další z vontské historie
svátek Vontů=svátek Hlavy(?)
,,dík Hlavě za to vše"=že by se Vontové ve skutečnosti nazývali Hlavy?a Vojtěch Vont,že by byl ve skutečnosti Hlava?
.....

Vážená redakce, dozvěděl jsem se informace, které Vás možná budou zajímat pro případný článek nebo reportáž, pokud ano, využíjte kontaktní telefonní číslo uvedené níže. Přímo od Lukáše Wisze, mého známého, jsem se dozvěděl toto: Lukáš Wisz byl předešlé roky členem táborů Bobří stopy pořádaných Sdružením přítel Jaroslava Foglara (dále jen SPJF, jejich stránky naleznete na: http://www.foglar.adam.cz/ a na: http://kluby.adam.cz/klubovna/ ). Jde o sdružení mající podporovat ideje Jaroslava Foglara, táboření, indiánskou problematiku atd. Je to sdružení (alespoň mezi foglarovci) poměrně známé. Lukáš Wisz se zná s vedoucími tábora, který byl pořádán letos u obce Pikárec na Českomoravské vysočině v červenci 2007. Kamarádil se s nimi, jak jsem psal, účastnil se předešlých táborů, vyděl se s nimi na schůzkách (v klubovně na ul. Kopečná 31 v Brně). Stejně jako druhý chlapec, Jaromír Hladký. Na táborech SPJF je zcela běžné, že se bdělost táborových hlídek ověřuje nočními přepady, kdy je např. ukořistěna (a druhý den zase vrácena) táborová vlajka atd. Proto se oba chlapci (tehdy měl každý z nich pouhých 15 let) Lukáš Wisz a Jaromír Hladký rozhodli pro noční přepad tábora, kde se kamarádili se všemi vedoucími a znali skoro všechny táborníky. Plížili se kolem stanů, chtěli vzít (a druhý den vrátit), právě např. vlajku. Byli však odhaleni hlídkou a vedoucí tábora jim udělali toto: 1) svázali je provazy, že měli nedokrvené až fialové ruce (Lukáš Wisz si ještě několik dní poté stěžoval na necitlivost části palce) 2) 6 hodin v noci je nechala ležet na zádech jenom v tričku a kraťasech, byla jim samozřejmě zima, třásli se zimou 3) navíc je polévali studenou vodou a dokonce občas i splašky a nechali je v tomto mokrém a nedostatečném oblečení ležet v noci - to jistě může špatně v budoucnu ovlivnit jejich ledviny 4) šlapali jim na provazy, kterými byli spoutáni, aby je to víc bolelo, i někteří táborníci 5) toto vše dělali někteří táborníci, ale především sami vedoucí tábora, známí pod přezdívkami Rolf, Soki a Želva, Lukáš Wisz vám sdělí i jejich jména, sám vím, že jeden se jmenuje Kamil Albrecht a druhý myslím Radek Kajík 6) kluci jim říkali, že jsou přeci kamarádi, a oni na to jen řekli: "Bývalí" a nechali je spoutané dále 7) ráno vystavili Lukáše Wisze na přímé slunce (tehdy byli velká vedra, snad 35 stupňů ve stínu) a nechali ho tam hodinu, dokud ho neosvobodil jiný jeho kamarád (chtěli ho tam nechat déle, snad dalších 5 hodin, alespoň to Lukášovi Wiszovi takto řekli) - během té hodiny ho polévali ledovou vodou 8) když chtěl jít Lukáš Wisz na záchod na malou, nechali mu spoutané ruce a on musel močit se zavázanými rukama, přitom 3 metry od něj byly asi 3 tábornice-holky do 15 let, které se mu vysmívaly 9) hoši tam přitom nic neprovedli, šlo o běžný přepad, chtěli jen vít vlajku, jak je obvyklé - a druhý den samozřejmě vrátit 10) dokoce si je vedoucí tábora vyfotili - fotografie posílám též Je zde podezření (alespoň podle mne) na týrání, mučení, ponižování, psychické i fyzické ponižování, omezování osobní svobody, zneužití pravomoce vedoucío tábora... Toto sdružení je dotováno námi daňovými poplatníky, bere dotace od magistrátu města brna, od Jihomoravského kraje, od MŠMT... Sídlí v Brně na ul. Kopečná 31 (viz výše jeho webové stránky). Pokud Vás to zajímá, obraťte se přímo na Lukáše Wisze, který si toto musel podstoupit: e-mail Lukáše Wisze: lwisz@seznam.cz Lukáše Wisz ví že se mu ozvete, řekl jsem mu to, počítá s tím

Nezapomněl jsem, neboj.
...Kdo spatří hlavy kočičí....spravedlivou.....ubírati.

Byl jsem přítomen na nějakém srazu kam nějaký mladík (asi 16 let) přinesl dva korespondenční lísky. Na jednom z nich byl zde uvedený text. Někomu je podal a odešel. Pak jsem ho s několika dalšími sledoval. Tvrdil, že ty lístky má jen předat a tím jeho úkol končí. Není to přesná citace, ale nějak v tomto duchu to bylo. Později jsem toho mladíka viděl na smíchovské burze sběratelů, ale rychle zmize. To se udalo ještě dávno před rokem 1989. Přesné datum a rok už nevím, ale bylo to mezi roky 1985 - 1988. Později jsem zaslechl, že ty vzkazy (korespondenční lístky) někdo vzal na nějaké prověření - snad ke grafologovi. Už nevím proč a kdo udělal opis textu a proč není v opisech uvedena adresa. Možná tam žádná nebyla. To už se nepamatuji. Po několika letech se údajně někde objevila ručně psaná zpráva s nějakým rozborem. V ní bylo psáno, že ty informace na lístcích jsou buď pravé, nebo muselo mimo tehdejší vontskou organizaci / vontské organizace existovat ještě jiné sdružení, či šlo o akci nějaké vnitřní utajené skupiny uvnitř tehdejší strukturu. U mnoha dokumentů se prokázalo zfalšování a nějaký úmysl. U těchto dvou zpráv je to mnohem složitější. Záhadné je také jejich zmizení. Mohlo to být tím, že na těch zprávách opravdu něco pravdivého je, nebo naopak někdo se obával odhalení falzifikátu.

Ty korespondenční lístky se neztratily.Jsou v jednom Archivu i s tím rozborem.Takže jsou na světě.

Mám zájem se dostat alespoň ke kopii. Mohl bych pak dohledat onen rozbor, ale je mi divné, že ten rozbor / posudek ohledně některých důvodů pravosti či zfalšovaní by se dostal do nějakého archivu od toho člověka co to zpracoval. Pokusím se na to zeptat. Nejde o rozbor písma, ale o nějaké povídání ohledně kdo mohl mít zájem na zveřejnění a předání tech lístků. No možná také je tech dokumentů sepsaných víc. Ovšem netuším jak dnes ještě někomu záleží na utajení či otevření těchto věcí.

jsou k nalezení také na www.stinadla.cz

Vzhledem ke stále nekončící kampani několika lidí zabývajících se okolnostmi přepadu jednoho letního tábora, plné polovičatých a jednostranných informací až dezinformací, bych rád zveřejnil toto své vyjádření. Bohužel jsem se v této souvislosti stal i osobně terčem pomluv a překrucování mých názorů a činů. Je typické a symbolické, že mnozí z kritiků si udělali jasný názor na věc na základě vyjádření jediného člověka, který ani nebyl všem událostem přítomen. mnozí z kritiků nikdy žádný tábor nevedli, plnými doušky si užívají prázdnin, dovolených a volného času, a volají po trestání lidí, kteří právě cizím dětem ten svůj čas věnují.
Kdo mne zná jako vedoucího tábora, asi ví o mém záporném postoji k nočnímu přepadávání dětských táborů odrostlými táborníky. Vůbec nesouhlasím s údajnou tradicí přátelských přepadů. Už to sousloví mi připadá nesourodé, jako když se okupaci říkalo internacionální pomoc. Samozřejmě mohou být vedoucí, kterým rušení nočního klidu dětí nevadí a ještě si prověření nočních hlídek objednávají. Tam, kde vedoucí noční přepady neuznávají a odmítají, je však přepad vždy nepřátelský a rušící, ať ho provádí kdokoliv, i kamarádi.
Být vedoucím tábora není žádná rekreace a legrace. Vedoucí zpravidla sdílí během 10 až 20 dnů s několika desítkami dětí vše dobré i zlé, organizuje program, vymýšlí hry, a nese obrovskou zodpovědnost za děti, místo aby si jel k moři nebo se válel doma na kanapi. Vedoucí zpravidla usíná jako jeden z posledních, dlouhou dobu po večerce, často kolem půlnoci, kdy zpracuje výsledky her, promyslí vše na následující den a uklidňuje hlučnější nespavce. Vstává pak mezi prvními, kolem šesté hodiny ráno, aby připomněl službě, co má nakoupit v obchodě, a dohlédl na zahájení přípravy snídaně. Samozřejmě, že to zpravidla nebývá jeden jediný člověk, ale to nic nemění na náporu na fyzické i psychické síly jedince.
Naopak narušitel si většinou užívá léta a prázdnin, dělá si co chce a nenese žádnou zodpovědnost, před přepadem se často v bezpečné vzdálenosti od tábora dobře prospí a po půlnoci vstává a vyrazí na svůj lup. Zpravidla se vůbec nezajímá, jaká je v táboře situace a nálada, zda svým přepadem nenaruší plánovaný program, třeba nějakou hru, zda děti i vedoucí nemají za sebou nebo před sebou náročný pochod, nebo zda už třeba minulou táborovou noc nenarušil jiný přepad. Samozřejmě, přepadávajícími bývají i vedoucí z jiných táborů či lidé znalí věci, svým úmyslným zjednodušením chci zdůraznit zcela rozdílné postavení aktérů přepadu.
Úspěšný přepad je paradoxně ještě příznivý, nevzbudí děti ani pozornost a až druhý den se tábor dozví o svém přepadení. Bohužel i úspěšní přepadávající často, zpravidla krátce po usnutí unaveného vedoucího, zburcují celý tábor, o odhalených přepadech ani nemluvě.
Po přepadu, včetně jeho rozřešení, narušitel zpravidla v poklidu opustí tábořiště, opět se stará jen sám o sebe, jde se třeba koupat a opalovat, zatímco nevyspalý vedoucí na táboře dohání narušený program, je rád, že se dětem v noci při nahánění narušitelů nic nestalo, a večer zdvojuje s dětmi hlídky, aby uchránil tábor před dalšími útoky.
Pokud se do podobné situace dostane vedoucí během jednoho tábora vícekrát, je zcela pochopitelná narůstající únava a nervozita, což může vést i k nepředloženým a neadekvátním reakcím na nejrůznější situace, na což samozřejmě mohou doplatit samotné děti.
Aktéry přepadů často bývají nezletilí, ale již odrostlí táborníci. Pokud o jejich úmyslu ví nějaký dospělý znalý věci nebo dokonce vedoucí, jeho úkolem by mělo být mladíky informovat o všech záporech přepadu a pokud možno je od akce odradit. Samozřejmě je mně jasné, že odradit nadšeného puberťáka od jeho úmyslu není jednoduché a často je neúspěšné. Tímto však narušitel plně přebírá morální odpovědnost za vše, co se během přepadu a po něm stane, a musí být připraven i na případnou nevoli vedoucích tábora. Pro mnohé děti na táboře může být jeden přepad ještě určitým vzrušením a dobrodružstvím, pro vedoucího, který nemá tyto věci rád, je však vždy velkým rozladěním až utrpením. Toto vše znám z vlastní zkušenosti a pokud na tábor, který jsem vedl, zavítal podobný vtipálek, zpravidla jsem mu dal jasně najevo svůj záporný názor a byl jsem rád, když z tábora co nejdříve zmizel.
Tímto se dostávám k potrestání chycených narušitelů. Protože přepady neuznávám, ani ty takzvané přátelské, neřeším ani kamarádské či nekamarádské tresty. Já bych takového člověka co nejdříve a nejdůrazněji vypoklonkoval z tábora. Sám si ovšem již nepamatuji, zda jsem se někdy během své vůdcovské kariéry dostal do podobné situace, jako letošní vedoucí. Možná bych za určité negativní konstelace nějakému provokatérovi i nafackoval, kdo ví.
Také proto odmítám na základě dvojnásobně zprostředkovaných informací někoho odsuzovat, pokud sám nevím, jak bych se v dané situaci zachoval. Na rozdíl od všech kritiků, jsem se vypravil na tento tábor, abych si ověřil informace o celém incidentu a zmapoval příčiny jednání, které jsem samozřejmě odmítl. Díky rozhovorům s většinou vedoucích i několika dětmi, jsem lépe pochopil, co se vlastně odehrálo a co všechno předcházelo přepadu tábora.
Již z tohoto rozhovoru bylo zcela jasné, že vedoucím tábora není celá věc příjemná, a že uvítají taková opatření, aby se už do podobné situace nedostali. Přijali také doporučení, jak případně v budoucnu postupovat, přestože bylo zcela zřejmé, že by podobné řešení přepadu již nepřipustili. Také věřím, že jako dospělí rozumní lidé, by nepřipustili nějaké trvalé ublížení druhým. Na druhé straně byli vedoucí překvapeni eskalací celého problému, neboť oba dopadení vetřelci odcházeli ráno po přepadu z tábora v pořádku a v kamarádském vztahu k účastníkům tábora. Byli samozřejmě unaveni, vždyť se dobrovolně a z vlastní vůle vydali na noční přepad a celou noc nespali, na rozdíl od dětí a vedoucích, kteří byli v noci vyrušeni zcela proti své vůli.
Zdůrazňuji, že odmítám jakékoliv násilí na dětských táborech. Dle mého názoru vedoucí tábora neřešili situaci úplně bezchybně, ale kdo je bez chyby, a kdo z kritiků se zajímal o celkovou situaci. Nelze odsuzovat následky a tolerovat příčiny. Odmítám tedy také přepadávání táborů a jednání dospělých, kteří přepady provádějí, iniciují, tolerují či se dostatečně nesnaží jejich aktéry odradit a ještě jim radí, jak na to. Přepadávající je minimálně rovnocenným spoluviníkem, ne-li hlavním viníkem všeho, co se stane v případě jeho dopadení, vždyť v táboře neměl co dělat.
Bohužel, celá kampaň poškozující jednotlivé lidi i celé sdružení, včetně zcela nezúčastněných lidí, byla iniciována i přes podrobné projednání pořádání letošních letních táborů vedením organizace na pravidelné podzimní schůzi, ostatně jako každý rok. Vedení přijalo vzájemné vysvětlení a smír obou stran přepadu.
Pro dokreslení celé situace uvádím, že jen pár dní před inkriminovaným přepadem nezvaně navštívil tento tábor jiný dobyvatel, dospělý vystudovaný vycvičený voják z povolání, který se pak na internetu chlubil, jak lehce překonal hlídky desetiletých dětí a litoval, že ani nepoužil cvičnou pyrotechniku, kterou měl u sebe. Nevím, co si kdo potřebuje vlastně dokazovat. Nad některými věcmi mi opravdu zůstává rozum stát a já skutečně nevím, jak bych se zachoval, kdyby se mi v takové situaci dostal další podobný vtipálek do ruky. Každý máme jen jedny nervy.
Věřím, a je mi líto, že chyceným klukům byl trest nepříjemný, ale myslí si někdo, že vedoucím a dětem na táboře bylo příjemné opakované nedomluvené rušení nočního klidu?
Ať tedy soudí ti bezchybní, ti, kteří si jsou sami sebou tak jistí, ti, kteří vědí, jak by se v každé situaci zachovali, ti, kteří každé léto bez ohledu na riziko jedou s cizími dětmi na tábor, aby jim tam zadarmo věnovali 14 dní svého života, ti, kteří dokáží třetí či čtvrté narušitele nočního klidu po sobě vítat s kyticí v ruce a chlebem a solí.
Naše tábory, táborníci i tábořiště na dosah ruky, jsou za léta pořádání táborů velmi známé a odrostlých táborníků je mnoho. S nadsázkou by se mohlo stát, že by byl tábor přepaden třeba i dvakrát za jednu táborovou noc. Mezi příznivci i realizátory přepadů mám hodně kamarádů, ale v otázce nevyžádaných přepadů si neporozumíme a budu vždy na straně vedoucích a dětí. Trestání chycených vetřelců je již jinou otázkou, ale pokud přepadávající neumějí dohrát tuto, pro mne nepřijatelnou, hru do konce se vztyčenou hlavou, nezbude než na ně příště rovnou zavolat policii.
Je mi jasné, že u některých lidí svým vyjádřením jen přiliji olej do ohně, oni na nic jiného ani nečekají, také asi nepřesvědčím zaslepené hlasatele černobílé pravdy, věřím však, že vnímaví a soudní lidé s trochou zkušeností se nad celou situací zamyslí a rozumně vyhodnotí, co se vlastně stalo, jaké byly důvody, kdo jsou skuteční viníci a jaké byly či mohly být skutečné následky.

Ano, sem to nepatří.