Petr Kotek: Moc jsem se bál, aby se strop chodby neutrhl a Rychlé šípy nezasypal

Přesně po třiceti letech od premiéry jsem oslovil režiséra filmové Záhady hlavolamu Petra Kotka, který se shodou okolností k tématu Rychlých šípů, života a díla Jaroslava Foglara vrátil v loňském roce, kdy připravil v Muzeu hlavního města Prahy výstavu Město jako přízrak - Pražské inspirace Jaroslava Foglara. Společně jsme zavzpomínali na dobu natáčení dnes již legendárního filmu.

Vzpomněl jste si při přípravě výstavy Město jako přízrak – Pražské inspirace Jaroslava Foglara na svůj film Záhada hlavolamu?
Nejen že vzpomněl, ale taky jsem přímo do výstavy s potěšením použil některé fotky z našeho filmu a dokonce i úryvky projekcí, které se tu promítaly v nekonečných smyčkách - například pád Jana Tleskače ze zvonice svatojakubské, jeho vzlet na létajícím kole, scénu z volby Velkého Vonta a tak dále...

Natáčelo se tehdy v Praze?
Ano, samozřejmě, ovšem nejenom v Praze, také třeba v Olomouci či v Brně. Dlouho jsem filmové lokace tak trochu tajil, ale dnes už nemá cenu dělat kolem toho nějaké mystérium. Druhou stranu jsme natáčeli zejména v pražských starých Vršovicích (kde se mimochodem Jaroslav Foglar v dětství i později dospělý rád toulával), Stínadla pochopitelně hlavně ve staroměstských uličkách, tam, kde se i koncem dvacátého století skutečně hemžily vontské tlupy.

Zaujala mě vontská bitva na Rozdělovací třídě. To nebylo v Praze, že? Musela to být jistě náročná záležitost, tolik dětských komparzistů…
To je právě jistá ulice v Olomouci, která mě okouzlila svým archaickým vzhledem příčných průchodů a podloubíček, ale zároveň v ní dodnes jezdí tramvaj. Byla to skutečně obrovská bitva tehdy před kamerou. Pamatuji se, že když jsme ten záběr natáčeli poprvé, navzdory všem režijním pokynům se okamžitě vrhly proti sobě davy kluků, hrajících Vonty, zuřivě a chaoticky a začalo to všechno do sebe s nadšením mydlit. Skoro tehdy nešli rozehnat. Teprve v dalších a dalších variantách záběru se podařilo pečlivou choreografií a výhrůžným řevem z megafonu dát tomu nějakou koukatelnou podobu...

Rozpohybovat Tleskačovo kolo muselo být složité…
Ani ne. Bylo to prostě staré kolo s navařenými křídly, téměř neviditelně uchycené ocelovými lanky na rameni obrovského jeřábu.

Víte, že představitel Jana Tleskače Michal Škrabal pracuje v Ústavu českého národního korpusu? Ústav českého národního korpusu? Proboha co to je? Nikdy jsem o žádné takové instituci neslyšel! A korpus znám jedině jako základ dortu. Wikipedie mi teď prozradila, že: "Ústav Českého národního korpusu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze vytváří a spravuje Český národní korpus a vedle vědy a výzkumu se věnuje též výuce a podpoře uživatelů Českého národního korpusu a paralelních korpusů řady InterCorp". No, to jsem z toho jelen!

Jste nějak v kontaktu s představiteli Rychlých šípů, případně s dalšími herci z filmu?
Ne. Už nikdy jsem se pak s nimi nepotkal. Ale nevzdávám se naděje, že kolem mne někdy opět proběhnou, až budu zase večer procházet některou starou pražskou uličkou...

Co vám nejvíce utkvělo v paměti po třiceti letech z natáčení?
Možná ta klaustrofobická hrůza, kterou jsem cítil, když pětice představitelů Rychlých šípů skutečně prolézala historickou zvetšelou klenutou chodbou, zasypanou téměř až ke stropu. Znovu a znovu se museli tou asi půlmetrovou mezírkou plazit sutí za kamerou a zase zpět - a já se strašně bál, aby se strop chodby neutrhl a kluky to nezasypalo.

A co ježek v kleci? Je uložený někde jako rekvizita?
Podobně jako autentický Foglarův ježek v kleci se i ten náš filmový po natáčení kamsi nenávratně ztratil a jen noční ozvěna úprku několikera běžících nohou naznačila, že se možná vrátil tam, kam neodmyslitelně patří. Do vontských Stínadel.

Petr Kotek (vpravo) při křtu knihy Město jako přízrak - Pražské inspirace Jaroslava Foglara v květnu 2022 ve společnosti Pavly Státníkové a Davida Vávry.