Psal se prosinec roku 1990. V mých vzpomínkách je adventní večer. Doma, ve svém pokoji sedím na koberci, třídím jednotlivé stránky, kompletuji vydání. Oddílový vedoucí mi přinesl z práce rozmnožené úvodní číslo našeho časopisu. Byla s tím trochu potíž, protože tehdy nebylo běžné k soukromým nebo zájmovým účelům kopírku využívat, vše se tehdy ještě složitě evidovalo. Kopírovací stroje byly drahé a nedostupné. Rozmnoženo bylo šest výtisků.
Časopis jsem napsal ručně, podklad vznikl na náčrtníkovém papíru, byl kolorován a všech šest výtisků sešitých dvěma svorkami na formátu A4 mezi členy obou našich místních oddílů (chlapeckého i dívčího) kolovalo jako TAM-TAM Rychlých šípů. Hned po vydání čísla se o slovo přihlásilo několik kamarádů z oddílu, kteří na časopisu chtěli spolupracovat, a tak se jeho podoba měnila. V obsahu nechybělo zpravodajství z činnosti oddílu, povídky, různé zajímavosti, reportáže... z dění, které nás tehdy zajímalo (skauting, knihy Jaroslava Foglara).

Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátecké číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské.
Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - -
Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.


6. července 1910 ve středu večer ¾ na 10 - na den upálení mistra Jana Husi. –
Dnes je našemu Vávečkovi 3 roky a vinšoval jsem mu v postýlce, aby se mu stejně dobře tak vedlo aspoň ještě třicetkrát tak Dlouho.

Zápisy do rodinné kroniky rodiny Foglarových provedl otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar; opravy respektive doplnění zápisu z roku 1907 ohledně průběhu porodu učinila maminka J. Foglara Marie Foglarová.

Halo, halo! Zde vám přinášíme slíbenou novinku, totiž pokyny a pravidla pro zakládání KLUBŮ MLADÉHO HLASATELE.
36. číslo druhého ročníku (8. května 1937) populárního dětského časopisu vyzývalo k zakládání klubů - dětských mikrokolektivů Jaroslava Foglara, které v různých obdobách existovaly v dalších sedmdesáti letech a existují i dnes v podobě klubů Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
Každoroční vzpomínku ve svých myslích připomíná i redakce Bohouška. Tentokrát může zavzpomínat střední generace klubařů (nebo klubistů?) na obnovení a zánik čtenářských klubů v roce 1990 - Kluby časopisu Květy a Kluby Mladého hlasatele / Duhové planety(tky) / Hlasatele (1990 - 1991).

Před devadesáti lety - 15. prosince 1929 - byla neděle. Silně pršelo, přesto se tenkrát odpoledne u skautského domova na pražském Petrském nábřeží sešlo kolem padesáti skautů z několika oddílů. Píšťalka mladého muže, kterého chlapci oslovovali Jestřábe, vyslala signál. To proto, aby mohla v ulicích a uličkách staré Prahy začít hra Vyzvědači.
Hra, která se v pražské Dvojce – Hoších od Bobří řeky, od té doby hraje každoročně novými a novými generacemi členů. Hra, kterou Jaroslav Foglar, podle vlastních slov, dokud ho nemoc neupoutala na lůžko, nikdy nevynechal. (Autor těchto řádků byl přítomen tomu, kdy ještě v roce 1994, čtyři roky před úmrtím, se J. Foglar živě zajímal o průběh hry, např. z místa širokého rozhledu – na Betlémském náměstí.) Hra, podle které se už uskutečnily za celé ty tři čtvrtě století další pravděpodobně stovky her více či méně podobných – v nejrůznějších městech a městečkách.
Herní území bylo toho roku, na rozdíl od všech let následujících až do současnosti, odlišné – tvořily jej ulice Dlouhá třída, Elišky Krásnohorské, Dušní, Jánské náměstí, Hradební, Řásnovka, Na Františku.

Nad tennisovými dvorci zvolna hasnul den, psal se 28. srpen 2019 a my, členové redakce Bohouška, jsme se opět sešli k bilančnímu setkání. Místem naší schůzky se stal prostor někdejší Ringhofferovy továrny na Smíchově, kde dnes stojí obchodní centrum. Uplynulý rok přinesl celou řadu zajímavých událostí, o kterých jsme s radostí informovali (výstavy, setkání, vydání knih, badatelské objevy) a to nejenom prostřednictvím webové aplikace, ale i našeho videomagazínu, který si našel své fanoušky. Oživením byly také soutěže, do kterých se zapojily desítky čtenářů. Těší nás spolupráce nejen s "domovskými" kamarády ze Sdružení přátel Jaroslava Foglara, ale i dalších organizací nesoucími Jestřábovo jméno (Akademie Jaroslava Foglara, Skautská nadace Jaroslava Foglara, Kruh nezávislých foglarovců a další).
Jsme rádi, že se Bohoušek za uplynulých devatenáct let stal nejpodrobnější kronikou foglarovského dění na internetu a aktuálně si naše stránky přečetlo něco málo přes 2 083 000 čtenářů. Těšíme se na vaše zprávy, pozvánky, fotografie, názory a komentáře - pojďte spolu s námi tvořit Bohouška i v následujícím roce!

Vaše redakce Bohouška, která pracuje od roku 2000 v neměnném složení: Krizmen (redaktor), Best (webmaster) a Alpín (vedoucí)

Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátecké číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské.
Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - - Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.



6. července 1910 ve středu
večer ¾ na 10 - na den upálení mistra Jana Husi. –
Dnes je našemu Vávečkovi 3 roky a vinšoval jsem mu v postýlce, aby se mu stejně dobře tak vedlo aspoň ještě třicetkrát tak Dlouho.

Halo, halo! Zde vám přinášíme slíbenou novinku, totiž pokyny a pravidla pro zakládání KLUBŮ MLADÉHO HLASATELE.

Před 20 lety odešel Jaroslav Foglar.
(6. července 1907 – 23. ledna 1999)

Před 80 lety - 17. 12. 1938 – se na cestu vydaly Rychlé šípy...

Je tomu plných padesát let, co si Marko Čermák na svoji romantickou stezku přibral kreslířské náčiní, aby pro nás nezaměnitelně vyzdoboval příběhy plné dobrodružství.
A hned ten první příběh nebyl vůbec ledajaký – bylo to první pokračování Rychlých šípů po dvaceti letech. Obnovený časopis Skaut Junák ve svém listopadovém dvojčísle 5-6 v roce 1968 otiskl "Rychlé šípy pomáhají starým lidem" a uvedl: "Záhady přestávají být záhadami – Rychlé šípy tedy nestárnou. Padesát, sto, stopadesát pokračování? Odpověď dá Jaroslav Foglar a Marko Čermák." Dali ji, byť o něco později (a v jiném časopise), protože Jaroslav Foglar pro nával práce nestíhal zpracovat nové scénáře Rychlých šípů.
Marko Čermák zatím začal kreslit pro Skauta Junáka svůj vlastní seriál Psáno na březové kůře, později tamtéž podle scénáře Nema a Ouše (Jiří Hromádko a Bohumil Kolář) Družinu Čápů.
Nakonec se všichni dočkali i toužebně očekávaných nových Rychlých šípů ve stejnojmenném časopise.
Během půl století Marko Čermák vytvořil stovky pokračování řady kreslených seriálů, stovky knižních a časopiseckých ilustrací, mapy, pohledy, kalendáře, zpěvníky, plakáty, kresby na obaly zvukových či obrazových nosičů, akvarely... ... ..., ale také třeba poštovní známku.
Za tu padesát let dlouhou nepřetržitou cestu plnou dobrodružství, romantiky a kamarádství lemovanou umem patří Markovi vděčný dík!

Září roku 1964 není jen přirozeným počátkem nového oddílového období po prázdninách, ale také výrazným mezníkem v osobním či spíše pracovním životě Jaroslava Foglara. Po deseti letech ukončil zaměstnání v internátě a odešel pracovat na "volnou nohu". "Slibuji si od této změny více času pro oddíl,"... vpisuje na úvodní stránku oddílové kroniky. A hned plánuje a promýšlí – mezi jiným potřebný nábor nováčků. A s tím související potřebu nějakého zajímavého a lákavého pojmenování oddílu fungujícího v tu dobu jako "oddíl mladých turistů" pod Tělovýchovnou jednotou Radlice.
Zápis v oddílové kronice ze soboty 17. října 1964 oznamuje:

Dnes završí Bohoušek osmnáct let svého bytí a těší ho společné sdílení foglarovského světa spolu se svými čtenáři.
Váží si dlouhodobé čtenářské přízně i nápadů a připomínek a děkuje za ně.
I nadále se bude snažit dělat to, co si předsevzal 30. srpna 2000.
A tak tedy vzhůru na další cesty za informacemi...

Nad tennisovými hřišti pomalu hasl den...
Ne, tentokrát to bylo trochu jinak. Bylo krátce před půlnocí 15. listopadu 2017, kdy jsme stáli u vchodu do žižkovského činžovního domu v Křišťanově ulici 18, v místech, kudy chodil domů Jestřáb téměř 14 let, než byl dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. Podařilo se nám zde v tuto pozdní nezvyklou noční hodinu náhodně potkat jednu obyvatelku zdejšího domu, se kterou jsme krátce rozprávěli o Jestřábově bytě a o pamětní desce, která by se zde prý měla v nejbližší době objevit. Tímto okamžikem se zvolna uzavíralo naše jubilejní výroční setkání. Vždyť 30. srpna 2017 uplynulo už sedmnáct let od oficiálního spuštění Bohouška - foglarovského magazínu, který vám všem přináší zpravodajství, informace, postřehy, příběhy a fotografie týkající se nejen života a díla Jaroslava Foglara, ale i dalších souvisejících témat.
Večer jsme zahájili v podstatě "pracovně". Vyzbrojeni fotoaparáty, redakčními bloky, mobily a kamerami jsme se pro vás, čtenáře Bohouška, snažili zachytit vše podstatné z komponovaného večera Let Jestřába k 110. výročí narození Jaroslava Foglara, který pořádala Akademie Jaroslava Foglara v Informačním centru Prahy 3. Podařil se nám přitom husarský kousek. Velkou část večera jsme i přes technické potíže (pořad probíhal v podzemní galerii, kde nebyla wi-fi) vysílali on-line na internetu, šlo tedy o historicky první přímý přenos z foglarovské akce.

A budeme se jmenovat Strážci černých lesů





Dva a půl roku po 8. květnu 1937, kdy spisovatel a redaktor Jaroslav Foglar v dětském týdeníku Mladý hlasatel vydávaném od roku 1935 v nakladatelství Melantrich vyhlásil čtenářské kluby Mladého hlasatele, přibývá mezi tyto kluby jeden, jehož osud se, nikoliv vlastním rozhodnutím - o dalších dva a půl roku později - naplnil tím nejtragičtějším způsobem.
Klub Strážci černých lesů z Lidic.