Klub Mladého hlasatele Strážci černých lesů Lidice se hlásí!

A budeme se jmenovat Strážci černých lesů





Dva a půl roku po 8. květnu 1937, kdy spisovatel a redaktor Jaroslav Foglar v dětském týdeníku Mladý hlasatel vydávaném od roku 1935 v nakladatelství Melantrich vyhlásil čtenářské kluby Mladého hlasatele, přibývá mezi tyto kluby jeden, jehož osud se, nikoliv vlastním rozhodnutím - o dalších dva a půl roku později - naplnil tím nejtragičtějším způsobem.
Klub Strážci černých lesů z Lidic.

Klub, o němž se nám přes dosavadní snahu nepodařilo dopátrat téměř nic.




Pane Pospíšil, už přišel nový Hlasatel?





Na lidické návsi, na rohu u hřbitovní zdi kostela sv. Martina, stála trafika pana Pospíšila.
Kde jinde si kluci ze Strážců černých lesů s největší pravděpodobností kupovali své Mladé hlasatele?
Kde jinde mohli s netrpělivostí začít hltat třeba příběhy Rychlých šípů z poslední stránky?









Hurá, v redakci už přijali naši přihlášku!





Mladý hlasatel č. 8, ročník V, 21. října 1939
Klubovní stránka v rubrice Nové kluby M. h. uvádí mimo jiné - Strážci černých lesů, Lidice.

Kluby měly svá čísla přidělovaná redakcí, ta byla zveřejňována spolu s názvem klubu (ten si volili samotní jeho členové) v časopise.
Číslo Strážců černých lesů však neznáme, protože v tu dobu se již čísla klubů v Mladém hlasateli (až na zcela řídké výjimky) z určitých důvodů neuváděla.
Jisté je jen to, že v říjnu 1939 se novým klubům přidělovala čísla kolem 3500.

O týden později 9. čísle Mladého hlasatele je oznámeno, že vzhledem k tomu, že v poslední době přichází velké množství přihlášek, není již možné z prostorových důvodů seznam nových klubů otiskovat.
Můžeme tedy být vděční za velkou náhodu, která lidický klub načasovala do časopisu o týden dříve. Nebýt toho, nevěděli bychom ani časový údaj o jeho vzniku.




Kluci, kluci, podívejte, tady otiskli naše klubovní hlášení!





Mladý hlasatel č. 24, ročník V, 10. února 1940
Klubovní stránka v rubrice Co píší naše kluby uvádí mimo jiné - Klub "Strážci černých lesů", Lidice: "Nejvíce nás mrzí, že nemáme svou klubovnu. Ale zase si myslíme, co by byla platná klubovna, kdyby se při ní hoši neměli rádi a nesnášeli by se. Hlavní věcí je mít v klubu pořádek, poctivé chlapce a hlavně svorné. A to u nás máme."

Jedním z pravidelných úkolů, který měl každý klub plnit, bylo zaslat jednou za měsíc do redakce klubovní hlášení, v němž byla popsána klubovní činnost za předchozí období.
Podle pokynů mělo každé hlášení začínat úvodní formulí: Klub Mladého hlasatele č. ..... Strážci černých lesů Lidice se hlásí: ... ... ... (tuto formulaci jsme záměrně použili pro titulek článku).
Redakce ze všech hlášení na klubovní stránky Mladého hlasatele vybírala nejzajímavější sdělení.
Vzhledem k tomu, že v únoru 1940 redakce evidovala již 6000 klubů, lze opět s povděkem přijmout to, že se na stránce dostalo právě na Strážce černých lesů.








V Literárním archivu Památníku národního písemnictví, kde je uložena velmi obsáhlá písemná pozůstalost Jaroslava Foglara, je i torzo klubovních hlášení z éry Mladého hlasatele. Hlášení (a ani přihláška) Strážců černých lesů však mezi nimi dochováno není.
Také proto neznáme jména členů klubu, nevíme, kdo byl vedoucím, kdo písařem...

Poslední číslo Mladého hlasatele - č. 38, ročník VI - vyšlo 17. května 1941. V tu dobu bylo redakcí zaregistrováno 24 600 klubů.
Další vydávání časopisu bylo německými protektorátními úřady zakázáno.

Kluby Mladého hlasatele měly rozdílnou životnost. Některé vydržely v činnosti řadu let, některé se rozpadly více či méně dříve.
Po zákazu Mladého hlasatele po určitou dobu některé kluby pracovaly samostatně, jiné skončily.

Stopa po Strážcích černých lesů se nám vytratila dost dlouho před ukončením vydávání Mladého hlasatele, nevíme tedy, do kdy lidický klub fungoval.

Nevíme proto ani, zda dny, o nichž dále citujeme úryvky z osobního deníku zakladatele klubů Jaroslava Foglara, členové Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů Lidice prožívali ještě opravdu jako jeho členové, nebo "jen" jako kluci či třeba i mladí mužové.


27. květen 1942. Středa.
U lázní na navigaci u můstku v ohybu směrem na silnici mně zastavuje strážník a chce legitimaci. Ještě nikdy se mně to nestalo. Ukazuji. Teprve v Prokopáku vlastně v Klukovicích se dozvídám, že je vyjímečný stav, protože byl spáchán útok na SS Obergruppenführera Heidricha.
Přijíždím (na kole; domů – pozn. autora) asi v 7 hodin. Rádio hlásí atentát. V 9 hodin se nesmí na ulici, dívám se s Pumíkem (rodinná přezdívka Foglarovy maminky – pozn. autora) z okna, jako i většina všech lidí.

9. června 1942. Úterý.
Celá Praha tone ve smutečních praporech. Dnes je v Berlině pohřeb zastupujícího protektora.

10. června 1942. Středa.
Zachmuřeno, žádné zvláštní horko, několikrát drobně prší, sluníčka jen prchavé záblesky.

11. června 1942. Čtvrtek.
Teď v těchto dnech je tomu rok, co jsem přišel z Hlasatele sem do tohoto zoufalého podniku (propagační oddělení nakladatelství Melantrich na Smíchově – pozn. autora). Umírám zde za živa....
Dnes byla v novinách úřední zpráva o vyhlazení vesnice Lidice u Kladna pro nadržování nepříteli.




Poslední školní zvonění





Těsně vedle kostela stála na návsi obecná škola, dvojtřídka.
(Snímek pochází z doby před I. světovou válkou.)
Sem – spolu s ostatními lidickými dětmi – chodili i členové klubu.
Zde se 9. června 1942 naposledy učili.
Druhý den už budovu školy zažili jen jako shromaždiště před transportem žen a dětí. Dětí mladších patnácti let. Ty starší již byly zavražděny spolu s muži.




Které z dětí nosilo odznak a legitimaci člena KMH Strážci černých lesů?







Na lidické návsi





Základy kostela sv. Martina.
U pravého předního rohu stávala trafika.
Vzadu za pravým rohem leží základy obecné školy.








Obecná škola – dvojtřídka...







... a ve škole dva Mladé hlasatele. To jen díky nim víme alespoň to málo o klucích z Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů z Lidic.
Když se ale vlastně znovu začteme do jejich hlášení, tak víme, že se měli rádi, byli snášenliví, měli v klubu pořádek, byli poctiví a svorní. - A to přece není vůbec málo!

Tak si ta nepočetná dětská slova, zaznívající k nám se sedmasedmdesátiletou ozvěnou, někdy připomeňme.
Jsou silná a naléhavá.







A když budeme chtít, uslyšíme třeba také, jak ozvěna nad lidickou plání stále vrací živoucí veselý klubovní pokřik Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů...







Archivní fotografie: Památník Lidice
Aktuální fotografie: Milan Lebeda, květen 2017


Poděkování:
Romanu Šantorovi – Bobovi (Skautská nadace Jaroslava Foglara) za vlídnou vstřícnost a ochotu, se kterou autorovi umožnil nahlédnout do dosud nezpracovaného archivního fondu Jaroslava Foglara.
Paní Renatě Hanzlíkové, vedoucí muzea a kurátorce muzejní sbírky Památníku Lidice, za laskavé poskytnutí dobových lidických fotografií.
Jaroslavu Čvančarovi – Jáčkovi, badateli a publicistovi, za nápomocnou radu.

Poznámka:
V přepisu úryvků z deníku Jaroslava Foglara z roku 1942 – s nimiž má veřejnost možnost seznámit se vůbec poprvé – jsme se drželi přesné originální podoby, jsou tedy ponechány i odlišnosti od pravopisných zvyklostí, jakož i Foglarem napsaná podoba příjmení R. Heydricha.