Ve věku 91 let odešel 15. srpna 2023 Zdeněk Marek - Rychlonožka. Se Zdeňkem jsem se znal od roku 1997, kdy byla výstava o Jaroslavu Foglarovi - Jestřábovi v Praze. Tam jsem se u obrazů dr. Fischera s ním a paní Fischerovou seznámil 12. června 1997 - viz barevné fotky ve Zpravodaji SPJF č. 29-30.
Loni v zátoce přebíral Zdeněk společně s naším skvělým fotografem Jarisem ocenění formou velké Bobrovky k 90. narozeninám. Oba výstižně nakreslil kamarád Jeep...
Čest jeho památce!

Jaroslav Foglar dostal prezývku Jestřáb (Jastrab). Za svoj dlhý život napísal tisíce listov, nespočetné množstvo článkov a desiatky kroník. Skoro tri desiatky kníh, ktoré výrazne pozitívne ovplyvnili státisíce chlapcov a dievčat.

Náš věrný čtenář Václav Datel Voznica v těchto extrémně horkých dnech do redakce Bohouška napsal zajímavý e-mail, který nás velmi potěšil:
"V posledních letech se objevila nepřesná interpretace, že snad lidé kolem Stanislava Sohra bez vědomí Jaroslava Foglara obchodovali s výtisky a materiály z nakladatelské řady Puls Ostrava (např. Rychlými šípy) v době, když už Puls Ostrava dostal absolutní zákaz cokoliv od Foglara publikovat. Mohl tak vzniknout dojem, že tyto domnělé aktivity narušily důvěrný vztah mezi Jaroslavem Foglarem a Stanislavem Sohrem.

Zdravím z Rakouska! Jako kluk jsem miloval Rychlé šípy, v dětství se díval (1969 než zakázali komunisté cenzurou) na Záhadu hlavolamu v černobílé televizi, lovil i "bobříky" atp. "Tleskačův hlavolam" mám ve své "sbírce pokladů", zakoupený po r. 1990 ve staré domovině.

Otevřený dopis jako odpověď Jury Stegbauera na pamfletický rozhovor M. Beránka a J. Čvančary namířený proti němu a zveřejněný v polovině listopadu 2019 na webu Bohoušek (I. část)

PŘEDZNAMENÁNÍ
Na webu Bohoušek byl v polovině listopadu 2019 zveřejněn rozhovor Michala Beránka s Jaroslavem Čvančarou jako odezva na mé kritiky a zamyšlení, které vyvolala jeho tvrzení v televizi a později v Památníku národního písemnictví, že viděl (tedy měl v ruce a k probádání) spisy vedené komunistickou tajnou státní policií (StB) na J. Foglara.
Zdůvodňoval jsem mj. doložením aktuální dokumentární rešerše z Archivu bezpečnostních složek ČR, že ty spisy byly dávno skartovány již v letech 1981 a 1984 samotnou StB, a proto je J. Čvančara nemohl studovat, natož za souvztažností, které uváděl.

Protože zmíněný rozhovor považuji za skrznaskrz nejen polopravdivý, ale i nenávistně nepravdivý pamflet proti mně, snažím se v této své odpovědi svůj názor doložit.
Odpovídám na Bohouškovi, protože tam byl pamflet zveřejněn. A jako jeho autoři, ani já nebudu šetřit slovy. Já ovšem s tím rozdílem, že se co nejvíc budu opírat o fakta a logické argumenty souvislostí. A proč účelový nepravdivý pamflet? Od počátku už proto, že i otázky zdánlivě nestranně pokládané Michalem Beránkem (dále MB) jsou nejednou emotivně a gradačně podbarveny proti mně, a vynechávají leckteré informace, které jsem ve spojitosti s nimi ve svém textu uvedl, čehož si pozorní čtenáři mohou snadno všimnout. A hlavně proto, že odpovědi Jaroslava Čvančary (dále někdy JČ) jsou typickou ukázkou toho, jak lze věci postavit z nohou na hlavu, nejen jak on vyčítá mně polopravdivě, ale z jeho strany i zcela nepravdivě a účelově zkresleně. Tento postup historicky známe zejména od propagandistů totalitních režimů. Čtenáři si mohou všimnout, že často namísto faktů a jmen s oblibou licituje s vágními informacemi, např. typu „potkal jsem“ (koho?), sdělil mi, že Stg je nebezpečný (v čem?) atp. Já se budu naopak snažit co nejvíc svých argumentů podpořit faktickými odkazy. Ne vždy to z více důvodů pochopitelně je možné.

Příznivce díla Jaroslava Foglara už osm let oslovuje tzv. Sborník nezávislých foglarovců. V posledních dvou vydáních, v letech 2018 a 2019, byla na jeho stránkách probírána „kauza“, zda odchovanec Foglarova oddílu Hoši od Bobří řeky Jaroslav Čvančara – přezdívkou Jáček – sděloval skutečně ověřená fakta o Jestřábově „spolupráci“ se Státní bezpečností (StB) v 50. letech.

Autor kritických poznámek na Jáčkovu adresu, vydavatel sborníku Jiří Stegbauer – Jura, se několikrát pozastavil nad Jáčkovými vyjádřeními na toto téma, ať v televizním dokumentu o Jaroslavu Foglarovi, na besedě v Památníku národního písemnictví či na diskusním setkání Akademie Jaroslava Foglara.

V poměrně vypjatém tónu zmíněných sborníkových článků je Jaroslav Čvančara vyzýván k „přátelskému vyříkání si“ sporných pasáží, jejichž obsah vidí – zřejmě – obě strany značně odlišně.

Nemá cenu „pitvat“ jednotlivé pasáže ve sborníku větu po větě. Přesto – protože Jáček je v článcích několikrát nařčen i z nekalého počínání vůči Jaroslavu Foglarovi – by nebylo správné mávnout nad útoky vydavatele Stegbauera rukou.

S Jaroslavem Čvančarou – Jáčkem se znám už přes půl století. Setkali jsme se právě ve Foglarově oddíle a pak po další dlouhá léta udržovali (a udržujeme) přátelské vztahy.

Proto mi nedalo, abych Jáčka nepožádal o rozhovor, ve kterém by mohl na názory – i nařčení – Jiřího Stegbauera reagovat a vyjádřit se k nim. Takže...

Ptá se: Michal Beránek (*1942, Praha) – dále MB, absolvent ČVUT, bývalý člen Foglarovy Dvojky. Jako horolezec začínal na českém pískovci a ve skalách pražské Šárky i Prokopského údolí, a skončil v Alpách. Jako zanícený cestovatel navštívil svůj života kolem 60 zemí a jako nostalgik píše o všem možném na web www.horydoly.cz. Po emigraci žil nejdříve ve Švýcarsku a později přesídlil do „země galského kohouta“.

Odpovídá: Jaroslav Čvančara (*1948, Praha) – dále JČ, bývalý člen Foglarovy Dvojky s přezdívkou Jáček, pedagog, badatel a publicista. Autor desítek odborných článků a knih, např. trilogie Někomu život, někomu smrt a dalších prací zejména o československém válečném odboji v době heydrichiády. Pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Je nositelem ceny Český patriot. V roce 2017 obdržel cenu Miroslava Ivanova za knihu Pravomil Raichl, život na hranici smrti. Za trvalý přínos v oblasti literatury faktu získal na Slovensku cenu Vojtecha Zamarovského.

Jestřábí hnízdo a Zázrak Jan Tříska - tyto dva články najdete v novém letošním Reflexu č. 40

Setkání Rychlých Sipu se Zlutym květem :) #rychlesipy #foglar #jaroslavfoglar #vontove #stinadla #art #losna #vladadratus #zlutykvet #mirekdusin #jarkametelka #rychlonozka #jindrahojer #cervenacek

Příspěvek sdílený Žlutá je Barva (@zlutekvitkostejnesemenujusarka), Úno 25, 2017 v 1:45 PST

Děkuji za Vaše stanovisko k článku Z kolegia AJF, zveřejněného na webu Bohoušek.cz 14. 1. 2017 (Reakce měsíčníku Romano voďi na veřejný zápis ze zasedání Kolegia AJF z 11. 1. 2017 – pozn. red.).
K problematice nepřesností ohledně pobytu rodiny J. Foglara v Předlicích:
Z obsahově poměrně složitého souvětí v článku Vznikne v Předlicích Muzeum Jaroslava Foglara (Bohoušek, 3. 1. 2017) jsme v diskusi K-AJF, vzhledem k celkovému vyznění této části rozhovoru (ve zmiňovaném článku navíc s mírně zamlžující drobnou gramatickou chybou vypadlého písmene), vztahovali údaje ve zmiňovaném souvětí skutečně k osobě Jaroslava Foglara.
To ovšem nic nemění na faktu, že i v případě Zdeňka Foglara jde o nepřesné údaje. Pan Karika zřejmě vychází z mylných informací. Zdeněk Foglar (nar. 1904) v uvedených letech bydlel v Praze na Korunní třídě, kam se se svojí maminkou Marií Foglarovou a mladším bratrem Jaroslavem přistěhovali v roce 1914 z Nuslí.

Ráda bych reagovala na veřejný zápis Kolegia AJF na serveru Bohoušek.cz, zde: http://www.bohousek.cz/clanek-2017010011-z-kolegia-ajf.html a ohradila se vůči tvrzení "nepravdivé informace týkající se života J. Foglara a jeho inspiračních zdrojů".
K tvrzení o nepravdivé informaci Vás pravděpodobně vede tato věta: "Málokdo ví, že se tu narodil Zdeněk Foglar, bratr Jaroslava Foglara, který tu žil od roku 1914 do roku 1917."
Informace o době, ve které v Předlicích žil, se týkají pana Zdeňka Foglara, nikoliv pana Jaroslava Foglara. Dovedu pochopit, že jste si větu pravděpodobně neúmyslně vyložili tak, jako by se týkala pana Jaroslava Foglara, jde však o omyl. Jde o volný přístavek, oddělený v souvětí z obou stran čárkami, jehož třetí věta rozvíjí větu první.
Informace, které pan Karel Karika v rozhovoru uvádí, jsme samozřejmě při editaci rozhovoru ověřovali. Na základně rešerší jsme dospěli k názoru, že motivační zdroje, které uvádí, mohou být reálné.

Patrání po Rychlých šípech zaštítil kdysi primátor Bém. Organizátor hry z nich dnes smývá "špínu". Rozhovor Menharta o akci "Hledáme rychlé šípy" pro časopis Reflex.

Psal se 12. říjen 1981. S kamarádem Tajlorem jsme tento den podnikli výpravu za Jestřábem. Bylo nám 16 pryč a veškerého dostupného Foglara jsme měli již přečteného. Náhodou jsem objevil jeho adresu v telefonním seznamu: Jaroslav Foglar, Křišťanova 18, Žižkov, Praha 3, tel. 27 39 943. Dodnes nechápu, jak mohli být komunisti tak neopatrní.
Touha setkat se s živým Foglarem, poptat se ho na různé záležitosti kolem oddílu, stisknout si s ním ruku... přivedly i nás k němu na návštěvu. V posledním patře činžovního domu na Žižkově jsem stiskl zvonek a přišel nám otevřít skutečný Jaroslav Foglar. Představili jsme se, Jestřáb nám na uvítanou přátelsky stiskl ruku a pustil nás do klubovny na stejném patře. Byla to spíše taková hovorna, kde na stěnách visely obrázky obalů jeho knížek, nějaký příběh Rychlých šípů, tuším i kresba Bobří hráze. Oči jsme měli na vrch hlavy. Jestřáb si s námi povídal o oddíle, odpovídal nám na otázky z našeho oddílu, radil ohledně bodování... Načerpali jsme u něj inspiraci a naději, že pracovat s dětmi se dá i jinak, než se tehdy psalo v novinách.