Samosebou, klobouk dolů Ale co iniciátor myšlenky Jiří Dubský z Olomouce? A co Radek Micopulos ze Dvora Králového nad Labem? A co kastelán Luděk Šíma z Ledče? A co dárci mnoha předmětů a exponátů - skauty ze Světlé nad Sázavou počínaje či Martinem Rosolem konče? Nestáli taky za zmínku, poděkování na pár vteřin, aspoň obecně?

Z recenze Ivo Fencla na sedmý Sborník nezávislých foglarovců, zveřejněné na Bohouškovi 13. 8., je dobré připomenout několik vět, jimiž autor vyzvedává primární podíl Jiřího Dubského z Olomouce na zrodu myšlenky muzea JF, který je tedy jeho pravým "duchovním otcem". Pane Tesleviči, za to, co jste v Ledči vybudovat Vám patří ohromné poděkování. Prosím, buďte proto uznalý vůči Jiřímu Dubskému, a přiznejte, že to byl právě on, kdo Vás přivedl do Ledče.

Jak píše Ivo Fencl:

Na straně 7 si lze prohlédnout šestici fotografií z (nadále vznikajícího) Muzea Jaroslava Foglara na zámku (či hradě) v Ledči nad Sázavou. Ale zde bych se rád zastavil. Zcela pominut je komiksový scenárista Jiří Dubský, který ještě na konec roku 2018 chystá formou knihy komiksové pokračování Rychlých šípů, jež kreslí Karel Zeman.

Byl to právě pan Dubský, kdo projekt sázavského muzea inicioval, a je to stále on, koho poněkud vytěsnil výtvarník Milan Teslevič. Přede dvěma lety, tedy v červnu 2016, byl Jiří Dubský na tradičním srazu ve Sluneční zátoce, a odsud vykročili prohlédnout si ledečský hrad (vypínající se na skalním ostrohu nad Sázavou, přičemž z věže vidíte notný kus líbezného Posázaví).

Při svém každoročním „výletě“ na tábořiště Dvojky Na Zelené říčce pod slovenským Kriváněm se skupina starých Dvojkařů / Old Boys – zastavila v červnu „en passant“ v zámku v Ledči.

Klobouk dolů před hromadou práce pana Tesleviče a pana Micopulose. Snažili jsme se oba už v lednu 2018 zkontaktovat, abychom je mohli zvědavě vyzpovídat, návštěva muzea se ale uskutečnila až v červnu tohoto roku. I tak bohužel jenom pan Micopulos písemně zareagoval. A tak naši partu uvítal kastelán pan Šíma, i když prostory zámku jsou stále v renovaci. Prostorami muzea Jaroslava Foglara je několik místností, které byly určitě s jistými problémy přebudovány a Foglarovské artefakty, které měl tvůrce k dispozici byly instalovány a zpřístupněny. K nutné transformaci a renovaci prostorů je třeba ovládat desítky řemesel (truhlář, pokladač parket, malíř pokojů a lakýrník, zámečník a dalších).

Jako bývalí Dvojkaři jsme prohlédli stovky exponátů, které se Dvojky přímo týkají, dokonce se někteří z nás našli na vystavených fotografiích. To co člověk vidí ve vitrinách je neskutečné množství kopií fotek, kopií částí písemností, ať už jsou to kroniky, deníky Jestřába či členů jeho oddílu anebo kopií ústřižků tehdejších medií. Jen pro nás starší bylo trochu obtížné delší dobu být skloněni nad vitrinami a studovat vystavené exponáty – a říkali jsme si: To by bylo prima kdyby toho aspoň třetina byla upevněna na stěnách.
Možná že by to bylo přehlednější.

Místo obrovského množství kreseb stále stejného kontrfaj Jestřába upevněných na stěnách jako tapeta bych radši přivítal další fotky a informace týkající se Foglarovy pedagogické činnosti, jeho oddílu Dvojky a jeho spisovatelských aktivit.

Při pohledu do vitrin na skoro nepřehledně „nasypané“ stovky, fotek, xeroxů a kopií podkladů z kronik, novin a časopisů se nám vnucovala myšlenka „Méně by možná bylo více“. Žádné muzeum totiž neuvádí v expozici veškeré artefakty ze svých sbírek. Kdyby tvůrci muzea Jaroslava Foglara zauvažovali tímto směrem tak by bylo možné aby příští kurátor nějaké „nové“ zajímavé expozice z depozitáře „vylovil“ věci k příští tématické výstavě a tím přilákal znovu pozornost dřívějších návštěvníků.

Je fajn, že Jestřáb má tímto „své“ muzeum – jistě by ho to velice potěšilo.