Jan Reinisch: Jak to bylo se silvestrovským příběhem Rychlých šípů?

Koncem roku 1989 jsem navrhl redakci Mladé fronty, kde jsem tehdy pracoval, že by bylo pěkné po té listopadové revoluci oslovit i pana Foglara, který byl předtím léta zakázaný (a já ho zatím vůbec osobně neznal, ale samozřejmě jsem na jeho rychlošípáckých příbězích také vyrostl), aby napsal pro MF scénář na strip, který by vycházel před koncem roku 1989, rozdělený na jednotlivá komiksová okénka.

Redakce to schválila. Tak jsem sehnal Foglarovu adresu a někdy v polovině prosince 1989 jsem zaklepal na dveře jeho podkrovního bytu na rozhraní Žižkova a Vinohrad, on mě trochu nerudně přijal (vyrušil jsem ho, ale nevyhodil mě) - můj návrh přijal a začal ten scénář psát. Zhruba za týden jsem si přišel pro výsledek.
To, co pan Foglar tehdy pro MF napsal, nebylo vlastně nic zvláštního, spíš taková propagace jeho třetího pokračování stínadelské Záhady hlavolamu, kterou právě chystal.
Pak jsem s tím scénářem jel tramvají za kreslířem M. Čermákem do Košíř. Pan Čermák si to na ulici u zastávky převzal a během pár dní to nakreslil.
Černobílou pérovku jsem od pana Čermáka převzal zase někde u zastávky na ulici v Košířích a jel s tím do redakce MF v Panské. Tam to grafici ofotili, kopii rozstříhali na jednotlivé obrázky, nalepili na redakční papíry s označením velikosti těch obrázků (tehdy se to všechno ještě dělalo ručně, nebyly žádné počítače, tisklo se na rotačce z 19. století - a nebyly mobily, takže když jsem se chtěl s někým setkat, bylo nejlepší dojet na jeho adresu tramvají a zaklepat na jeho dveře - a tak chápu, že pan Foglar byl trochu nerudný, zvlášť když nebral domácí pevnou linku, na rozdíl od pana Čermáka...)
A pak to teda v té Mladé frontě vyšlo, rozdělené na jednotlivá okénka komiksu na každé stránce předsilvestrovského vydání.
Ještě mám schovanou fotokopiii posledního obrázku z toho komiksu s originálem podpisu pana Foglara: Čtenářům Mladé fronty přeje všechno nejlepší Jaroslav Foglar... Ale originál černobílé pérovky jsem musel odevzdat zpátky panu Čermákovi, jak mi pan Foglar nařídil.
Znovu pak tenhle poslední rychlošípácký komiks ze scénáristického pera pana Foglara vyšel v souborném vydání nakladatelství Olympia roku 1998, kde už byla všechna políčka zase scelena na jedinou stránku a navíc vybarvena (asi panem Čermákem - když mi tehdy pan Čermák ten komiks v roce 1989 předával na zastávce v Košířích, byla kresba sice na jediné stránce, ale jako černobílá pérovka, protože MF tehdy barevně nevycházela).
To olympijské vydání jsem si samozřejmě koupil - a četl tam v ediční poznámce Václava Noska (str. 337) trochu udivenou doušku, v níž se pan Nosek podivuje, jakže vlastně ten poslední příběh vznikl.
No, takže vznikl takhle. Prostě banálně - vznikl v tom famózně revolučním závěru roku 1989, kdy nás nejdřív s kamarádkou Marcelou policajti tak trochu pomlátili na Národní třídě, pak jsem se vrátil do redakce MF, už taky revoluční, a tam jsem jim navrhnul Foglara.
Předpokládám, že když jsme byli s Marcelou v tom kotli na Národní, byl pan Foglar doma.
Ale to je v pořádku. Protože pan Foglar dovedl dělat revoluci, i když byl doma.

Jan Reinisch

Obr.: z příběhu Rychlé šípy znovu do Stínadel, (c) Jaroslav Foglar - dědicové, (c) Marko Čermák