Druhé zrození Rychlých šípů se odehrálo před osmdesáti lety 28. 2. 1946

Legendární klub Rychlé šípy v podobě kresleného seriálu poprvé čtenářům představili spisovatel Jaroslav Foglar a kreslíř Jan Fischer v týdeníku Mladý hlasatel 17. 12. 1938.
S neplánovaně posledním pokračováním se všichni nadšení zájemci mohli seznámit 17. 5. 1941, kdy protektorátní úřady další vydávání (nejen) Mladého hlasatele vydávaného nakladatelstvím Melantrich zakázaly.
Přešly čtyři temné válečné roky a nakonec přišlo květnové osvobození. S nově nabytou svobodou nastalo kromě jiného i opětovné svobodné sdružování ve spolcích, mimo jiné například v Junáku. Obnovená organizace Junák obnovila svůj časopis Junák a odpovědným redaktorem stanovila Jaroslava Foglara. Ten obsah časopisu, na rozdíl od předválečné podoby čistě spolkového rázu, stanovil tak, aby jím zaujal širší dětskou čtenářskou obec, než jen členy Junáka. V podstatě znatelně v rámci daných možností navázal na podobu Mladého hlasatele.
První poválečný ročník Junáka byl zahájen spolu s novým školním - ale i oddílovým - rokem v říjnu 1945.
Čtenáři, z nichž množství bylo pamětníky Mladého hlasatele a v novém časopisu Junák našli jak svého starého známého redaktora a spisovatele a autora Rychlých šípů Jaroslava Foglara, tak zmíněnou dílčí podobnost s Mladým hlasatelem, se pochopitelně začali v redakci ptát právě na Rychlé šípy.
A redakce, tedy Jaroslav Foglar, odpovídá: Ne, s kresleným seriálem o Rychlých šípech se v Junáku nejspíš nepočítá.

Junák č. 5 z 5. 12. 1945
Rubrika Redakce odpovídá:
“Fr. Veselý, Ejpovice: Bohužel Rychlé šípy v “Junáku” asi nebudou. Snad se s nimi shledáš jinde.”

Junák č. 8 z 19. 1. 1946
Rubrika Redakce odpovídá:
“J. Soldát se svou družinou z 297. oddílu pražského: O “Rychlých Šípech” totéž, co je v odpovědi v č. 5.”

Jaroslav Foglar v Junáku od prvního čísla například započal zveřejňovat svůj nový román Devadesátka pokračuje… a v čtvrtém čísle z 8. 12. 1945 oznamuje Zakládáme čtenářské kluby “Junáka”.
Ačkoliv se se seriálem Rychlé šípy v časopisu nepočítalo, s klubem samotným naopak ano, jak se dovídáme:

Junák č. 9 z 26. 1. 1946
Rubrika Čtenářské kluby ,,Junáka"
“Brzo po vyjití 4. čísla, ve kterém jsme oznámili zakládání čtenářských klubů, začaly nám přicházet první přihlašovací dopisy. Přicházely a stále přicházejí z venkova i z měst, z Čech i z Moravy a dokonce už i ze Slovenska. Přihlášky řadíme za sebe tak, jak nám docházejí, a podle jejich příchodu dáváme hlásícím se klubům pořadová čísla.
Který klub dostal číslo 1. Je to velmi, velmi starý klub, který nezastavil svou činnost ani po zrušení Mladého hlasatele a žije a pracuje dodnes. Všichni ho znáte. Jmenuje se “Rychlé šípy". Byl a je pořád předmětem úvah i pátrání desetitisíců hochů i děvčat, kterým se stal světlým vzorem svým rytířským čestným jednáním. Proto ani dnes nemůžeme prozradit jeho sídlo, musí zůstat pro širší okruh čtenářstva v naprosté tajnosti, jinak by byl zavalen spoustami dopisů i návštěv.”

Od prosincového a lednového vyjádření redakce k vycházení Rychlých šípů “asi ne” se v únoru najednou posouváme k nadějnějšímu “snad ano”:

Junák č. 10 z 9. 2. 1946
Rubrika DOTAZY – ODPOVĚDI - SDĚLENÍ
“Čalda, 56. oddíl Praha: Snad se Rychlých Šípů přece jen dočkáš!”

Stejně jako v éře Mladého hlasatele se řada čtenářských klubů chtěla pojmenovat po svém velkém vzoru, také po vyhlášení čtenářských klubů Junáka přicházely přihlášky s jménem “Rychlé šípy”. A tak se můžeme dočíst:

Junák č. 12 z 21. 2. 1946
Rubrika Čtenářské kluby
“Názvy klubů. Některé čtenářské kluby si dávají názvy, které nemůžeme uznat. Zejména názvů “Rychlé šípy” přichází velmi mnoho. Proto takové názvy musíme občas buď celé nebo alespoň částečně změnit.”

Nebyl by to ten pravý foglarovský svět se svojí – někdy prožluklou, tentokrát však šťastnou – třináctkou, kdyby se Rychlé šípy zčistajasna neobjevily na poslední stránce Junáka v jeho čísle 13, které vyšlo 28. 2. 1946, tedy před osmdesáti lety.
I když – kdo tehdy z prvního pokračování nového kresleného seriálu vlastně mohl vůbec poznat, že někde o kousek dál už opravdu netrpělivě čekají Rychlé šípy samotné, v plné sestavě, v plné síle, aby vběhly co nejdříve do jednotlivých seriálových okének v očekávání svých nových a nových dobrodružství. Příběh “Pískloun a Tlouštík jdou za příhodami” to opravdu nenaznačoval ani náhodou.
Abychom však byli věcně správní, přímo postavy Rychlých šípů v žádném čísle Junáka v té době neuvidíme.

Ač samo následující číslo Junáka konstatuje “Rychlých šípů ses tedy přece dočkal!”

Junák č. 14 z 7. 3. 1946
Rubrika ODPOVĚDI – DOTAZY – SDĚLENÍ
“Jos. Zezulka: Romány z bývalého Hlasatele nemůžeme v Junáku dokončit. Rychlých šípů ses tedy přece dočkal! Máš pravdu, že bude Junák pořád lepší a lepší!”

A také další číslo uvádí “Rychlé šípy už jsou!”

Junák č. 15 z 14. 3. 1946
Rubrika Čtenářské kluby – Klubovní pošta:
“8. Modrá hvězda: Vaše přání se splnilo: Rychlé šípy i sportovní stránka už jsou!”

“O. Nosek, M. Ostrava: Za prvé váš klub se jmenuje Ostravské šípy a nikoliv Rychlé šípy (změnili jsme vám název, protože jméno Rychlé šípy je vyhrazeno klubu číslo 1.) a za druhé: Ze se nestydíte rušit klub hned při první neshodě. Smiřte se a dejte se znovu do práce!”

Obnovenému seriálu o Rychlých šípech bylo v časopise Junák dáno jen málo času.
Najdeme zde jen první čtyři pokračování, kde se sice už objeví Bratrstvo Kočičí pracky, ale klub Rychlých šípů opravdu ještě ne.
Na Mirka, Jarku, Jindru, Červenáčka a Rychlonožku si čtenáři museli počkat do 16. 4. 1946 v týdeníku Vpřed v č. 19, kam Jaroslav Foglar přešel i se seriálem započatým v Junáku. V šestém pokračování se tedy Rychlé šípy objevují opravdu prvně znovu na scéně, byť seriál na příběh z Junáka navázal už v prvním čísle Vpředu koncipovaném ve foglarovském duchu, v č. 18 z 9. 4. 1946, které bylo prvním společným dílem zkušených mladohlasatelských redaktorů Jaroslava Foglara a Karla Bureše.

V březnovém Junáku se tedy Jaroslav Foglar se čtenáři rozloučil, přičemž o významu sdělení “Snad se dočkáte” v rubrice Odpovědi… se můžeme nejspíš jen bezvýsledně domýšlet.

Junák č. 16 z 21. 3. 1946
ODPOVĚDI – DOTAZY – SDĚLENÍ
“Hoši z Černovic: Denně nám přichází aspoň 20 dopisů o Rychlých Šípech. Snad se dočkáte. Foglarův román “Když Duben přichází" nemůže být v “Junáku" otiskován.”

Redaktor “Junáka” se loučí
Měl jsem snahu vybudovat z "Junáka" časopis, který by měl takový obsah a ráz, aby jej mohl číst i široký okruh čtenářů-nejunáků, což se mně také podařilo.
Tím se však také ale stávalo na mnohých místech, zejména venkovských, že "Junák" se na junáky ani nedostal, protože si ho rozebrali čtenáři-nejunáci.
Junácká Edice se tudíž rozhodla, aby se "Junák" oprostil od mé tak zvané "hlasatelské" úpravy i obsahu a aby se usměrnil opět jen na ryze junácký program.
Mé přání však je dělat časopis pro v š e c h n y čs. hochy a děvčata, nikoli v jen pro junáky. Proto jsem nucen vedení "Junáka" se vzdát. Dnešní číslo je poslední, které jsem pro vás připravil.
Jaroslav Foglar

V týdeníku Vpřed mohly Rychlé šípy vycházet dva a čtvrt roku, než byl Jaroslavu Foglarovi v létě 1948 na základě celospolečenského vývoje po únoru 1948 ukončen pracovní poměr v redakci týdeníku vydávaného Svazem české mládeže.
Tím na dvě desítky let skončila druhá éra vydávání kresleného seriálu Rychlé šípy.
Éra započatá před osmdesáti lety ve čtvrtek 28. 2. 1946.