutné to připomínat v příspěvku o pobočkách, ale myslím, že právě kvůli tomuto fenoménu jsou prakticky všechny mrtvé (jedna akce za rok není žádný velký šlágr). Že máme být vděční i za tyto střípky, je věcí samozřejmou. Nicméně je vidět, že Foglar netáhne jako dřív. Podívejte se, co děláme s malou partou dobrovolníků: https://cs.libreoffice.org/get-help/documentation. K tomu QA, testing, PR, redaktorská činnost. Proti tomu je, při vší úctě, jedna hra za rok PRD.