Noc v Jestřábově bytě

Roverská akce pro členy skautského 140. oddílu CXL z pražského střediska Platan. Noční čtení románu Hoši od Bobří řeky v bytě Jaroslava Foglara chvilku před jeho vyklizením, beseda nad svíčkou o Foglarovi, jak jsme se s jeho knihami seznámili, co nám dal. Přespání v Jestřábově bytě. To je v kostce to, co chtěli skauti prožít v noci 22. června 2018 v bytě Jaroslava Foglara v Křišťanově ulici na Praze 3. Pojďme zavzpomínat, co se dělo před čtyřmi lety.

“Dlouho jsem včera do noci ležel doma a koukal do tmy. Vracely se mi ty pocity úcty, které jsem měl když jsem poprvé četl Foglarovky. Když jsem chodil po bytě při návštěvě pro veřejnost, měl jsem pocit jako by na mě věci promlouvaly, například ta jména hochů od Bobří řeky napsané Jestřábovou rukou na jedné krabici. Vybavovaly se mi celé věty, popisující tyto hochy ve stejnojmenné knize...
Najednou to vše člověk vidí na vlastní oči - i ty kousky kartonu z krabic od mýdla v rohu na zemi. …a ty staré papíry, ve kterých Jestřáb viděl možnosti různých ručně vyráběných kartiček a her. Měl pro vše nápady nějakého využití na něco zajímavého a krásného... Je to opravdu magické, to hledaní krásného smyslu v každodenních věcech.
Ze všeho v bytě na mě vyzařovalo, jak upřímně Foglar psal. On do těch svých knih opravdu dal to nejlepší ze sebe. A tak k nám může vlastně promlouvat stále. Destiloval se do svých knih, do kterých vložil svojí podstatu a dobro - a to nám nikdo nikam nevyklidí a neodveze.
Zítra, doufám, něco z toho pocitu předám dál dětem z našeho oddílu. Zítra přespíme v Jestřábově bytě!”

to jsou slova Džejkopa, vedoucího z oddílu CXL, která následující den po návštěvě bytu (a den před nocováním skautů v bytě) poslal Menhartovi ze SNJF - správci bytu. Nadace skautům byt JF zapůjčila k “poslednímu skautskému” přespání.

Menhart Džejkopovi 23. 6. 2018 odpověděl:
“Když jsem prvně odemkl byt já, bál jsem se tam něčeho dotknout rukama. Prohlížel jsem si vše jen očima a až po několikáté návštěvě jsem si dovolil vyndat nějakou knihu z knihovny a následně jsem ji tam naprosto přesně vrátil.
Vše v bytě vypadalo, jakoby Jestřáb zrovna odběhl na poštu a každou chvilku se měl vrátit. Nechtěl jsem být přistižen, jak si listuji bez jeho dovolení jeho knihami. Už to, že mám klíče od bytu je vlastně velké porušení jeho soukromí...
Také jsem si sedl za stůl nebo na židli v ložnici a představoval si tu Jestřába. Párkrát jsem si za stolem v pracovně vypil s lidmi, co ho také znali osobně, gingový čaj z termosky a vzpomínali jsme na něj. Nedovolil jsem si ale sám ani pro jeho přátele uvařit čaj v jeho kuchyni. Proto i Řešetlák pil čaj z termosky…
Byly to moc příjemné chvíle, když jsem byl v bytě sám a čekal až bude čas na další prohlídku bytu pro veřejnost. Naladil jsem se na Jestřábův byt.
Před tiskovkou Albatrosu jsem jakoby slyšel jeho slova, že už mu to uklízení tak nejde a jestli bych trochu nevytřel podlahu, ať ho novináři “nepomluví”...
Odměnou mi byl nález těch tří hlavolamů ježků v kleci, z nichž jeden - ten s provázkem jsem měl v ruce opět po 30 letech.
Odměnou mi byla vlastně každá návštěva bytu s prohlídkou. Snažil jsem se umožnit lidem odemknout si byt vlastní rukou a prožít si to - třeba herečka Eva Holubová u odemykání slzela!
Hrál jsem s lidmi tu hru, ze Jestřáb je zrovna na poště, tak ať ani oni na nic nesahají, jen poslouchají a dívají se. Nezabíhal jsem v povídání do nějakých obecných informací o Foglarovi, ale na detailech v bytě se snažil ukazovat praktického Jestřába. I ten jeho humor jsem se tam časem snažil vecpat - třeba těmi ilustracemi pralidí od Buriana, které Jestřáb odmítl, že Hoši od Bobří řeky by měli být mnohem mladší.
Foglar byl velkým člověkem s mimořádným záběrem a nešlo ho pořádně popsat v půlhodince prohlídky. Jen trosku jsme nakoukli do jeho bytu a doplnili si střípky, co už jsme věděli.
Mnoho návštěvníků děkovalo, ze návštěva bytu byla pro ne nezapomenutelným zážitkem. Někteří pak přišli pomocí při vyklizení, jiní přinesli ukázat památky, co na Jestřába uchovávají.

Neodvážil jsem se realizovat nápad v bytě přespat. Takovou možnost by jistě chtěli i jiní a těžko by se to realizovalo. Nechtěl jsem být v nějaké výhodě jen proto, že jsem několik měsíců prohlídek bytu měl klíče od bytu u sebe doma.
Když jste přišli, Havrani, s prosbou o návštěvu bytu 5 minut po 12, kdy už většina věcí byla zabalena a odvezena, cítil jsem, že Jestřáb v bytě ještě je a pokud si tam budete ve spacácích před spaním číst jeho knížky, určitě se potkáte a třeba se stanete dalšími Jestřáby. Snažil jsem se vám tuto chvíli umožnit a jelikož jsem získal podporu nejbližších spolupracovníků v nadaci, realizoval jsem vaše spaní na svoji odpovědnost.
Je před táborem, každý den se počítá a nelze čekat, až to přespání schválí správní rada, která stejně řeší spoustu důležitějšího. Ale to “přepsání u Jestřába” je důležité pro vás - vy jste jako jediní dostali tu šanci být tam celou noc s Jestřábem.
Nevím, jestli v bytě spal někdy někdo jiný než Jestřáb a jeho maminka. Myslím, že asi ne a ani neměl kde.

Závidím a zároveň vám to přeji. Užijte si ty chvíle a pak, prosím, vypravujte.
Vypravujte - jestli to ale vůbec půjde, jestli tam nepoznáte pocity, kterou otřesou vaší duší...
Užijte si skautské přespání u Jestřába plnými doušky.
Menhart”

O svých prožitcích budou skauti vyprávět příště.
Články jsou drobným připomenutím Jaroslava Foglara a jeho 115. výročí narození.
Máte vzpomínky vy na svoji návštěvu při prohlídkách bytu Jaroslava Foglara? napište ji do komentářů.
Zkusili jste si prohlédnout byt v digitální podobě a najít tam Jestřábem uložené věci?

Foto: Džejkop, skautský oddíl CXL