Z historie čtenářských klubů

Halo, halo! Zde vám přinášíme slíbenou novinku, totiž pokyny a pravidla pro zakládání KLUBŮ MLADÉHO HLASATELE. - Tak těmito slovy se začala odvíjet slavná historie čtenářských klubů. Bylo to 36. číslo druhého ročníku (8. května 1937), kde mohli čtenáři nalézt přesný návod, jak trávit s kamarády a kamarádkami volný čas. Snad ani sám Jaroslav Foglar netušil, jakou lavinu zájmu spustí. Z počátečních desítek a stovek klubů se staly tisíce a před zrušením Mladého hlasatele (17. května 1941) jich bylo...

takřka 25 000. Tehdy přišly kluby o svůj domovský časopis. Některé kluby pokračují v práci dál. Hlásí se k časopisům, které také po vzoru Mladého hlasatele řídí kluby, a jenž zatím vycházejí - Klas, Kulíšek a další, nebo také Rozhlas mladých a pořad pro děti v rozhlase - Klub zvídavých dětí, který od podzimu 1941 až do jara 1943 připravuje Jaroslav Foglar.

Poválečná situace je klubům příznivě nakloněna. Začínají pracovat kluby při časopisu Junák, Vpřed (číslo 18. prvního ročníku) do kterého se vrací nejslavnější klub Rychlé šípy. Zlom nastává po roce 1948. Jednotná dětská organizace nemá místo pro činnost klubů, a tak v roce 1950 mizí i poslední rubriky pro kluby v časopisech. V 60. létech postupně obnovuje ABC tradici klubů. Krátký rozmach pak přináší rok 1968. Rokem 1970 nastává ale opět konec. Kluby ale žijí dále.

Další domovskou půdu nacházejí až v roce 1990 v novém - obnoveném časopise Mladý hlasatel 90, který věnuje jejich činnosti i několik stránek. Ani zde není dopřán klubům dlouhý život. Po zániku Mladého hlasatele 90 si mnoho klubů začalo vydávat vlastní malý klubovní časopis, ve kterém vycházejí zprávičky o tom jejich klubu, jsou přetiskovány články ze starých čísel Mladého hlasatele, Vpředu, ABC, Zápisníku 13 bobříků aj. Někteří dokonce šíří časopisek i mimo svůj klub - dávají jej přečíst kamarádům, spolužákům nebo i učitelům. Mezi takové patřil Sedmihlásek (původně časopis Rady pražských velitelů), pardubický Kormorán, nebo Duhová planetka, časopísek který měl nahradit Duhovou planetu - časopisu pro kluky a děvčata, ale také později ŠA - BA – DU nástupce Duhové planetky, Nový zpravodaj pro kluby (příloha Pražského Herolda) aj. Nutné je také připomenut krátký život velkého barevného časopisu Kamarád.

Dnes vychází mimo časopisu Sdružení přátel Jaroslava Foglara Bobří stopou jen Klubovní hlasatel pod taktovkou Sokiho - zde lze lze najít náměty pro činnost klubů, Klubařský slovníček, dlouhodobou hru Dobrodružství na cestě za horou Uluru, soutěže, články i zpravodajství.

Myšlenka klubu tak nezanikla ale prožívá jedno z těžších období, těžších o to, že není mimo již zmiňovanou Bobří stopou velký časopis, který by se myšlence čtenářských klubů široce věnoval. Mnozí však věří, že jednou se na stáncích objeví časopis, který dokáže oslovit nejen tak velké množství dětí, ale také bude umět pořádat soutěže a přinášet nové podněty klubům. Takový, který dokáže nově, moderně a důstojně pokračovat v tradici položené Jaroslavem Foglarem v podobě Mladého hlasatele.

Petr Molka