Na Brdy za první láskou Jaroslava Foglara

Poslední dubnový den roku 2011 se členové Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara, Akademie Jaroslava Foglara a jejich přátelé vydali na výpravu po stopách první lásky (skautské vůdkyně či rádkyně dívčího oddílu, se kterým se Dvojka na Brdech potkala) Jaroslava Foglara přesně po 85 letech. Členové známého skautského oddílu spolu se svým vůdcem výlet totiž tři dny na Brdech a v okolí prožili ve dnech 30. 4 – 3. 5. 1926.
Současně si touto akcí foglarovci připomenuli první z kronikových „reserv“ = nikdy nenapsaných a nedopsaných zápisů v kronikách. Z této výpravy totiž s výjimkou kresbičky v záhlaví s „šifrou“ umístěnou v červeném srdíčku (!) neexistuje žádný zápis ani v oddílové kronice ani v Jestřábově deníku či jeho pozůstalosti.

Většina z nás se sešla na Smíchovském nádraží, odkud jsme jeli do Dobřichovic, kde začínala jiná jarní brdská výprava Dvojky před 85 lety. Jelikož předpověď slibovala nejisté počasí, hned na začátku výpravy sledované stylově na mapě Marko Čermáka, jsme se seznámili s oddílovými nálepkami Hochů od Bobří řeky, které se prostřednictvím dávných dvojkařských výroků zaobírají oddílovými rčeními o počasí. Z Dobřichovic jsme vystoupali kolem vily Pellé na brdský hřeben k vyhlídce Hvíždinec (476 m.n.m.). Protože je odsud opravdu krásný výhled na okolní krajinu, a protože toto místo patřilo také k historicky oblíbeným dvojkařským místům, velká část doprovodného programu se odehrála právě zde. Především zde doslova a do písmene řádila Zelená příšera. Kdo na výpravě byl, ví, o čem mluvím. S neotřelým nápadem přišel Slávek, který nás nechal hádat, jakou zelenou barvou potřísnila příšera rákosí v Hoších od Bobří řeky. Navíc jsme následně všechny zelené tekutiny mohli ochutnat, což si všichni nenechali ujít. Na místě měla premiéru další taškařice – hymna Akademie Jaroslava Foglara (společně zpívaný refrén písně Z Bobří hráze od Jana Vyčítala). Rovněž byl přípraven test s třinácti otázkami, které se týkaly Brd, foglarovek, trampingu a vzhledem k tématu výpravy dvě otázky byly i na erotické téma. Účastníci výpravy v testu spíše propadli - slovy Slávka test dopadl p-ř-í-š-e-r-n-ě (vítěz vyhrál se sedmi body z celkových dvanácti možných).
Pak následovalo badatelské rokování na téma okolností dávné výpravy. Alpín účastníky seznámil s dosud méně známými fakty (budou uvedena v samostatném článku) a rozproudila se živá diskuse nad záhadnou malůvkou v oddílové kronice s nic neříkajícím matematickým příkladem „2+6=8“. Do debaty se nečekaně zapojili i příchozí náhodní turisté, kteří se rovněž přišli na Hvíždinec podívat. Došlo také na čtení z Knihy o Dvojce, z oddílových kronik, vzpomínku na permutráček, a také na možné okolnosti pojmenování města Spálené Mlýny z Chaty v Jezerní kotlině. Před odchodem se ještě na svůj kraj poprvé podívalo nové vydání kultovní knihy všech milovníků Brd – Toulání po Brdech od největšího znalce a popularizátora tohoto území Jana Čáky – Bažanta.
Celý program, který trval téměř tři hodiny, nevěřícně sledovala upletená Bublina, kterou jsme mohli prvně vidět na výstavě S Rychlými šípy nejen do Stínadel v roce 2005. Čas se však nachýlil, a tak, abychom mohli jít dál ve stopách Jaroslava Foglara, rychle jsme se sbalili a vyrazili směrem k baroknímu areálu na Skalce nad Mníškem pod Brdy. Cestou jsme potkávali desítky závodníků, kteří se účastnili cyklistického závodu Trans Brdy. Na Skalce se o slovo přihlásilo počasí, před bouřkou jsme se schovali v kostele sv. Máří Magdaleny a zdejším klášteře. Na zpáteční vlak Praha – Dobříš – Paříž do Mníšku pod Brdy jsme již docela spěchali.
Zde skončila naše pouť, která se konala také na počest všech dávných, současných i budoucích lásek děvčat a kluků – vedoucích dětských oddílů nejrůznějších dob, věků i organizací.
Nemohli jsme přesně stanovit či kopírovat trasu z dnů před osmdesáti pěti lety, neboť – jak již bylo uvedeno právě tento zápis – jako první vůbec – v kronice od Jestřába schází. Co jsme však cestou vlakem na rozloučenou viděli, bylo „Království“ Dvojky.