Samizdatová vydání foglarovek

V době, kdy knihy Jaroslava Foglara nevycházely, se dobrodružné příběhy šířily v šedé zóně. Půjčovala se dávná vydání, čile se s nimi obchodovalo na sběratelských burzách. A konečně mnozí příznivci díla, kteří ho chtěli zpřístupnit mladší generaci, přišli s nápadem knihy opisovat či rozmnožovat. Je třeba připomenout, že možnosti reprodukční techniky byly v dobách minulého století značně omezené. Využití strojů se pečlivě hlídalo, stejně jako se evidovaly kopie a výdej ze skladu z papíru. Prakticky jedinými možnostmi až do 70. let bylo opisování formou průklepů na psacím stroji, vzácností byly přístroje zvané ormig nebo cyklostyl (ostatně Jestřáb jejich využití zakomponoval do stínadelské trilogie a sám je využíval při oddílové činnosti a při styku s čtenáři). V osmdesátých letech se začal používat světlotisk (ovšem kopie byly hodně nekvalitní a mizely) a konečně kvalitní fotokopírky na principu xerografie, kdy bylo konečně možné za krátký čas vytvořit velké množství kopií. Z té doby se dodnes zachovala různá samizdatová vydání knih Jaroslava Foglara.

Velmi dobře si pamatuji na xerokopie exilového vydání Tajemství Velkého Vonta svázaná sponkami a přelepená černou páskou, které se prodávaly na sběratelské burze v dnešním Národním domě na Smíchově. Existovaly také takto zpracované komixy Marko Čerrmáka - Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří nebo Káji Saudka Modrá rokle a Ztracený kamarád, kdy byly sestaveny dohromady výstřižky stripsů z novin.
Kopie, opisy, samizdaty vznikaly bez vědomí Jestřába, většinou s dobrým úmyslem zpřístupnit nedostupné texty. Jistě sem patří samizdat, který se v nedávné době objevil na internetové aukci - Aukro.cz. Jde o Kroniku Ztracené stopy, kterou sestavil známý foglarovec Václav Nosek - Windy pro své přátele z textů, které v 60. letech vycházely v časopisu Signál. Jde o pozoruhodný dokument doby, včetně Windyho encyklopedických informací.
P.S. Co je to samizdat? Více na Wikipedii.