Slavnostní setkání spojené s "křtem" druhého vydání knihy Jaroslava Foglara Rychlé šípy ve Stínadlech s ilustracemi Milan Tesleviče se konalo ve středu 14. 10. 2015 v literární kavárně knihkupectví Academia v Praze na Václavském náměstí. Hlavní postavou akce, kterou pořádalo nakladatelství Olympia, byl Milan Teslevič, který je autorem více než 600 ilustrací v knize. Účastníkům připomenul, jak kresby vznikaly. Ponořil se do Foglarových románů, aby všechny ilustrace byly vyvedeny co do nejmenších detailů a pokud možno aby přesně odpovídaly knize. Jako poctu spisovateli Jaroslavu Foglarovi zahrál a zazpíval zhudebněný text "Pojď se mnou tam...", písně Rychlé šípy a Dík pane Foglar. Zástupce nakladatelství Olympia popřál knize dobrý start na knižním trhu a prozradil, že kniha už se dobře prodává - mají o ní zájem hlavně knihovny a školy. Křest knihy proběhl formou slavnostního přípitku. Pak už byl prostor pro autogramiádu Milana Telesleviče, který podepisoval nejen knihy ale pro tuto zvláštní příležitost připravené amatérské pohlednice. Kniha Rychlé šípy ve Stínadlech vychází v II. vydání, které se prakticky neliší od svého předchůdce (včetně drobných chyb v ediční poznámce) a na internetu se prodává v cenách od 552 do 799 Kč. Další fotografie z prezentace knihy nabízíme v příloze.

Prolog k dalšímu z pravidelných setkání Akademie Jaroslava Foglara obstarala autogramiáda Milana Tesleviče a "křest" nového vydání knihy "Rychlé šípy ve Stínadlech" v knihkupectví Academia.
Překvapením se stala knižní novinka o díle J. Foglara od literárního historika Tomáše Vučky "Cesta za modrým světlem", kterou si většina přítomných akademiků ihned zakoupila. Její hodnocení bude námětem příštího Kolegia AJF.
Bohatý program se pak rozvinul v již tradičním místě setkávání Kolegia AJF v klubovně na Bělehradské ul.

S komiksovými příběhy Třináctka ze Staré čtvrti scénáristy Pavla Toufara (T. Pavel) a kreslíře Jiřího Petráčka se mohli čtenáři setkávat v letech 1981–84 na zadních stranách týdeníku Sedmička pionýrů, kde se objevilo celkem 156 pokračování.

»Petr Jareš se přestěhoval do Staré čtvrti a při pronásledování partou místních chuligánů našel shodou okolností nové kamarády a cestu do turistického oddílu. S jeho členy pak prožívá nespočet dobrodružství, jež pro ně připravil vedoucí Karel, nebo která si je našla sama. Chodby a sklepení opuštěného kláštera, uličky, zapadlé plácky a zákoutí Staré čtvrti, loděnice, opuštěná chata na ostrově uprostřed řeky, krajina letních táborů na břehu rybníka, srub v horách – to jsou jen některé z kulis a prostředí, v nichž se Třináctka pohybuje a setkává se zde s podivínskými lidmi, s nadšenými pořadateli zimních i letních sportovních akcí, s darebáky i poctivci, s dívčím turistickým oddílem i archeologickým kroužkem. Pátrají po mnohých věcech, jež je zavedou až do dávné historie II. světové války, pomáhají starým lidem a dělají radost dětem, musí se i vypořádat s hrozícím rozpadem oddílu.«

V souvislosti s druhým vydáním stínadelské trilogie Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta pod názvem Rychlé šípy ve Stínadlech s ilustracemi Milan Tesleviče ve středu 14. 10. od 16.30 hodin pořádá nakladatelství Olympia autogramiádu známého ilustrátora v pražském knihkupectví Academia na Václavském náměstí č. 34.
Kniha vyšla v této výpravné bohatě ilustrované úpravě poprvé před deseti lety - v listopadu roku 2005.
Naši čtenáři se v říjnu 2005 mohli ve třech článcích s názvem Jak vznikala kniha Rychlé šípy ve Stínadlech - očima grafika Oldřicha Pošmurného podrobně seznámit s postupem při přípravě a vzniku obsáhlé publikace.

Přesně před patnácti lety se konala na prknech Slováckého divadla premiéra dnes už legendárního představení režiséra Roberta Bellana - Rychlé šípy. Herci hrají Rychlé šípy dodnes, byť v pozměněné sestavě - a jak jsme se dozvěděli z facebookového profilu Slováckého divadla - jen tak hrát nepřestanou, což je pozitivní pro všechny příznivce foglarovek.
Navíc - tento týden v pondělí proběhla v Uherském Hradišti speciální repríza Rychlých šípů, která zahájila oslavy 70. narozenin divadla. Ihned po jejím skončení došlo na překvapení pro nového ředitele divadla Michala Zetela. Herci mu nabídli, aby se přidal do jejich "rychlošípácké" party v roli Štětináče. „Kdo jiný by jej měl hrát než nový ředitel. Vždyť se na něj podívejte, vypadá úplně jako on," smáli se herci. A nový ředitel? Podle webu Slováckého divadla roli s chutí přijal. Diváci se tak mohou těšit, že od listopadu jej na jevišti v roli Štětináče uvidí.

Jak uvedl náš partnerský web www.stinadla.cz, dne 19. září se konal v okolí kostela sv. Haštala "Den otevřených dvorů". Na akci, kterou pozvali vontové Františku, mj. proběhlo honění obručí, ze kterého pochází i připojené video. Zájemci, kteří se dostavili, si mohli prohlédnout řadu jindy nepřístupných míst, výstavu fotografií, promítal se film Cesty za modrým světlem, byl prostor k povídání i občerstvení...

Skautský institut A. B. Svojsíka vás zve na Skautské filmové odpoledne 3. října od 13.30 do 15.30 v pražském kině Ponrepo po dopoledním setkání skautských sběratelů.

Program:

Jarní dny junáků – skautů v Klamovce (1915)
Nesestříhaný snímek starý právě sto let, který je vůbec prvním filmovým záznamem českých skautů.

V kaňonech černé hory (1936)
Amatérský film oldskautského klubu VARJAG, který se vydal sjet na kajacích divoké jugoslávské řeky.

Ve skautském táboře (1948)
Nepromítaný krátkometrážní hraný film natáčený na táboře vodní Dvojky vedené Jiřím Navrátilem.

A možná přidáme ještě nějaký navíc!
Filmy pochází z majetku Národního filmového archivu a jejich promítání na veřejnosti je silně omezeno, proto jde o unikátní příležitost, která se jen tak nebude opakovat.
Před všemi snímku bude uveden doprovodný komentář a těšit se můžete i na živou hudbu.
Vstupné 50 Kč.

Výstava v regionálním muzeu v Chotilsku ve středních Čechách, kterou připravili Roman Šantora - Bobo a Václav Nosek - Windy, mapuje počátky dívčího skautingu u nás. Ten měl své kořeny právě v okolí Chotilska, kam se družina Sasanek vypravila v roce 1915 na svůj první tábor. Skautský historik Václav Nosek - Windy k právě probíhající výstavě o prvních skautkách uvádí zajímavou souvislost s Pražskou Dvojkou: "První vůdce Dvojky Vašek Jelen chodil s Vlastou Štěpánovou (pak ale provdanou Koseovou). Vlastě chodila již v roce 1914 na některé výpravy Dvojky, tam ledacos okoukala, a pak byla iniciátorkou založení Dívčího odboru při Junáku v lednu 1915. Vedla 1. dívčí skautský tábor na Vltavě poblíž Živohoště a založila 1. dívčí oddíl "Sasanky". Později se však s Vaškem Jelenem rozešla a vzala si jiného Dvojkaře JUDr. Jaroslava Koseho (popraven za 2. svět. války)..".

Nádherná sedlčanská příroda, čisté modré nebe se sluníčkem a stádo vymydlených kraviček a býčků přivítalo kousek od Heřmaniček za osadou Peklo necelou padesátku nadšenců z řad skautů a příznivců díla Jaroslava Foglara. Sešli se zde již potřetí, aby si zde dne 19. 9. 2015. v 11 hodin opět připomněli konání letních táborů Pražské Dvojky, Tábora na Bobří řece 1929 a Tábora smůly 1930 vedených mladým Jaroslavem Foglarem - Jestřábem.
Milé a přátelské atmosféry se zúčasnili skauti, skautky, vlčata a světlušky ze skautského střediska Úsvit Votice v čele s Maruškou Šustrovou, zástupci Pražské Dvojky Zdeněk 13. a Kamíšek i členové Pražské pobočky SPJF. Vzpomínalo se na Jestřába, na Pavla Linharta - Čerta, ale i na Alpína, který se nemohl dostavit jelikož "měl smůlu". Opět "náročný a dobrodružný" byl přesun účastníků (pár jich opět zabloudilo v hlubokém lese a houští) k Bobří řece - potoku Mastníku i k stejnojmennému rybníku. Vše si ovšem všichni tito odvážlivci vynahradili po návratu z "džungle" k památnému kameni, kde si společně zazpívali nejen staré dvojkařské písničky v doprovodu kytar, studovali a hledali ve starých záznamech Dvojkařů účastníky nejen Tábora na Bobří řece a Tábora smůly, nakoupili si suvenýry, knížky, turistické známky i jiné drobnosti. Ti nejšikovnější mohli také vyjímat Veleježka z veleklece, nebo cvrnkat kuličky za odměnu či sbírat houby v prosluněném lese. Klidné, přátelské a neformální setkání starých známých i neznámých se opět i díky krásnému počasí vydařilo, a tak se rádi budeme těšit na další v příštím roce.

Nevíme, zda plánovaně, ale téměř při příležitosti svátku sv. Valentýna byla letos pokřtěna zajímavá pragensie - kniha Martiny Riebauerové s názvem Kde se líbat v Praze? Autorka přitom uvedla: „Našla jsem 18 míst, která pro mě mají duši. Jsou to místa více - častěji - méně známá, místa, která mají svůj příběh nebo ho teprve hledají nebo ten příběh mají, ale nechávají si ho pro sebe. Místa, kde se můžete líbat nebo jen držet za ruku s někým, koho máte rádi, nebo na něj jen myslet a jít tudy jen tak samotní". Martina Riebauerová, která je mimochodem bývalou zástupkyni šéfredaktora MF Dnes a současnou dramaturgyni ČT 24, našla zajímavé a dosud nezpracované téma a výsledkem je kniha z produkce vydavatelství Gasset.
Skoro až očekávaně třináctá kapitola pojednává o uličce Ve Stínadlech u kostela sv. Haštala. Jsou zde mimo jiné popsány peripetie spojené s pojmenováním uličky, je zde zaznamenaná atmosféra uličky a nechybí citace známých foglarovců (např. současného předsedy SPJF nebo autora publikace Stoletý hoch od Bobří řeky).

V září roku 2012 došlo k slavnostnímu odhalení pamětního táborového kamene u cesty nad potokem Mastník poblíž osady Peklo u Heřmaniček nedaleko Votic.
Kámen zde připomíná Tábor na Bobří řece konaný v roce 1929 a Tábor smůly z roku 1930, které v těchto místech uspořádal skautský oddíl Pražská Dvojka pod vedením Jaroslava Foglara – Jestřába.
Tábor smůly s mladistvým humorem popsal Jestřáb v povídkách sestavených do stejnojmenné knihy. Právě zde se objevilo prožluklých 13 vteřin, černá skříňka, patálie s dědečkovým kufrem či mravenci a další navěky popsané veselé události.
Na přelomu léta a podzimu v sobotu 19. 9. 2015 se u pamětního kamene od 11 hodin uskuteční neformální setkání Jestřábových příznivců u příležitosti třetího výročí vzniku obelisku a také k 85. výročí druhého tábora Pražské Dvojky zde - Tábora smůly.
Stanou se tato setkávání – po předloňském prvním – trvalou tradicí?

Kresby a ilustrace Jana Hory – Maugliho nás v posledním čtvrtstoletí potkávají v širokém spektru časopisů a dalších tiskovin, avšak rozsáhlý záběr Maugliho tvorby spojuje či sjednocuje jeho zanícení dobrodružnou tématikou. Foglarovci znají jeho ilustrace, ale i povídky z časopisu Bobří stopa.
Autor, který, jak sám říká, normálně vůbec nevystavuje, se nyní s výběrem asi 70-80 svých prací vypraví v polovině září do vpravdě stínadelského podzemí v centru Prahy, aby je tam vystavil. Dalo by se říci, že to bude určitý průřez jeho tvorbou, i když ne zdaleka úplný.
Čtenářům Bohouška Jan Hora vzkazuje, že na výstavě budou k vidění časopisecké i knižní ilustrace, které byly publikovány v Bobří stopě - tam se jedná o ilustrace k jeho příběhu Foglarland, ve sci-fi magazínu XB-1, dále z dětského časopisu Časostroj, z dětského křesťanského magazínu Nezbeda. K vidění budou též ilustrace pro čítanku 5. ročník(nakl. Fraus), obálka a pár ilustrací k nové knize Ivana Makáska Hrozba černého šamana, z leporela Ohrožená zvířata, z připravované knihy Ivany Horové a Jana Hory Tajemné osudy (nakl. Computer Media) a další věci.

V Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy se koná ve čtvrtek 10. 9. 2015 od 18 hodin v rámci výstavy Tramping od Setona po současnost (27. 6. - 18. 10.) přednáška RNDr. Ivana Makáska – Hiawathy Woodcrafter, skaut a tramp na Yukonu a po cestách k brdským kempům, stopou českého woodcraftu, skautingu a trampingu.
V rámci přednášky bude možnost i zakoupit některé publikace Ivana Makáska včetně nejnovější knihy Hrozba černého šamana.

Příběh hraničářské rodiny Gilbertů, kvakerů z Pennsylvanie 18. století, autor vyprávěl v předešlé knize V zajetí Irokézů. Po mnoha dobrodružstvích se většině jejích členů podařilo vrátit do své domoviny. Nejmladšímu Benjaminovi se však v rodině náčelníka Seneků Siangrochtiho zalíbilo. Přijal jej za adoptivního syna a věnoval mu medaili, kterou kdysi obdržel od gen. Washingtona. Benovi přinesla sympatie indiánů, které zesílila jeho příjemná nekonfliktní povaha a mladistvé nadšení. Našel zalíbení ve volném stylu indiánského způsobu života a ten jej spolu s vyhraněným smyslem pro spravedlnost přiměl k dobrovolnému rozhodnutí zůstat mezi indiány.
V této části můžete sledovat jeho cestu za wyandotskou dívkou Gahanú do země Huronů a ještě dál po řece Mau-mee v dnešním Michiganu. Do Detroitu jej provází mohawský přítel Ossihendo, který sem míří konzultovat s guvernérem situaci moravských indiánů, kteří se usídlili na řece Clintonu pod vedením kněze Davida Zeisbergera. Vše se děje v době vznikající Severozápadní indiánské konfederace, která ovšem ještě prožívá své počáteční problémy, než se stane skutečným předobrazem Tekumsehova svazu, o dvacet let později.