Tradice této skautské vodácké akce se počala v roce 1993, kdy 24. září vypluli jen tři otužilci na dvou lodích, aby prozkoumali povodí Rokytky v Praze 9. Po deseti letech se do Rokytky pomalu nevejdeme, plavby se účastní desítky lodí s více než stovkou vodáků a příznivců! Letos se sejdeme v sobotu 23. října ...

Po jeden a půl letém hostování domény SPJF.cz na serveru Adam.cz (spíše jejího přesměrování) má tato doména svůj kvalitní webhosting, který byl Sdružení přátel Jaroslava Foglara poskytnut zcela zdarma. Novým webmasterem stránek SPJF se stal z pověření Výkonného výboru SPJF Michal Janoušek. Do dnešního dne se o prezentaci na serveru Adam.cz (adresy kluby.adam.cz a spjf.adam.cz) starali Tomáš Hromádka a Kamil Albrecht.

Po jeden a půl letém hostování domény SPJF.cz na serveru Adam.cz (spíše jejího přesměrování) má tato doména svůj kvalitní webhosting, který byl Sdružení přátel Jaroslava Foglara poskytnut zcela zdarma. Novým webmasterem stránek SPJF se stal z pověření Výkonného výboru SPJF Michal Janoušek. Do dnešního dne se o prezentaci na serveru Adam.cz (adresy kluby.adam.cz a spjf.adam.cz) starali Tomáš Hromádka a Kamil Albrecht.

Dny 13.–17. října 2004 budou svátkem všech skautských sběratelů. V pražském Kulturním centru Zahrada (Malenincká 1784, Praha 11 - Chodov) pořádají 5. EUROSCOUT 2004. Z bohatého programu vybíráme:

Bylo to asi takhle. Kdesi ve Střední Americe žil domorodý kmen Naguanců střežící svá tajemství. Dosud v tamních lesích nalézti lze zbytky původního obyvatelstva. A potom, na počátku 21. století, parta lidiček z České republiky rozhodla se tajemství oné dávnověké říše poodhalit. A těmi odvážlivci jsme byli my.

(Ostrov) - Tématem letošního, v pořadí již 36. ročníku filmového a televizního festivalu Oty Hofmana bude dobrodružství. Toho si děti užijí v Ostrově ve dnech od 12. do 15. října tohoto roku vskutku dost. Jako ústřední motiv festivalu byl vybrán Ježek v kleci, kterého stvořil jeden z nejznámějších tuzemských spisovatelů Jaroslav Foglar. Celý festival bude doprovázet hymna ze snímku Páni kluci. Její autor Petr Hapka se zahájení festivalu zúčastní osobně.

Více než 86 000 hlasů prozatím přišlo do ankety o nejoblíbenější knihu obyvatel České republiky „Moje kniha“.
Hlasování končí 30. září! Kdo ještě neposlal svůj hlas, má tedy poslední příležitost.
Jak jsme již informovali dříve, mezi prvních 200 respektive 100 nejúspěšnějších knih se vyhouply hned čtyři foglarovky: Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině, Rychlé šípy a Záhada hlavolamu. V první padesátce si při prozatím posledním součtu hlasů zachovaly místo všechny uvedené tituly s výjimkou Chaty v Jezerní kotlině.
Jak se vyjmenované foglarovky umístí definitivně, si můžete tipnout až do 4. 10. do 16 hodin v Bohouškově anketě na pravé liště nahoře.
Výsledky ankety Moje kniha budou vyhlášeny v knihovnách v pondělí 4. 10. právě v 16 hodin v rámci Velkého Říjnového Společného Čtení – v první den celostátního Týdne knihoven. Dozvíte se je v tutéž dobu i zde na Bohouškovi.
Hlasovat v anketě Moje kniha prostřednictvím internetu můžete do 30. 9. na stránkách …

Tři kluci pomohli zraněné starší paní a zavolali záchranku. Jiná trojice odhalila zloděje v prodejně a pomohla k jeho dopadení sledováním až do úkrytu. Dva zachránci dvou mladších dětí spadlých do řeky odvážně nasadili své životy pro druhé. Malý vnuk jako organizátor lékařské pomoci své babičce. Spolužačka, která odhalila týrání své kamarádky vlastní matkou.
To jsou jednou větou popsané příběhy dětí, které byly oceněny „EPIC - Cenou za odvahu“, o níž pravidelně každoročně informujeme, v jejím pátém ročníku.
Příběhy jako vyšité z foglarovek. Většina z nás si asi vzpomene, jak Rychlé šípy odhalovaly či chytaly zloděje hned v několika svých příbězích, pomáhaly starým nemocným lidem, zachraňovaly topící se či raněné, odhalovaly nepravosti, … jak Hoši od Bobří řeky plnili Bobříka záchrany či Bobříka dobrých činů a známe patřičné okénko v Modrém životě …
Pojďme se však podrobněji začíst do příběhů opravdových, do příběhů současných odvážných dětí. Dětí, které nejsou lhostejné k událostem kolem sebe …
A víte-li o nějakém takovém podobném dítěti ve vašem okolí, pak se nerozpakujte a napište organizátorům Ceny za odvahu, protože 6. ročník již běží…

Jestřáb by měl radost. Od 1. září letošního roku jezdí nad Prokopským údolím (JF nazývaného „Kraj mého mládí“) tramvajová linka s foglarovským číslem „13.“ Svoji pouť zahajuje ve špičkách pracovního dne na smyčce Smíchovského nádraží, odtud pokračuje směrem na Zlíchov, míjí pomníček 100. kilometru pražské tramvajové sítě a v Hlubočepech najíždí na nejnovější supermoderní trať, která vede po speciálně postaveném mostu až na Barrandov.

Opožděně jsme se dověděli, že 9. ledna tohoto roku, těsně před svými 76. narozeninami, zemřel akademický malíř Jiří Krásl (nar. 11. 1. 1928), výtvarník kresleného seriálu Kulišáci, který tvořil pro časopis ABC podle scénáře Jaroslava Foglara v letech 1963 – 1966.
Jiří Krásl většinu své rozsáhlé tvorby věnoval ilustracím příběhů o přírodě a z přírody, myslivecké literatuře, malířskému doprovodu dětské dobrodružné literatury a kvalitou a množstvím kreseb se trvale zapsal do paměti příznivců tohoto žánru. Vzpomeňme za všechny četné ilustrování knih Jaromíra Tomečka, Josefa Pohla, Vladimíra Pazourka, Jana Vrby …
Výběrem necelé stovky akvarelových ilustrací si lze mistrovství Jiřího Krásla připomenout na výstavě na loveckém zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou.

Včera se konalo v prostorách Velkého zrcadlového sálu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v Karmelitské ulici setkání ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petry Buzkové s představiteli vybraných nestátních neziskových organizací a s vítězi soutěže „Být při tom“

Známý román Miloše Zapletala Stezka odvahy, který nás zavede do Jizerských hor na letní tábor, v rámci kterého plní tradiční táborovou zkoušku Stezku odvahy šestnáctiletý člen oddílu Ježek, si můžeme vyslechnout na pokračování v Rádiu Domino.

Návštěvník, který se na za pár dnů končící výstavu Marko Čermáka v Řevnicích u Prahy vypraví v těchto dnech, může spatřit ještě další obrazy, které na začátku vystaveny nebyly, navíc si může odnést díky pražské pobočce SPJF ...

Se jménem spisovatele Jaroslava Foglara jsem se setkal opravdu až notně pozdě. Nepatřím tedy mezi ty, kteří pod jeho vlivem vyrůstali. Vzpomínám si na tu dobu myslím docela dobře. Bylo mi kolem čtrnácti let a začal jsem zkoumat různé časopejsky a jiné, co ponechal můj brácha. Tu se mi dostalo do rukou několik vydání polistopadové Komety. Ta se snažila přilákat čtenáře tím, že uvedla na svých stránkách "Chatu v Jezerní kotlině." Začetl jsem se do toho podivuhodného příběhu, protože byl evidentně o klucích, jako jsem byl tehdy i já a nebyl tak uměle a nesmyslně vykonstruovaný, jako je tomu např. v knížce Meč Vontů a v mnoha a mnoha jiných "příbězích" pro mládež. Zaujal mě příběh věrného a upřímného kamarádství Pavla a Ludvíka, což mě přimělo k tomu, že sem začal hledat dál…

My full name is Rudolf (Ruda) Jarolim and I was born in Pardubice on August 17, 1952.
I attended grade school there till 4th grade and than we moved to Praha, Zizkov where I lived till our escape June 10th .While in Praha I read just about every book written by Jaroslav Foglar and was a secret admirer of him. During the spring of 1965 I wrote a letter to Mr.Foglar just telling him how much I liked  his books and how much inspirational they were to me. He responded later by a short lettered and invited to me visit his Hosi od Bobri Recky Club that was than located in Radlice. After a short visit with him and his members  I joined the Club and was totally immersed in its activities and adventures. The following two summers I attended his month long camp out at Tatra Hory pod Krivanem near Banska Bistrice. It was great and I love every minute of it.

Poprvé se mi Foglarova kniha dostala do ruky asi v devíti letech. Byla to stará, ohmataná knížka Kronika ztracené stopy, kterou kdesi ve svých starých věcech našel můj tatínek. Naprosto mě očarovala, chudák taťka mě od ní nebyl schopen odtrhnout. Nejvíc mě v té době mrzelo, že nejsem kluk, protože tyhle zážitky holky bohužel moc nezažívají. Přesto jsem se naučila celou morseovku a uzly v rekordním čase a začala jsem umlouvat rodiče, aby mě přihlásili do nějakého oddílu. Odolávali dlouho, až nakonec naznali, že se svou nepovedenou dcerou nic nezmůžou a do oddílu mě přihlásili. Byly to dva naprosto úžasné roky, mezi hromadou stejně „praštěných“ lidiček. Všichni jsme byli blázni do Foglarovek, musím se přiznat, že jsem je po nocích hltala pod peřinou s baterkou a když jsem došla třeba k pasážím, kde tajemný EM pronásleduje Jana Tleskače, klepala jsem se strachy, ale četla jsem bez dechu dál.