Sbohem, kamaráde Zlaťáku!

„Nazdar kamaráde Zlaťáku!“ – tímto pozdravem jsem byl po celou řádku let zvyklý uvádět své e-mailové zprávy adresované Eduardovi Pazourkovi – Zlaťákovi.
Jeho odpovědi pak tradičně končily také třemi slovy: „S modrou oblohou!“

Smutná zpráva mě nyní bohužel donutila pozdravení „nazdar!“ pozměnit: Eduard Pazourek – Zlaťák v sobotu 15. února 2025 krátce před půlnocí po dlouhém boji se zákeřnou nemocí zemřel.

Milý Zlaťáku, Tvé krásné foglarovské a skautské odznáčky, ježci v klecích i jiné hlavolamy, buttonky, ozdůbky a mnoho dalších báječných věciček, které jsi pro nás – foglarovské plantážníky po mnoho roků neúnavně připravoval a vyráběl, nám ve sbírkách dál zůstane. O Tvé přátelství však už budeme navždycky chudší.

Tedy sbohem, kamaráde Zlaťáku! A zůstávej navždy „S MODROU OBLOHOU!“

Za všechny Tvé vděčné kamarády a přátele,

Martin