Nepřekvapuje mě to. Můžeme si myslet a říkat o současné mládeži a dětech co chceme, můžou o nich psát jiní co chtějí, ale děti se v zásadě nemění, chtějí dobrodružství, chtějí si o něm číst (pokud jde o čtenáře), chtějí ho prožívat. Jsem Husákovo dítě a i u nás ve třídě, v době kdy se podle mnohých četlo a doba byla jiná, byli ti, kteří měli problémy se slabikováním ještě na 2. stupni, pak ti, kteří četli knihy pravidelně, a mezi nimi byli ti, co četli Foglara. A nikomu se tím nechlubili, prostě ho četli a hotovo a když jsme zjistili, že někdo jiný taky čte Foglara, tak jsme o něm kecali a pak plánovali různá dobrodružství, ke kterým většinou nikdy nedošlo, ale byli jsme menšinou, spiklenci, kteří měli svého autora. A není důvod proč by to podobné nemělo být teď, zvlášť když je tolik skautek a skautů, pro které není Foglar neznámý, jen ho neměli možnost číst v nových vydáních (až na pár výjimek, které se ještě nevyprodaly).

Je to dobře, že se prodává.