Jak komunikovaly Rychlé šípy s novinami?, aneb poděkování za 10 let v Pražské pobočce SPJF
| Autor: Menhart |
Rubrika: Hledáme RŠ |
Vydáno dne: 10. 12. 2010 |
Na pražskou pobočku SPJF se obrátil mladý a jistě i nadějný reportér a
sjednal si schůzku s Menhartem, který zajišťuje organizaci pátrací hry
Hledáme Rychlé šípy. Setkali se, vznikl z toho text, který byl poslán k
autorizaci. Nedostalo se tam několik důležitých momentů, které tedy
Menhart doplnil a vrátil. Jenže redakce Práva již byla tak rychlá, že
použila původní text a na úpravy a doplnění již nedošlo. Takže čtenář
Bohouška má tu skvělou možnost porovnat původní text a text po autorizaci.
Původní text, který nakonec vyšel v pražské regionální mutaci Práva dne
10. prosince 2010:
Zdroj: Právo
Datum vydání: 10.12.2010
Rubrika / pořad: Praha - Střední Čechy
Strana / zpráva 11
Autor: Tomáš Pernis
Rychlé šípy se skrývají na Starém Městě
Stačí zvednout hlavu od chodníku nebo odlepit oči od výlohy a každý může
hrát a vyhrát. K téhle hře není nic potřeba, stačí se jen pozorně dívat.
Už podesáté běží pátrací hra Hledáme Rychlé šípy, za kterou stojí
pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF). Potrvá do 17.
prosince a účastnit hry se může každý. Oblastí pátrání je celé Staré
Město, kde na jednom z balkónů shlíží kompletní pětilístek dětských hrdinů.
„Jsou asi metr osmdesát vysocí, ze sololitu. Jen Rychlonožkovi se před
časem zlomila ruka. Mám ji v garáži, ještě jsem mu ji nepřidělal. A
letos zase přišel o hlavu Jindra Hojer, ale už ji má zase zpátky,“
popsal Právu jeden z organizátorů hry, který vystupuje pod přezdívkou
Menhart. Postavy přivazuje gumovými lanky a zabere mu to nejvýš čtvrt
hodinu. Horší je to s výběrem místa a propagací.
„Vyhlídnu si nějaký balkón, pak jdu za domácím nebo majitelem domu a
snažím se ho přemluvit. Nejdřív to často nechápe, ale nakonec
neodmítne,“ vysvětluje Menhart. Ne mu ale za deset let trvání hry řekli
například v Židovském muzeu nebo v Týnském chrámu. Letos má ale sdružení
velkou podporu. Záštitu získalo od bývalého primátora, podařilo se dát
plakáty do tramvají.
V roce 2005 trůnily Rychlé šípy na věži kavárny Slavie. „Jeden skautský
oddíl je hledal. Věnoval tomu několik odpolední, neúspěšně. Vůdce oddílu
přitom studoval FAMU, která je hned vedle,“ vypráví Menhart.
Když se při potulkách po Starém Městě na hledače usměje spolu se štěstím
neohrožená pětka, může ji vyfotit anebo nakreslit a poslat pobočce SPJF.
Druhou možností je přinést obrázek přímo na vyhlášení, které proběhne na
Večeru světel 17. 12. v 17 h u kostela sv. Haštala. Na nejlepší čekají
knihy Jaroslava Foglara.
„Důležité je, že jsou Rychlé šípy na očích, aspoň chvíli. Komunista je
nechtěl mít, protože byli čestní, a kapitalista hledí spíš na peníze.
Mirek Dušín radši prodělá, ale zachová si tvář,“ tvrdí Menhart.
Autorizovaný text, který nakonec vyšel jen na Bohouškovi: :-D
Rychlé šípy se skrývají na Starém Městě
Stačí zvednout hlavu od chodníku nebo odlepit oči od výlohy a hrajete. K
této hře nic nepotřebujete. Stačí se pouze pozorně dívat.
Už podesáté probíhá v Praze pátrací hra „Hledáme Rychlé šípy“, za kterou
stojí Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara (www.SPJF.cz).
Trvá celý měsíc do 17. prosince, kdy v roce 1938 vyšel první kreslený
příběh Rychlých šípů. Účastnit hry se může naprosto každý. Oblastí
pátrání je celé Staré Město, kde z jednoho balkonů shlíží na Pražany
kompletní pětilístek dětských hrdinů.
„Jsou asi metr osmdesát vysocí, ze sololitu. Jen Rychlonožkovi před
časem na střeše kavárny Slávie zlomil vichr ruku. Mám ji doteď v garáži,
ještě jsem mu ji nestihl přidělat. A letos zase přišel o hlavu Jindra
Hojer, ale to je hned vidět, tak už ji má zpátky,“ popsal Právu jeden z
organizátorů hry, který již 30 let vystupuje pod oddílovou přezdívkou
Menhart. Postavy přivazuje k zábradlí dlouhými „gumicuky“ a zabere mu to
nejvýš čtvrt hodinu. Horší je to s výběrem místa a propagací.
„Vyhlídnu si nějaký balkon, pak jdu za domácím nebo správcem domu a
snažím se ho přemluvit. Nejdříve to většinou nechápe, ale nechce
odmítnout, protože i on v mládí Rychlé šípy četl,“ vysvětluje Menhart.
Za deset let zažil ale i několik odmítnutí. Ne mu řekli například v
Židovském muzeu nebo v Týnském chrámu – prý leda až bude Mirek Dušín
prohlášen za svatého. Letos má ale pátrací hra velkou podporu. Záštitu
získala od primátora Prahy, dokonce se podařilo umístit 1300 plakátů do
tramvají.
Hledání není nuda
V roce 2005 trůnil klub Rychlé šípy na věži kavárny Slavie. „Jeden
skautský oddíl je hledal. Věnoval tomu několik odpolední, ale neúspěšně.
Vůdce oddílu přitom studoval FAMU a každý den měl Šípaky 2,5 metru nad
hlavou. Od té doby mu říkají Slepej Evžen,“ vypráví Menhart. „Tehdy se
na ně pan prezident díval celý měsíc z Pražského hradu, ale stejně
spisovateli Jaroslavu Foglarovi žádnou státní cenu neudělil. Asi
prezident vyznává jiné hodnoty než Foglar, který pozitivně ovlivnil
generace našich spoluobčanů“, myslí si Menhart.
Když se při výpravách po Starém Městě na hledače usměje štěstím a
neohrožená pětice „papundeklových chlapců“, může ji vyfotit anebo
nakreslit a poslat pobočce SPJF. Druhou možností je přinést obrázek
přímo na vyhlášení, které proběhne na Večeru světel 17. prosince v 17
hodin u kostela sv. Haštala. Na nejlepší čekají knihy Jaroslava Foglara.
SPJF přesně neví, kolik lidí a kdo se hry účastní. „Spousta lidí hledá,
ale nechává si to pro sebe. Důkaz nálezu nepošlou,“ říká Menhart. „Je to
pro někoho i taková intimní záležitost, kdy si člověk řekne, najdu je
letos, nebo nenajdu. Vím ale i o třídě ze školy v Plzeňské ulici, která
si logisticky mezi děti a jejich rodiče na mapě rozdělila ulice a
pátráním žijí“, doplňuje.
S ideálem foglarovek
Malé dobrodružství, poznávání stínadelských zákoutí a krásných fasád
starobylých domů, vycházky v předvánoční Praze. Toho všeho se vám
dostane, když se rozhodnete pátrat po Rychlých šípech. Celá akce je
organizována naprosto bez peněz. Od tiskárny u letáčků, přes domácího,
primátora, členy sdružení, dopravní podnik až třeba po sponzora cen –
všichni četli Foglara a rádi pomohou. „Důležité taky je, že jsou Rychlé
šípy lidem na očích, aspoň chvíli. Komunista je nechtěl mít, protože
byli čestní, a kapitalista hledí spíše na peníze. Mirek Dušín radši
prodělá gatě, ale zachová si čistou tvář,“ uvažuje Menhart. Pokud
nestihnete pátrat letos, hra i foglarovy ideály tu budou i příští rok -
ve stejnou dobu a na stejném místě. Ani si nemusíte hlídat stránky akce
na www.bohousek.cz/hledame-rychle-sipy
Tomáš Pernis
Desátý ročník pátrací hry Hledáme Rychlé šípy si zasloužil mediální
podporu, záštitu primátora, podporu sponzorů. Vůbec nevadí, že text
nakonec vyšel v jiné podobě, dokonce ani nevadí, že v Listech Prahy,
které vyšly v nákladu 600 tisíc výtisků (!) autor píše o klubu Rychlých
šípů jako o čtveřici. :-) Důležité je, že se o aktivitách SPJF píše, že
lidé o foglarově odkazu stále vědí, že to má pochopení a podporu u různě
postavených lidí - myslím tím jak majitele balkónu, tak i primátora Prahy.
Stojí to množství úsilí a já tímto děkuji ostatním kamarádům z pražské
pobočky, že spolu již 10 let tlačíme tu káru "akce a ne sběratelství".
Ať je to Memoriál Jana Tleskače, cyklovýlety do Prokopáku, redaktorování
Bohouška nebo pátrací hra, je to vždy děláno s vděčností ke spisovateli,
který nám v mládí ukázal cestu. Tak ať z ní nesejdeme a potkáváme se s
co největším počtem čtenářů Bohouška, Pražanů a...
Menhart, 10.12.2010
BOHOUSEK.CZ (www.bohousek.cz.cz) - zpravodajský a informační servis - Foglar a Rychlé šípy
Adresa článku: http://www.bohousek.cz/clanek-2010120008-jak-komunikovaly-rychle-sipy-s-novinami-aneb-podekovani-za-10-let-v-prazske-pobocce-spjf.html