Hornické město Jílové u Prahy skrývá řadu tajemství. Těžilo se zde zlato, několik domů zde vlastnil známý alchymista Edward Kelly. Jedním z nich byl i dům "Mince", který kdysi ve 14. století patřil královskému hormistrovi. Tento vyslanec krále měl od horníků vybírat daně v podobě zlata. A úředníkům, kteří se kolem toho vybírání zlata točili, těm se říkalo úředníci mince. Dům tak získal podle pověsti svůj název. Dnes je zde regionální muzeum těžby a zpracování zlata (které se v Jílovém těžilo až do roku 1968) a uvnitř v loňském roce otevřená stálá expozice věnovaná trampingu v Povltaví a Posázaví, a také v červnu letošního roku otevřená
interaktivní výstava a herna ke 100. výročí narození nejznámějšího českého spisovatele chlapeckých románů, určená hlavně dětem "ZÁLESÁCKÁ HERNA JAROSLAVA FOGLARA ", kterou si můžete prohlédnout až do 8. září 2007.
Redakce Bohouška se do Jílového vypravila ve čtvrtek 9. srpna 2007. Městský autobus z pražské stanice metra "C" Budějovická nám sice ujel, ale to nám prohřáté dopoledne nezkazilo, neboť za pár desítek minut jel další. Ten byl dokonce méně obsazený, takže jsme si i sedli. Cesta ubíhala rychle, autobus se dokonce nezdržel ani v pověstné vesnici satelitních čtvrtí - Jesenici u Prahy, a tak jsme v Jílovém byli coby dup.
Dílem okamžiku byl přesun přes náměstí kolem dvou barevných plakátků avizujících výstavu do domu Mince. Zde jsme si prohlédli prodejnu se suvenýry (k dispozici 3 foglarovské pohlednice, výroční turistická známka, knihy Stoletý hoch od Bobří řeky a Zápisník 13 bobříků) a zakoupili vstupenky. Ty nás překvapily svojí strohostí - jde totiž o pouhý pokladní blok. Pak nás už místní průvodce uvedl do suterénních prostor, kde probíhají krátkodobé výstavy a s několika slovy o Jaroslavu Foglarovi, a také informací, že další výstavy probíhají v Praze a Brně, nás propustil.
Výstava Pavla Borského - Havrana je pojata zcela odlišně od klasických foglarovských výstav, v podstatě tu nenajdeme ve vitrině ani relevantní životopis spisovatele. Veškeré dílo je soustředěno na dvě vitriny, kde jsou ukázky vydání foglarovek. Třetí vitrina je celá věnována Sdružení přátel Jaroslava Foglara, na provázku mimo vitrinu je pověšena brožura "Kudy z nudy". Cenná a zajímavá jsou současná hlášení klubů Bobří stopy. Zbytek místnosti vyplňuje samotná herna Jaroslava Foglara s podsadovým stanem, slavnostním ohněm, panely pro poznávání rostlin, stromů, uzlovačky k vázání uzlů, skládačky, omalovánky Rychlých šípů (za tři "ulčovky"), signalizační praporky, Kimova hra a další vymoženosti z Jestřábova nepřeberného množství nápadů a vynálezů, které aplikoval nejen ve své Dvojce, ale i na stránkách dětských časopisů, ve kterých jako redaktor působil. Herna je tak vhodným námětem a ukázkou pro rodiče, jak zabavit své děti o prázdninách. Rodiče s dětmi jsou totiž nejběžnějšími návštěvníky jílovského muzea. Výstava je cenná svým pohledem na živoucí odkaz Jaroslava Foglara, proto byste si ji neměli nechat ujít. Zajímavé je ostatně i celé muzeum, kde si můžete o prázdninách ještě prohlédnout neotřelou výstavu "S PRÁDLEM JE TO HRAČKA, KDYŽ JE K RUCE PRAČKA", hned u vchodu dále "DŮLNÍ LAMPY A OSVĚTLENÍ" a samozřejmě stále expozice věnované těžbě zlata nebo historii jílovského regionu.
Po prohlídce muzea jsme neodolali a zašli do vedlejší restaurace na oběd. To již se nad jílovským náměstím začalo smrákat a hřmít, jako by se zlobil Jan Rotlev (zdejší středověký mincmistr). Tak jsme se zde moc nezdrželi, nastoupili do autobusu a za bouřky s přívalovým deštěm dojeli do Prahy.
.jpg)
