Setkání u Jestřábova hrobu na připomínku dnešního 27. výročí jeho odchodu

Dnes uplynulo již dvacet sedm let od odchodu Jaroslava Foglara – Jestřába.
Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara dlouhodobě pořádá dvacáté třetí ledny odpoledne na místě Jestřábova posledního odpočinku na Vinohradském hřbitově v Praze vzpomínková setkání.

Kdo dorazil na místo srazu s předstihem, mohl si na dohled od hlavního vchodu zatočit klikou zdejšího Poesiomatu a zaposlouchat se do Jestřábova hlasu vyprávějícího dávnou nebezpečnou příhodu z 30. let, kdy mu šlo při oddílové výpravě o život na probořeném ledu rybníka, který se nad ním uzavíral.
Ještě než se uzavřely brány ledového hřbitova, zhruba dvacítka účastníků ve věku od 7 do 82 let Jestřábovi na hrobě zapálila symbolický počet dvaceti sedmi svíček. Nejmladší účastník Honzík umístil zelenou lampičku ve tvaru smrku jako symbol výprav do přírody.
Nejstarší účastnice Anče náhrobní desku projasnila žlutooranžovou lampičkou, tedy barvami Stínadel i Sluneční zátoky zároveň. Martin položil tradiční šiškový věnec ozdobený slaměnkami v barvách žlutého kvítku dobra a míru a fialového šafránu od Jezerní kotliny, ale také mašličkou Haha-Bimbi.
Měl jsem řeč, kterou jsme potom podepsali pravou foglarovskou žlutí. Menhart na místě uzavřel hru Stínadla 85 a několik přítomných účastníků této několikaměsíční aktivity se zavázalo k dodržování zásad žlutého kvítku. Krizmen rozdával plnýma rukama sběratelské kartičky „ulčovky“, které pětatřicet let vydává Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Každý ve své mysli vzpomněl na ty, kteří se s námi v předchozích letech u Jestřábova hrobu setkávali, aby se nyní už postupně naopak začali setkávat s Jestřábem samotným.
Pokynuli jsme ještě jednou Jaroslavu Foglarovi a rozloučili se s ním.
Do mrazivého soumraku zůstala probleskovat světla díků, vděčnosti a vzpomínek…
Za fotografie děkuji Krizmenovi a Menhartovi (po kliknutí se fotografie zvětší)