Ochotníci v Borovanech hráli (nejen) pro děti na táboře Rychlé šípy

Od roku 2007 působí v Borovanech (nedaleko Českých Budějovic) v rámci Sboru dobrovolných hasičů ochotnický soubor, který nese název Hroší prozatímní divadlo. Zdejší herci hrají hlavně pro děti, pro radost a vlastní potěšení. Významnou roli přitom mají jejich oblíbené letní tábory, které zde mají více než padesátiletou tradici. " Jako téma celotáborové hry byly vybrány v roce 2018 Rychlé šípy, konkrétně úryvky z komiksů a dějová linie Záhady hlavolamu," sdělil Bohouškovi Jan Nýdl a dodal i podrobnosti: "Již před táborem jsme pro nasátí atmosféry navštívili profesionální představení Slováckého divadla a byli jím tak nadšeni, že jsme nacvičili několik scének inspirovaných hrou pro uvedení jednotlivých etap na letním táboře. Samozřejmě s přizpůsobením pro nejmladší diváky a konkrétní dějové úseky.
Na podzim roku 2018 se u nás v Borovanech slavnostně otevíral rekonstruovaný divadelní klub a město u této příležitosti uspořádalo malý ochotnický divadelní festival. Dobrovolní hasiči zde formou estrády sehráli několik nacvičených scének z letního tábora. Návštěvníci těchto představení byli především kamarádi hasiči a příbuzní. Následně jsme se scénkami objeli ještě okolní spřátelené sbory - SDH Radostice, SDH Strážkovice, SDH Ledenice, kdy návštěvnost byla mezi 20 a 60 diváky. Nejdelší výlet jsme absolvovali za našimi kamarády z SDH Těškovice (okres Opava), se kterými se přátelíme již mnoho let a vzájemně se navštěvujeme, ať již s loutkovými pohádkami nebo hereckými estrádami." Borovanští ochotníci vystoupili se svým představením i několikrát v loňském a předloňském roce.

---

Zajímá vás, jak probíhala celotáborová hra?

Hasičský tábor 2018 – Záhada hlavolamu
Bylo pondělí 23. července přesně 10 hodin ráno a od Borovanské školy odjíždí autobus plný zvědavých dětí. Jsou to ti, kteří se i letos vydávají do kouzelných končin novohradských hor, strávit zde dva týdny po boku skvělých kamarádů. Na táborové základně v Nakolicích jsme prožili už bezpočet dobrodružství a táborových legend. Proč ale vlastně dvoutýdenní pobyt v lese nevyužít k zamyšlení, kde má vlastně samotné tábornictví své kořeny a jaká byla jeho hlavní myšlenka? A kdo by pro nás v tomto duchu měl nějaký napínavý příběh? To je přeci jasné. Kdo jiný, než Jaroslav Foglar a jeho legendární Rychlé šípy.
Pět správných nerozlučných chlapců, pro které je poctivost a přátelství nade všechny hodnoty, se dětem představili hned druhý den. Vyzvali je, aby, stejně jako oni, založili kluby Mladého hlasatele, podnikali s nimi různé dobrodružné akce, lovili bobříky a sbírali známky. Netrvalo dlouho a založené kluby již mohli uspořádat první schůzky ve svých nových klubovnách. Poklidnou schůzku však přerušila zvláštní návštěva, do klubovny se klubu přišla představit parta, říkající si Bratrstvo kočičí pracky. Děti brzy zjistili, že kluci z Bratrstva nebudou dobrými kamarády, neboť při žádné hře nedokázali hrát poctivě. Dále naše kluby čekala výprava za Ostrovany, což byl přátelský klub s klubovnou na jedinečném místě, a to uprostřed rybníka na ostrůvku. Ani tato akce se neobešla bez překvapení, jakmile se naši táborníci stihli s Ostrovany přivítat, jejich nepřátelé, kteří si říkají Piráti, jim schovali jednu loď a všechna pádla. A tak se museli všichni dostat na pevninu jen pomocí druhé lodě a provazu.
Po tomto podivném dobrodružství se od Rychlých šípů donesla informace, že všude v okolí se mluví o Stínadlech. Nikdo však pořádně nevěděl, oč se jedná, tudíž nezbývalo než navštívit co nejvíce klubů po celé Druhé straně a poptat se jich, zda by někdo z nich o Stínadlech cokoli slyšel. To se podařilo a co více, hned na další noc naplánovaly Rychlé šípy do Stínadel noční výpravu. Noční proto, že kdyby Vontové zjistili, kdo v jejich ulicích slídí, bylo by s námi zle. Noční cestu zpátky již nebylo bezpečné absolvovat pohromadě a každý tedy musel jít sám, což těšilo naše mladší členy, kteří tímto získali bobříka odvahy.
V temných ulicích Stínadel jsme zaslechli několik vontských rozhovorů. Prý se chystá volba vůdce Stínadel, Velkého Vonta, a rozhoduje se mezi Losnou a Mažňákem. V dalším rozvoru se mluvilo o hlavolamu ježku v kleci. Záhad nakonec začalo být poměrně mnoho a Rychlé šípy se chtěly o své zážitky podělit se svými kamarády. Po jejich vzoru tedy každý klub zhotovil časopis TAM-TAM, kde popsali své dosavadní dobrodružství a co všechno zjistili. Vontové začali zuřit, hned další den Rychlé šípy zjistily, že do jejich klubovny se kdosi vloupal a sebral jim všechny zápisky o Stínadlech. Bylo tedy nutné následující noc strávit v klubovnách a tam hlídkovat. Ještě že tak učinili, protože jinak by se partička Vontů, které k nim i tuto noc poslal Mažňák, do klubovny opět vloupala. Mezi těmito událostmi se dětem na klubových tričkách hromadily znáčky dosažených bobříků, stejně jako se rozrůstaly jejich sbírky známek. Začínalo být jasné, že Mažnák nebude náš kamarád, naopak druhého kandidáta, Losnu, jsme následující den zachránili od léčky a byl na nás, ač nejsme Vontové, o mnoho milejší. Prozradil nám, že volba Velkého Vonta proběhne již tuto noc, což jsme si nemohli nechat ujít! Připravili jsme se na další tajnou výpravu do Stínadel, tentokrát přímo na Vonstkou schůzi o volbě jejich vůdce. Losna měl již vítězství na dosah, když do síně vtrhl nezvaný host. Byl to Mažňákův otec, vytrhl Losnovi z ruky ježka v kleci a zmizel v podzemních chodbách. Bohužel při následném pronásledování Vonty upustil hlavolam do jedné ze stok.
Vše se zprvu zdálo ztracené, ale po pár dnech jsme opět potkali našeho přítele Losnu. Přišel s úžasnou novinou, že ježek v kleci byl nalezen a drží ho jakýsi Široko, který zatím vždy každému utekl. Špatnou zprávou ale bylo, že nestabilní situace ve Stínadlech se pokouší využít Mažňákovci, kteří neprávem brání slabším Vontům zúčastnit se nových voleb. Když jsme jim vyrazili na pomoc, objevil se onen záhadný muž s maskou, Široko. Strhlo se další zuřivé pronásledování, až byl nakonec Široko obklíčen a chycen. Představil se jako poslední Velký Vont, který se snaží mezi chlapci najít poctivého a spravedlivého chlapce, který by mohl být jeho nástupcem. Přede všemi poděkoval Losnovi za férový souboj a předal mu symbol Vontské organizace, ježka v kleci. Ihned se konaly nové volby velkého Vonta, kde Losna konečně zvítězil. Poděkoval Rychlým šípům za všechnu pomoc a Stínadla měla konečně opět dobrého vůdce.
Během tábora nechyběly tradiční aktivity jako například turnaj ve vybíjené nebo pokutové kopy na přesnost. Jako správní hasiči jsme pak samozřejmě nevynechali závod o železného hasiče, ani soutěž v požárních útocích. Letos na nás čekalo i velké překvapení od hasičů z Českých Budějovic, kteří k nám přijeli ukázat svůj nový vyprošťovací jeřáb. Po několika letech se děti konečně zase dočkaly dobrodružné hry Pevnost Boyard, od které nás neodradila ani chvilková přívalová přeháňka.
Tábor fungoval na výbornou díky skvěle odvedené práci všech dospělých pracovníků, kterým bychom touto cestou rádi moc poděkovali. A to od nejvyššího vedení, přes technickou četu, kuchaře, vedoucí, instruktory až k naší velké novince, šestému oddílu složenému z praktikantů, kteří dali našemu táboru tu správnou třešničku na dort. Zároveň děkujeme paní Aleně Vaňkové, která pro naše děti zařídila balené vody a ušetřila nám tak mnoho práce. To největší poděkování však patří naším mladým táborníkům, protože bez nich by tábor nebyl takový, jaký ho známe.
Na závěr poslední část naší krásné táborové hymny, při které nám pokaždé běží mráz po zádech:
“Ta noční můra mě děsí, že až za rok to přijde znova, a opět sejdeme se tady, a skvělou partu dáme dohromady!"

Jakub Nýdl (Mirek Dušín)
Kateřina Kolářová (Černý jezdec)