Dovolujeme si Vás pozvat na XXXII. kolegium Akademie Jaroslava Foglara s programem:
Téma:
Jestřábí vánoční taškařice
- úvod: hymnus AJF
- badatelské perpetum mobile: Rychlé šípy slaví Vánoce
- poznávací hra ke 100. výročí českého skautingu: Rychlé šípy v Africe
- projekce filmového dokumentu světové premiéry divadelní jednoaktovky
Rychlé šípy hrají divadlo (26. 11. 2011)
- pátrací hra Hledáme Rychlé šípy (Praha, Kutná Hora)
- dodělej si sám: představení nového modelu hlavolamu „ježek v kleci“
- udělení členství v Akademii Jaroslava Foglara
- vánoční nadílka
- soutěž ve zpěvu vánočních koled
- literární novinky: Český komiks 1. poloviny 20. století
- připravované akce: happening Vánoční Setonův hrnec (k 75. výročí návštěvy E. T. Setona v Praze) a 2. zimní setkání ve Sluneční zátoce

Autorka právě vydané publikace Český komiks 1. poloviny 20. století Helena Diesing se odhodlala vstoupit na tenký led žánru, který v české kultuře nebyl dosud zpracován jako celek, natož jako fenomén do roku 1950.
Obrazově bohatá kniha autorky, mimo jiné tvůrkyně monografie Kája Saudek (2010), vyplňuje prázdné místo na poli české pop kultury.
Helena Diesing na základě rozsáhlé rešerše dobových periodik shrnuje dosud nezmapované období českého komiksu. Přináší nové poznatky o proslulých tvůrcích, mezi nimiž nechybí Josef Lada, Ondřej Sekora či Jaroslav Foglar, představuje ale i desítky autorů zcela neznámých. Publikace dokazuje, že svět českého komiksu před rokem 1950 byl plný celé řady rázovitých postav. Odhaluje zrod těch dodnes slavných, například Ferdy Mravence nebo Rychlých šípů, připomíná také mnoho zapomenutých hrdinů včetně Pepiny Rejholcové z dílny Františka Voborského nebo gentlemanského fešáka Dandyho od mezinárodně uznávaného karikaturisty Berta.

Hoši z klubu Rychlé šípy si v roce 2011 vylezli na "svatyni uctívačů ginkga". Tato svatyně je vně i uvnitř vyzdobena listy ginkga, jak dokazuje detail větrání v této zajímavé budově.
O který se jedná staroměstský dům se dozvíte až při Večeru světel 17. prosince.
Zbývá všem pátračům už jen několik dní k nalezení Rychlých šípů ve Stínadlech.
Možná někomu přiložená fotografie napoví - odvětráním vylezli Šípáci až na střechu.

Svátek Večer světel, vycházející ze stínadelské trilogie Jaroslava Foglara, si příznivci tohoto autora a jeho díla na mnoha místech naší země připomínají vždy 17. 12., tedy v den, kdy vyšel (v roce 1938) na stránkách Mladého hlasatele první kreslený příběh Rychlých šípů.


Tradiční Večer světel v Praze se uskuteční v obvyklém čase a na obvyklém místě:
Sraz 17. 12. 2011 v 17.00 (konec akce přibližně 18.00) - prostor u postranního vchodu kostela sv. Haštala na Haštalském náměstí v Praze 1 (naproti Anežské ulici).

Jedinečný vánoční dárek pro Vás, vaše družiny, kluby, oddíly.
Jiří Vodenka – Jíra, jeden z nejstarších Dvojkařů, rádce družiny Ostřížů, účastník slavného tábora u Sinovíru roku napsal a vydal knihu o stopování.
Z Jírova celoživotního zájmu o tuto vědu zálesáků čerpal jeho skautský vůdce Jaroslav Foglar ve svých časopiseckých hlídkách Z Bobří hráze či Junácká hlídka. V šedesátých letech vytvořil Jiří Vodenka s Jaroslavem Foglarem tandem a čtenáře Vědy a techniky mládeži v deseti pokračováních seznamovali se stopováním a životem zvěře v divočině.

Můj kamarád Jára Billíček Frič, učitel základní školy v Praze a banjista, vydal právě další komiksovou knížku nazvanou „Šeré Zjevy. Comics 1990 – 2011“ s podtitulem „Nové díly. Šerý svět“.
O co jde? Určitě o jemnou a přátelskou parodii na Rychlé šípy, ale ještě jednou věcí se tato parodie odlišuje od mnoha parodií jiných a hrubozrnnějších, a to tím, že jde o krajně autobiografické příběhy Billíčka a jeho kamarádů, kteří ve městě i v přírodě více i méně vědomě napodobovali a jistě ještě napodobují Rychlé šípy, což je teprve zachyceno na barevných obrázcích.

Praha se představuje jako město literatury. Minulý týden odstartovala akce Kniha pro sochu, která vybízí k zamyšlení nad sochami, které se proměnily v zahloubané čtenáře. Jako první knihu dostala Miminka na Kampě.

Dnes vychází poslední díl z trilogie kanadského Severozápadu - Indiáni Britské Kolumbie strpěli Olympiádu od Ivana Makáska – Hiawathy, redaktora a publicisty, jehož celoživotním zájmem je vedle ochrany přírody indiánské téma.
Autorova třetí kniha z kanadského severozápadu přináší informace proč většina domorodců Britské Kolumbie s pořádáním olympiády (XXI. zimní olympijské hry 2010) v jejich zemi nesouhlasila, včetně majoritní bílé většiny Vancouveru. Co lidé dělali proti a jak jim to nebylo nic platné, když mocní rozhodli jinak. Nepomohly mnohaleté demonstrace v provincii, ani projevy solidarity ze zahraničí, stížnosti u Mezinárodního olympijského výboru, ani v OSN. Svět ovšem nechtěl nic vědět o humanitárním bezpráví v zázemí Olympiády. Kanaďané sice slibovali nejzelenější Hry v historii, ale pak nedokázali dodržet ani vlastní zákony o ochraně přírody a tak začaly destrukcí životního prostředí. Překvapí příběh muže, jenž měl na starosti jejich bezpečnost, ačkoli jeho kariéra vyrostla z potlačování tzv. „indiánských rebelií“. Olympiáda měla na svém kontě nejen smrt gruzínského sáňkaře, ale i několik mrtvých indiánů, o kterých se u nás nepsalo. Přitom smrt řezbáře a člena sněmu Lilwatů málem zhatila zahajovací ceremoniál. Tato kniha chce naše povědomí o tom všem vylepšit.

Rok se s rokem sešel a fanoušci komiksu se jistě táží, kde je onen slibovaný druhý díl encyklopedické řady, mapující periodika vydávaná před sametovou revolucí, a především kreslené příběhy v nich. Nešlo skutečně jen o zástěrku? Neskončil ambiciózní projekt prvním a zároveň posledním dílem komiksové „ostalgie“, jak byla také kniha jednou kritikou nazvána? Nedočkali jsme se pouze oslavného zviditelnění ABC a poté – u všech plantážníků – konec bez zvonce?
Malověrným a pochybovačům, stejně tak optimistům a příznivcům Encyklopedie komiksu lze předložit lakonické sdělení. II. svazek bude! A pokud se ptáte kdy a v jaké podobě, k několika změnám oproti „jedničce“ dojde. Jednou z nejdůležitějších je termín, kvůli nevyhnutelným technickým obtížím (které byly skutečně nečekané a neplánované a nijak se nedaly urychlit) přesouvající vydání II. svazku na leden 2012.

Přesně před dvěma lety (5. 12. 2009) jsem na stránky Bohouška psal o objevu radiotelegrafisty amatéra a „objevitele“ Otakara Batličky - ing. Emila Jiráta. Tento článek naleznete na http://www.bohousek.cz/clanek-2009120002-gymnazium-na-mikulasskem-namesti-v-plzni-lihen-zajimavych-osobnosti.html.
Také on, stejně jako předtím malíř a ilustrátor Bohumil Konečný a redaktor časopisů Mladý hlasatel a Vpřed dr. Karel Bureš patřil k absolventům II. státní československé reálky v Plzni – dnešního gymnázia na Mikulášském náměstí v Plzni.
Letos v srpnu mi volal Vladimír Prokop, jeden z největších znalců díla Zdeňka Buriana a autor několika monografií o Zdeňku Burianovi či Gustavu Krumovi.
Vladimír Prokop se mě ptal, zda u nás ve škole náhodou nestudoval malíř Jaromír Vraštil. Měl by maturovat někdy na konci 30. let...
Vyhledal jsem naši databázi studentů a skutečně – naším absolventem je i malíř a ilustrátor Jaromír Vraštil!

Milan Wágner letos vydal pod titulem Životem v pestré společnosti již třetí knihu vzpomínek na Miloslava Šimka a divadlo Semafor a najdete uvnitř i následující Foglarova slova vybraná z dopisu z 5. ledna 1979, což byl onen velmi těžký čas spisovatelova života, ve kterém se obětavě staral o slepou už a na obě nohy ochrnutou, sto a jeden rok starou maminku.
Miroslav Horníček, dotazovaný na názor o knihách Karla Maye, řekl přibližně toto, píše Foglar v dopise Milanu Wágnerovi: Kdo je čte poprvé teprve v dospělém věku, cítí se podveden. Ale kdo čte mayovky v mládí, má je trvale rád pro pěkné prožitky, jež mu v mladém věku přinesly! A to je můj případ. Dnešní kritikové a odborníci jsou však bohužel právě z těch lidí, kteří mě v mládí nečetli, a proto mě také ani nemohou pochopit. A jak by mohli? Oni neměli nikdy tornu na zádech, nikdy neseděli u táborového ohně a neprožili ani velká přátelství na život a na smrt, jež jsou většinou hochů a děvčat prožívána. A to je právě neštěstí pro mne i pro statisíce mých čtenářů, kteří se vinou těchto kritiků sotvakdy mých knížek dočkají.

Do druhého desetiletí své historie se v sobotu 26. listopadu 2011 přehoupne soutěž ve vyjímání hlavolamu „ježek v kleci“ – Memoriál Jana Tleskače. Akce, jež ojedinělou formou rozvíjí literární odkaz spisovatele Jaroslava Foglara, se uskuteční po jedenácté.
Účastníky zápolení, které se jako jediné tohoto druhu pyšní visačkou mistrovství světa, bude hostit opět společenský sál kláštera Emauzy v Praze. Soutěž je rozdělena do tří věkových kategorií – do šesti, do patnácti a nad patnáct let. V předchozích ročnících se jí zúčastnily více než dvě tisícovky startujících z půl druhé desítky zemí Evropy, Asie, Ameriky a Austrálie.

Dovolujeme si Vás pozvat na XXXI. kolegium Akademie Jaroslava Foglara s následujícím programem:
Témata:
1. Mýtus zvaný Stínadla
Ač se diskutovat nebude jen o stejnojmenné knize, vzhledem k tomu, že autor této ojedinělé publikace Miloš Dvorský je stejně tajemnou osobou jako nepolapitelný Širokko (nikdo jej nikdy neviděl, nemluvil s ním, zůstává pod maskou...), bude pro všechny překvapením, jestli se dostaví - nebo co se alespoň o něm dovíme.
Účast přislíbil editor publikace a nakladatel Zdeněk Bauer.

V pasáži obchodního centra Futurum v Kolíně probíhá od 3. 11. do 3. 12. 2011 výstava Letectví – Co všechno létá.
Mezi řadou exponátů je také létací kolo Jana Tleskače, označené na českém, slovenském a anglickém popisku jako „okřídlené kolo“: Legendární kolo Jana Tleskače, jehož plán byl ukryt v hlavolamu „Ježek v kleci“. O jeho tajemství se utkaly Rychlé šípy s postavami z tajemných Stínadel. To vše díky fantazii Jaroslava Foglara a jeho próze Záhada hlavolamu. V době, kdy Foglar psal svou knihu, funkční létající kolo neexistovalo. Dnes se objevují různé prototypy letadel poháněných lidskou silou, jejich dolet je však omezený.

18. listopadu uplynou dva roky od zasazení Stromu Jaroslava Foglara na pražském Žižkově, jež se větví poblíž tramvajové zastávky Husinecká na Seifertově ulici, v parčíku před fotbalovým stadionem.
Při této příležitosti, vy, kteří si vzpomenete a půjdete ve třetím listopadovém týdnu, od 14. do 20. listopadu 2011, kolem, máte možnost, na opěru kmene jinanu, u níž je destička s věnováním, přivázat stužku, ať už ve žluté barvě Vontů, nebo jakékoliv jiné.
Co myslíte? Kolik jich tam potom napočítáme?