Výprava do podzemí Smíchova

Co napsat, aby se nic neprozradilo, ale přesto jsme informovali o vydařené akci Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara do podzemí Prahy? Prozkoumávali jsme podzemní část Motolského potoka až k Vltavě.
Motolský potok pramení na severním svahu kopce Kopanina (391 m n. m) při úpatí (cca 375 m n. m) u asi 10 m vysoké stěny křídových pískovců a odtud teče zpočátku sevřeným údolím východním směrem a pokračuje v poměrně široce rozevřeném údolí SV směrem. Profil údolí je silně omezen v oblasti motolského krematoria kaňonovitým úsekem. Zaúsťuje se u Palackého mostu ve výšce cca 180 m n. m.
Cestou potok odvodňuje Mlýnský rybník, Pivovarský rybník, rybníky pod areálem Motolské nemocnice a nejvýznamnějším přítokem je potok Cibulka se stejnojmennou retenční nádrží. Potok prochází oblastí motolského krematoria, je do něj zaústěna občasná vodoteč protékající územím motolského hřbitova, odvodňující terénní strž a protékající parkovým rybníčkem.

Pro naši bezpečnost v podzemí je asi ale nejdůležitější, že jsou do potoka soustřeďovány povrchové srážky ze zpevněných ploch areálu nákupního střediska Globus, z ploch Tatry Zličín a ústí do něj také dešťová kanalizace z areálu Depa metra Zličín. Z tohoto důvodu je třeba sledovat srážky v tomto horním úseku, protože i přes několikeré retenční nádrže se údajně umí koryto rychle zaplnit a v podzemí není úniku.
Právě poslední 4 km potoka jsme s pobočkou procházeli. Vybrali jsme si bezsrážkový únor, kdy nenadále deště nebo tání nehrozily. Cílem naší výpravy bylo po vzoru Rychlých šípů najít zakutálený míček a prozkoumat hřbitovní chodbu pod Malostranským hřbitovem, která údajně propojuje některé smíchovské kostely. Všechny známé vlezy do tohoto podzemí jsou zamčené, zazděné nebo jinak nepřístupné a ústí je zatopené vodou Vltavy vzdutou desítky metrů do Smíchova…

Středa 12. února
Na místo srazu nás přišel uvítat nebo se spíše rozloučit vedoucí naší pobočky Alpín, který nás upozornil, že již v 70. letech, kdy Lapák prolézal on, platilo, že tudy tečou i obvazy z nemocnice v Motole, občas i s prstem a jiným zdravotnický odpadem. Důležité je říci, že nás Alpín svým projevem neodradil a 5 kluků a 2 děvčata se do podzemí vypravili. Vlezli jsme tam kanálem boční chodby někde uprostřed zakryté části.
Nedaleko místa našeho srazu je schodiště, podle kterého maloval Kája Saudek obrázek na zadní stranu Foglarova komiksu Ztracený kamarád, který popisuje také příhody v podzemí. Byl jasný večer, tři dny před úplňkem a k Měsíci v nadhlavníku se po obloze sunula jasná světelná tečka - mezinárodní kosmická stanice ISSS. Sešli jsme se raději za tmy, abychom nebyli tak na očích nepovolaným kolemjdoucím.
Do kanálu jsme lezli po dvojicích a po zpětném nasazení těžkého poklopu jsme si zapálili louč a rozsvítili baterky. Zprvu se dalo jít po břehu prohnutého dna, ale někteří z nás neměli gumáky a vysoké pohorky se ukázaly jako nevhodné. Dvěma pátračům pohorky uklouzly na mokrých kamenech, namočili si kalhoty a vylévali vodu z bot. Při jednom pádu do koryta se dokonce namočila a uhasila jedna ze tří našich pochodní.
Zprvu jsme od podzemní sedimentační nádrže směřovali proti proudu až k zaústění potoka s neprůleznými ocelovými česlemi. Prolezli jsme také boční vpustě s několika dešťovými přepady z kanalizace. Také jsme několika šachtami vylezli ke kanálovým poklopům na vozovce nebo na chodnících. Nešlo s nimi pohnout a navíc po nich někde i jezdila auta. Dokonce jsme jedním poklopem pozorovali lidi na zastávce veřejné dopravy. Kanálem házeli do podzemí svoje vajgly.
Potok několikrát asi kříží tramvajovou trať a většinu trasy nejspíše vede pod ulicemi a jediné,co bylo z podzemí vidět, byly lampy uličního osvětlení.
Podle mapy Prahy z roku 1842, kde byl potok ještě volně tekoucí v plném toku, jsme si jeho trasu překreslili do letecké ortofoto mapy. Tato trasa vedla předpokládaným směrem pod Košířským náměstím, Plzeňskou a Vrchlickou ulicí. Tato ulice je výškově níže než Plzeňská a lze očekávat, že potok původně tekl údolnicí. Za Malostranským hřbitovem by potok měl směřovat pod obytné domy a pod nákupní centrum Nový Smíchov, které ale má tři podzemní patra garáží, takže nedokážeme odhadnout kudy zde potok protéká ke svému ústí pod Palackého mostem. Určitě ale prochází kolem kostela sv. Václava, kde by měl být do podzemí další vchod. Další vstup do podzemí je také někde u kostela Nejsvětější Trojice. Z podzemí k němu vedou schody. Je v těsné blízkosti sedimentační nádrže, kde na zábradlích vlály v průvanu Alpínovy motolské fáče a v relativně čistém řečišti se shromažďují při větším stavu vody právě zde naplavené odpadky. Některá seskupení vypadala absurdně jakoby je zde nedávno zanechali obyvatelé podzemí. Po krajích podzemních jezer vedou úzké betonové lávky bez zábradlí, takže namáčknuti na stěnu máte šanci nespadnout do vodní hlubiny. Ve výbavě některých z nás byly i hole k prozkoumávání zatopeného dna před sebou, ale hloubku podzemních jezer se nikomu nepodařilo změřit.
Neskutečně vypadalo Království bílých pavouků, kteří nás nehnutě pozorovali ze svých sítí. Ani se nehnuli a jen se tak vznášeli ve svých pavučinách ve zvláštních bílých kombinézách. Připomínali čerstvý hermelín. Chudáci pavouci, asi zplesnivěli a navěky se budou pohupovat ve svém vzdušném království.
Na několika místech byly protipovodňové klapky namířené proti toku potoka. Pod náměstím mezi Vltavou a kostelem ležela jediná krysa, utopená. V parčíku na náměstí je nápadný vodočet, ale málokoho napadne, co to je. V podzemí se nám jeho spodní část nepodařilo najít.
Údajně v tomto podzemí natáčel současný slavný Rus herec Gérard Depardieu rádoby v pařížských kasematech. Nic tu ale po něm nezbylo a vůbec to dole nevypadá na příliš časté návštěvy z povrchu. Jednu památku jsme ale našli - musí však zůstat všem mudlům skryta. Protože se nám nepodařilo dostat z podzemí u řeky, ale ani zamčenými dveřmi u kostelů nebo kanálovými poklopy cestou, museli jsme se vrátit stejnou trasou zpět. Původní vlez, kterým jsme naši cestu v podzemí začali, jsme si nijak v podzemí neoznačili a dalo nám určitou práci jej znovu nalézt. Zprvu jsme ho minuli bez povšimnutí.
V podzemí jsme potkali divně oblečenou postavu s notebookem na rameni. Čekali jsme ho tam, ale přesto to bylo setkání nečekané...

Pokračování příště.

























Foto: Menhart