Saturnin a Stínadla - aneb Setkání Lídy Baarové a Adiny Mandlové v Havlově vaně

Foglarovský svět si musí připustit, že se Rychlé šípy objevily v dalším knižním příběhu, i když to bude spíše dítě nechtěné.
Knihu jsem si zakoupil právě kvůli jejímu názvu, ve kterém se objevují Stínadla a byl jsem zvědavý, jak se autorovi/autorce podaří zapracovat legendární klub do příběhu, který je jednoznačně pro dospělé čtenáře.
Pokud uvádím pro dospělé čtenáře, mohl bych taky vynechat slovo čtenáře a napsat jenom pro dospělé, protože skutečně některé části knihy jsou četbou erotickou, která se dostává na samou hranici vulgarity a pornografie.
Od počátku se v knize objevuje několik základních dějových linií (Rychlé šípy a Vontové, Barrandovská studia a herci, prezident Masaryk a špionážní motiv, Saturnin a jeho pán). Tyto motivy se vzájemně dotýkají, až se v závěru promísí do jednotného závěru.

Rychlé šípy jsou zde pojaty vlastně dosti kanonicky a autor na sebe prozrazuje velmi dobrou znalost jejich obrázkových i knižních příběhů. Dokonce si myslím, že i on byl Rychlými šípy hluboce zasažen. Linie Rychlých šípů tedy není pouze parodií na předlohu Jaroslava Foglara, velice často však k parodii sklouzává. Členové klubu například na zapřenou kouří, pijí alkohol či prožijí první sexuální zážitky. Mezi sebou to však nepřiznávají.
Zarazí samozřejmě i některé jasné chyby. Například, že se setkal prezident Masaryk s Rychlými šípy. Připomenu, že Masaryk abdikoval v prosinci 1935 a zemřel v září 1937, zatímco Rychlé šípy se poprvé objevily v prosinci 1938. Kdybychom však připustili, že klub existoval již dříve, než se jeho příběhy začaly objevovat v Mladém Hlasateli, pak by takové setkání bylo možné. Na druhé straně probíhá děj recenzované knihy až po III. dílu stínadelské trilogie, což by znamenalo, že Rychlé šípy prožily vše před rokem 1935, což je už méně zkousnutelné. V knize se důležitě objevuje i Maxmilán Dráp a zde je myslitelná časová posloupnost zcela rozbita. Podobných přešlapů, které si uvědomí všichni milovníci Rychlých šípů je v knize více.
Autor či autorka zvolil(a) pseudonym Alžběta Prknářová, kterou samozřejmě poznáváme jako Alžbětinu Prknářovou zvanou Haha Bimbi. O pseudonymu tedy není pochyb. Osobně se domnívám, že se za ním skrývá jeden konkrétní autor Nových příběhů Rychlých šípů.
Na obálce knihy se objevují ze zadu dvě postavy, které jsou zřejmě Štětináčem a Červenáčkem, autorku ilustrace tedy je zřejmě možné považovat za další výtvarnici, která zobrazila Rychlé šípy v knižní ilustraci.
Závěrem musím říci, že jsem si knihu neužil jako celek, ale příběh Rychlých šípů se mi částečně líbil.
Kniha se dá koupit v Levných knihách.

Praha, Práh 2020, 312 s.