DOPLNĚNO 12. 9.
Francouzský spisovatel André Laurie (1844-1909) zemřel, když byly Foglarovi dva roky. Napsal řadu románů. Marně napodoboval verneovky. Jedním z těch nejslabších románů je i Dědic Robinsonův.
Ve finále této opravdu nepříliš podařené knížky nalézají hrdinové nejen skutečný Robinsonův ostrov, ale i jeskyni s mumií skutečného Robinsona, o kterém psal Daniel Defoe, a na straně 210 českého vydání z roku 1962 čteme toto:
Bezmasá ruka držela ještě pero zhotovené z husího brku, ale z toho zbyl jen střední stvol, prapor se dávno rozpadl v prach.
Široké brýle se upíraly na list pergamenu na stole, za brýlemi však byly místo očí jen prázdné důlky a na pergamenu vysoká vrstva prachu.
Zežloutlá a vyschlá tvář se skláněla nad stůl v tak přirozené poloze, že ten muž opravdu působil dojmem živého, píšícího člověka.
Jsou tři možnosti. Buď jde o shodu okolností...

DOPLNĚNO 12. 9.
"Já, Maxmilián Dráp, odcházím dobrovolně z tohoto světa. …“
Celý filatelistický svět si dnes připomíná 105. výročí dobrovolného odchodu ze života známého sběratele známek pana Maxmiliána Drápa.
Zásluhou proslaveného chlapeckého klubu Rychlé šípy došlo k objevení Drápových tělesných pozůstatků 8. září po páté hodině odpolední na půdě na základě upozornění jedné z obyvatelek domu u klubovny Rychlých šípů zhruba po třiceti letech od jeho smrti.

Bylo jich několik, které se dají vypátrat v písemných materiálech.
V mé knížce Jestřábí perutě není téměř nic, byla to knížka o foglarovkách, jen na str. 207 je zmínka o publikaci Tábor Svazu Třinácti. Rozepsal jsem se o tom v doslovu. Šlo o Jiřinku Kalousovou, starší sestru člena oddílu Móji Kalouse. V publikaci vydané TDC Junáka 1999, je i fotografie.
Lepším pramenem je Jestřábův životopis Život v poklusu. Na str. 57 (Olympia 3. vydání 2005; u 2. vydání je to na str. 59) píše o prvním citovém vzplanutí, ale neuvádí jméno (viz dále). Na str. 58 (3. vyd.; 59 u 2. vydání) píše o dalším vztahu – tentokrát již jmenuje onu Jiřinku. Na str. 112 a 116 (ve 3. vyd.; u 2. vydání je to na str 118 i s fotkou a na str. 122) píše o tajné lásce ke Květě Žaludové.

1. Kolik peněz Rychlé šípy poctivě vrátily statkáři Doušovi?
2. Koho je třeba povolat při nálezu mrtvoly na půdě?
3. Co měl udělat Rychlým šípům četník za to, že lezly do kanálu?
4. Co chtěli hochu Kalousovi udělat muži, kteří ho naučili kouřit?
5. Proč se šel Rychlonožka proletět na svém klikoletu?
6. Odkdy byla němá falešná prodavačka pohledů?
7. Čím vyhrožoval Rychlonožka Bohouškovi?
8. Co viděl Rychlonožka v temné chodbě?
9. Co slíbilo Dlouhé bidlo Rychlonožkovi za to, že utopil knihu kouzel?
10. Kde byla pohřbena třínohá Lízinka?

S velkým očekáváním přijali snad všichni foglarovci v závěru loňského roku jako dárek pod vánoční stromeček knihu Rychlé šípy ve Stínadlech, kterou v reprezentativní úpravě i velikosti vydala Olympia - dvorní nakladatelství knih Jaroslava Foglara. Publikace obsahuje tři Jestřábovy „stínadelské knihy“ – Záhadu hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta a je tedy obdobou dvou vydání knihy Dobrodružství v temných uličkách stejného vydavatele v letech 1990 a 1991.

V tomto krátkém seriálu lze nalézt několik chybiček, kterých se Jan Fischer dopustil (nakreslil druhou trojici příběhů z celkových šesti).
Jedná se o chybičky drobné a nijak zásadní. Zajímavé ale je, že jsou často stejného typu jako nepřesnosti v příbězích Rychlých šípů (chybějící vzor na pumpkách, různě umístěná klika na dveřích).
Seriál naposledy vyšel v publikaci "Svorní gambusíni a jiné příběhy" (nakladatelství Olympia).

Nejen foglarovsky „magická“ a většinou „nešťastná “ třináctka si opět vydobila na dnešní den své páteční místo. Foglarovským třináctkám jsme se věnovali například naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...
A kolik těch „smolných“ pátků třináctého nás vlastně čeká do roku 2013?
Jak jinak, než třináct!

Prázdninové dobrodružství čtyř kamarádů, kteří náhodou objeví kroniku staré trampské osady. Vydávají se na putování neznámým divokým krajem tajemných sběračů safírů. Cesta klade nároky nejen na fyzickou a psychickou odolnost každého z nich, ale prověřuje i jejich vztah k přírodě, smysl pro přátelství, spravedlnost, humor a fantazii. Tolik tvrdí o příběhu románu "Safírová stezka" popiska na zadní straně obálky. Je ovšem trochu zavádějící, kluci kroniku neobjeví náhodou, nýbrž si ji bez dovolení vypůjčí od staršího bratra jednoho z nich. Příhod prověřující zmiňovaný smysl pro přátelství se dočkáme spíše náznakově, kamarádství kluků neutrpí během cesty žádné větší trhliny. Ale postupně:

Letos na jaře vyšlo již třetí vydání životopisné knihy Jaroslava Foglara Život v poklusu. Hned na obálce, kde je vyobrázen Jestřáb sedící na Kerkově kameni, nás vydavatel publikace informuje že jde o "nové doplněné vydání." Co by mu asi Jestřáb řekl? Samozřejmě, byl by asi spokojený, že znovu vychází kniha v jeho sebraných spisech a navíc by byl rád, že na její vydání má vliv. Ale, když už mezi námi není?
Sám mám ze čtení tohoto vydání smíšené pocity. Tentokrát se totiž ke čtenáři dostal opět jiný Život v poklusu, jiný než předchozí dvě vydání. Běžný čtenář žádnou změnu nezaregistruje, ten, kdo však bude knihu číst pečlivě a dostojí názvu naší rubriky "Šťoura", zaznamená různé zajímavosti a zejména poněkud specifické a nestandardní řazení informací v závěrečné části knihy.

Tento článek navazuje na seriál "Nepřesnosti v kreslených příbězích Rychlých šípů", který na Bohouškovi vycházel průběžně od května 2001 do července 2003. Dočkal se celkem 19 pokračování, které najdete buď na starém Bohouškovi nebo pohromadě v přehledném zpracování na agi.webpark.cz.
Nyní jsem se opět ponořil do rychlošípáckých příběhů a připravil dvacáté pokračování. Samozřejmě, jedná se většinou o drobnosti, ale je napínavé, objevovat na mnohokrát přečtených příbězích něco nového.

Přičinou většiny chybiček v této knize je tabulka v 7. kapitole "Devadesátka pohromadě", která ukazuje, kteří členové patří do jaké družiny. Této tabulky se Jaroslav Foglar ne zcela držel a o některých hoších pak psal jako o členech jiné družiny. Několik těchto chybiček přinesla první část tohoto článku, nyní si můžete přečíst další.
Citace z knihy jsem čerpal z 2. vydání z roku 1969 (nakladatelství Olympia). Možná, že v novějších vydáních jsou už chybičky zmíněné v tomto článku opraveny.

V tomto románu má oddíl Devadesátka čtyři družiny – Jeleny, Lišky, Krahujce a Vydry. Tabulka v 7. kapitole ukazuje, kteří členové do jaké družiny patří. Ovšem v příběhu se pak o některých chlapcích mluví jako o členech jiné družiny.
Citace z knihy jsem čerpal z 2. vydání z roku 1969 (nakladatelství Olympia). Možná, že v novějších vydáních jsou už chybičky zmíněné v tomto článku opraveny.

Chtěl bych "na stará kolena" znovu lovit bobříky, ale nevím, jak přepočítat tabulku pro 1. bobříka mrštnosti.
Je mi 46 let (to jsem blázen, co?) a tak potřebuji tabulku "změkčit".
Gravitace je holt potvora a břicho tíží.
Poradí mi někdo?

Romantická duše Jaroslava Foglara nezůstávala netečná ke kouzlu Měsíce. Nejsilněji zvýrazněný motiv najdeme v Hoších od Bobří řeky (Píseň úplňku). Jeho kresby „měsíčků“ za lesem zaplnily nejednu stránku kronik či památníčků a deníků. Při táborech Dvojky ve Sluneční zátoce chodili často hoši s Jestřábem pozorovat měsíční noc z horní paseky nad táborem.
Jedním z prvních literárních pokusů malého Jaroslava byla básnička Měsíční noci otištěná kolem roku 1920. To mu bylo přibližně 13 let …
… Kdo se dnešní sváteční noc a ráno snažil pozorovat úplné zatmění Měsíce (letos hned druhé, avšak na několik let poslední), moc štěstí neměl, jen kamera z Brna ukazovala v okamžiku dočasného protrhání zatažené oblohy působivé představení.
A tak v dlouhých hodinách čekání, zda se na nočním nebi přece jenom neukáže skulinka odhalující Měsíc, došlo ke hře s čísly souvisejícími se zatměními i s Jaroslavem Foglarem – a objevily se hned dvě „třináctky“ do sbírky foglarovských třináctek…

V loňském třetím čísle sběratelského zpravodaje pro sběratele ZIPSS (č. 3/2003) byl v rubrice Zajímavosti kolem odznaků otištěn příspěvek Ivana Vápenky o novém „foglarovském" odznaku k Memoriálu Zdeňka Pírka. Na odznaku je dlaň ruky se vztyčenými třemi prsty jako pozdrav Foglarova oddilu. Většina i průměrných znalců tohoto tématu ví, že jde o pozdrav oddílu z počátku padesátých let, kdy nahradil skautský pozdrav sice také se třemi prsty, ale jinými. Čtenáři měli odpovědět o jaký pozdrav jde.