Setkání Jaroslava Foglara s prezidentem Václavem Havlem

Necelých dvaadevadesát let života Jaroslava Foglara bylo prodchnutou celou řadou událostí a zážitků. Nejinak tomu bylo v poslední dekádě, kdy bylo jeho dílo plně rehabilitováno a stal se váženou osobností veřejného života. Jeho knihy vycházely, byl zván na besedy, autogramiády, do rozhlasu a televize a i přes zdravotní potíže, které na něj postupně začaly doléhat, se snažil s pomocí svých dlouholetých přátel odpovídat na rozsáhlou korespondenci, která k němu do poštovní schránky v Křišťanově ulici směřovala. Hlavně v první polovině devadesátých let to byl opravdový „život v poklusu,“ jak o něm už o deset let dříve psal. Mezi celou řadou událostí, na které foglarovští pamětníci, sběratelé a nadšenci z té doby vzpomínají, jedna z nich zcela zapadla a téměř se na ní zapomnělo. Ačkoliv…

V redakci Bohouška o ní už nějaký pátek víme. Na jednom redakčním srazu jsme o ní před lety debatovali díky zarámované fotografii, která visí v ústředí České tábornické unie. Dlouhá léta nebyl čas se tomuto tématu věnovat, až náhoda tomu pomohla.
Před dvěma lety jsem procházel kolem antikvariátu ve Valentinské ulici v Praze, kde jsem si před vchodem všiml hromádky knih za deset korun. Mezi nimi bylo i několik výtisků knihy autora Vlastimila Pobořila s názvem: Majetek bývalého SSM (Socialistického svazu mládeže) na pozadí politických intrik – historie majetku bývalého SSM (vydala Českomoravská rada Svazu klubů mládeže v Praze 2013 ve vydavatelství Petr Prášil – BARON). Knihu, která má více než 420 stran, jsem si na místě před výlohou antikvariátu zběžně prolistoval, když v tom… na straně 390 na mě vykoukla již zmíněná fotografie. Neváhal jsem a knihu jsem koupil. Doma jsem zjistil, že jsem dobře udělal a dozvěděl jsem se díky tomu podrobnosti k celé události, která tehdy ve foglarovské veřejnosti (na rozdíl od dalších událostí – např. udělení čestného občanství hl. m. Prahy nebo prosincového matiné, kdy Jaroslavu Foglarovi bylo vydavatelstvím Melantrich vráceno Jaroslavu Foglarovi dlužných 33 haléřů ve formě symbolické koruny) nerezonovala. Článek jsem původně chtěl na Bohouška připravit k 10. výročí úmrtí prezidenta Václava Havla, bohužel se k němu dostávám až dnes.
Po sametové revoluci došlo postupně k transformaci státního majetku. Pro mladší ročníky připomínám, že šlo o proces, kdy se převáděl majetek státu do soukromých rukou. Tato kapitola našich dějin je dodnes stále velmi kontroverzní a pamětníci vzpomínají na události, které označujeme termíny privatizace, restituce, prodej majetku zahraničním investorům, rozdílně. Nejinak tomu bylo i s majetkem bývalého Socialistického svazu mládeže, což byla celostátní organizace sdružující v letech 1970 - 1989 mladé lidi pod patronací Komunistické strany Československa (KSČ). Není smyslem tohoto článku popisovat, co vše se s tehdejším majetkem dělo (zájemce odkazujeme na zmíněnou knihu nebo na různé stránky na internetu k tomuto tématu).
Zajímá nás událost, označovaná jako Delegace zástupců občanských sdružení „Seskupení dětských a mládežnických organizací“ (Junák, ČTU, YMCA, YWCA, Woodcraft) a Fondu dětí a mládeže na Pražském hradě dne 25. května 1994. Zajímá nás proto, že čestným účastníkem této delegace byl právě Jaroslav Foglar.
Uvedená schůzka s prezidentem Václavem Havlem měla spíše symbolicky pomoci k probíhající transformaci svazáckého majetku a jeho převedení do majetku zmíněných organizací. Delegaci vedl poslanec Jiří Karas, který se v té záležitosti výrazně angažoval. Václav Havel tehdy zástupce organizací velmi výrazně podpořil v jejich snaze o navrácení majetku, přítomna byla i paní Olga Havlová (mimochodem ještě týž den večer se prezident střetl v televizní debatě s Václavem Klausem a vyslovil se pro podporu nově vznikající občanské společnosti). Převod majetku byl ale velmi složitý, slib parlamentu o dlouhodobých pronájmech historickým organizacím Fondem dětí a mládeže naplněn nebyl, ale to už je jiná kapitola. Každopádně, 25. května 1994 se společně setkaly dvě výrazné osobnosti 20. století - prezident republiky Václav Havel a spisovatel Jaroslav Foglar.

Podle Karla Vaňka - jednoho z účastníků setkání se paní Olga Havlová vyjádřila, že setkáním s Jaroslavem Foglarem se jí splnil holčičí sen. Jeho knihy hltala a milovala a potkat se s ním bylo její velké přání.

Děkuji Bobrovi z Tábora za poskytnutí fotografií k tomuto článku. Pocházejí z archivu Karla Vaňka.
V knize Vlastimila Pobořila je schůzka z roku 1994 popisována na stranách 91, 117, 213, 224-225, 390