Veškeré originály ilustrací Milana Tesleviče k nejnovějšímu vydání stínadelské trilogie uvedenému na trh nakladatelstvím Olympia v závěru loňského roku pod názvem Rychlé šípy ve Stínadlech budou vystaveny v Galerii 9 v přízemí vysočanské radnice (Praha 9) na výstavě Když natočíme nejdelší osten ...
S několika stovkami kreseb se návštěvníci budou moci seznámit od symbolického 13. března, tedy dne dvojnásob „foglarovského“, jednak třináctkou samotnou, jednak spojením třináctky s březnem – tedy počátkem příběhu Hochů od Bobří řeky.

Čas ubíhá neúprosně, hodiny se nezastaví. Vteřiny, minuty, hodiny, dny, měsíce. A mezitím se stala řada událostí, v myslích jsme si připomenuli různá výročí... ale jaksi na Bohouškovi se o tom z časových i jiných důvodů nepsalo. A přitom je to škoda. A tak alespoň jednou větou uvádíme, že...

V květnu bude Svatopluku Hrnčíři osmdesát. Narodil se 21. 5. 1926 v Lázních Bělohrad, vyučil se knihkupcem a absolvoval Státní knihovnickou školu, celý život však byl redaktorem dětských časopisů. A jeho zvláštní znamení? Nikdy nevydal tiskem ani jedinou řádku určenou dospělým.
Je autorem více než dvaceti knih pro děti, dalších dvacet jeho příběhů vyšlo na pokračování v časopisech. Navíc napsal dvě stě povídek a na čtyřicet komiksů.

Zastupitelstvo Městské části Praha 1 schválilo svým usnesením číslo U06_0462 ze dne 13. 2. 2006 návrh na pojmenování komunikace spojující Haštalské náměstí s ulicí U Obecního dvora uličkou „Ve Stínadlech" a žádá hl. m. Prahu o projednání a rozhodnutí o uvedeném názvu veřejného prostranství dle svého usnesení.

Předjarní čas je v mnoha zálesáckých a skautských oddílech dobou příprav na dlouhodobou hru, která obvykle vrcholí až na "podniku pro celé muže" letním táboře. Propagátorem myšlenky dlouhodobých her byl v našem prostředí Jaroslav Foglar, který hry pořádal jako vůdce v rámci svého oddílu, a také o nich psal ve svých knihách. Patrně nejslavnější je hra ALVAREZ, která vznikla v době druhé světové války (na Bohouškovi jsme o ní několikrát psali).

Na schůzích Obce spisovatelů si někdy představím, že by mezi nás ještě i dnes občas přišel i Jestřáb. Je to samozřejmě nesmysl, vždyť už by mu bylo 98 let, nicméně nezapomeňme, že sám Foglar to říkával, jak by se rád dožil věku své maminky, a ta, jak víme, odešla až ve věku 102 let...
Setkal jsem se s Jestřábem jen dvakrát či třikrát, ale zvláště to první setkání na mne až „nadskutečně“ zapůsobilo. Jak k němu došlo a co mě k němu „dopřistrčilo“? Vlastně to bylo jedno z mých zamilování se. To ve třiceti...
Vzpomínám, že jsem se tehdy na pár měsíců ocitl v až nezvyklé pohodě - a jedním z jejích důsledků byl i návrat k různým ještě dětským snům. A zároveň jako bych se i zbavil ostychu. Otevřel jsem tedy jednoho dne telefonní seznam – a Jestřáb tam byl!

Že má i Plzeň Rychlé šípy, to není v Praze a ani jinde právě přesmoc známo. O to větší škoda, že šlo o kluky opravdové. Loni (8. 6.) o tom ve zdejší Polanově síni Městské knihovny vyprávěl Vlastislav Toman (nar. 1929 právě v Plzni).
Spisovatel Toman vydal čtvrt stovky knih - a roky 1956-92 je pevně svázán s časopisem ABC (od 1959 jako jeho šéfredaktor). Nu, a po letech o tom napsal i paměti. Jmenují se Můj život s ábíčkem a pokřtil je jak v Praze, tak i právě v městě svého dětství. A rozpovídal se i o Miloslavu Švandrlíkovi, jehož znal ještě jako vojáka, o výtvarníku Janu Kristoforim či – a to nejvíce - o svém příteli Jaroslavu Foglarovi...

O tom, zda dosud bezejmenná ulice spojující Haštalské náměstí s ulicí U Obecního dvora ponese název spojený s románovými příběhy Jaroslava Foglara, budou v pondělí 13. února rozhodovat...

„Víte, rád jsem vždy trampoval a ty trampské sny o údolích plných večerních červánků, o větru v sosnách, Mannitouovy písně na vrcholech skal, to mě zase uchvacovalo svým tajemným kouzlem dálek. A tak jsem kreslil, maloval, snil … " - Zdeněk Burian
Po řadě výstav uspořádaných v loňském roce k 100. výročí narození Zdeňka Buriana se od 4. 2. můžeme těšit v Muzeu Zdeňka Buriana ve Štramberku na putovní výstavu "Zdeněk Burian a jeho svět - stezkou odvahy a dobrodružství" - 1. jubilejní výstavu připravenou k 25. výročí autorova úmrtí (1981).

31. ledna (v repríze 3., 4. a 5. 2.) se rozjíždí opět trampský pořad Z Posledního vagonu, tentokrát věnovaný hlavně CD Pupkáčů a Jendovi Kordovi.
V tomto pořadu vám představíme úplně nové CD skupiny Pupkáči Nepůjdeme spát, ze kterého vám pustíme čtyři písničky a budete si o něj moct i zasoutěžit. Připomenem si výročí narozenin trampského skladatele Jendy Kordy, čeká vás rubrika Trampem po internetu, pozvánka na koncert, zprávy a na závěr pořadu uslyšíte kapelu Lístek se saxofonem. Ve Vagonu dále zazní Tempo di Vlak, Štrůdl, Úsvit, Miki Ryvola, Setleři, Štěpán Rak a Eda Wild.

Václav Nosek-Windy (1943) napsal „bibli“ všech foglarologů, knihu Jestřábí perutě (1999). Ale nejen to: zabývá se dětskou literaturou v řadě dalších publikací a textů.

V padesátých letech mívali kluci pocit, že už je Foglar mrtev. Vzpomínáte?
Do úvodníku kroniky našeho klubu Modré šípy jsem napsal. „Škoda, že Foglar již nežije.“ Mé nedospělé myšlení bylo jednoduché: kdyby žil, přece by tvořil další knížky. Ale nikde jsem o něm neslyšel, nikdo o něm nepsal, Junák ani Vpřed nevycházely a připadaly mi staré jako svitky od Mrtvého moře. Prostě pravěk. I skauti: dávno vyhynulí. Nikdo z mých kamarádů nevěděl, že Foglar žije a dokonce dál vede oddíl, až když bratr začal synům kupovat ABC (objevil se komiks Kulišáci, 1963-66), dozvěděl jsem se, že nezemřel. S velkým zájmem jsem jeho návrat sledoval, ale už jsem nebyl ve správném klukovském věku, byl už to zájem sběratele a já se pídil po foglarovkách, které jsem ještě neměl.

Cítím se na osmnáct, ale mé tělo to nechce respektovat! (z autentických výroků stárnoucího Foglara)
V letní podvečer Jestřáb v Černošicích vycházel z chaty na zahradu a v předklonu vždy pohladil trávu. (z knihy Jiřího Raby)

Spisovatel Jaroslav Foglar si nikdy nezaložil rodinu, a tak ani neexistují (a nikdy existovat nebudou) vzpomínky nějakého jeho potomka či jeho partnerky... Nicméně... Až překvapivě důstojný ekvivalent k takovým pamětem nedávno vytvořil Foglarův dlouholetý přítel Jiří Raba v publikaci Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách (nakladatelství Ostrov, Praha 2005).

Ediční plán nakladatelství Olympia, dvorního vydavatele díla Jaroslava Foglara, na rok 2006 zahrnuje tři tituly v řadě Sebraných spisů Jaroslava Foglara.
Jak nám sdělila Monika Charvátová z nakladatelství, samozřejmě není vyloučeno, že pokud bude nějaký svazek v průběhu roku vyprodán, zareaguje Olympia na danou situaci a pokusí se ho urychleně vydat.
V současnosti, díky řadě dotisků v minulém roce, je v podstatě dostupný každý Foglarův titul.
A můžeme se ještě navíc těšit na nějaké překvapení? Inu, zatím vyčkejme!

Rozhlasové Toulavé Domino připomene v den výročí úmrtí Jaroslava Foglara - 23. 1. - tuto osobnost v záznamech několika starších rozhovorů.
Díky tradičnímu foglarovskému dětskému rozhlasovému pracovníku Jirkovi Hromádko si příznivci Jestřábova světa přijdou opět na své a určitě se tedy vyplatí oprášit a připravit nahrávací zařízení, aby se osobní zvukové archivy rozrostly o další minuty.

Čtenáři Chaty v Jezerní kotlině vědí, co se odehrávalo v době, kdy „Nadešly vlažné jarní dny a na Zelený potok přiletěli z dálky rackové, aby zde křičeli své nesrozumitelné písně …“.
A právě v této době „křiku nesrozumitelných písní“ by se mělo odehrát další velmi důležité dějství v nekonečné řadě letitého seriálu, jehož ústředním motivem je soudní pře o dědictví po Jaroslavu Foglarovi.
Jak nám sdělil David Vláčil z Obvodního soudu pro Prahu 3, znalecký posudek ohledně zdravotního stavu zůstavitele Jaroslava Foglara