Šestá výprava na letní tábořiště Foglarovy Dvojky: Tábor v Jezerní kotlině

Celkově předposlední výprava, lépe řečeno, jak se později ukázalo, dvě výpravy, na letní tábořiště Foglarovy Dvojky organizované pražskou pobočkou Sdružení přátel Jaroslava Foglara společně s 48. klubem oldskautů Jestřábi směřovala na západ Čech k Bečovu nad Teplou.
Hned po II. světové válce v roce 1945 Jestřáb s oddílem zamířil do „své“ Sluneční zátoky na Sázavě. Avšak v příštích třech letech a potom ještě jednou v roce 1953 tábořil v jižních Čechách poblíž Větřní. Od roku 1949 se tábořiště Dvojky přesunulo na Slovensko k „Zelené říčce“ u Pribiliny. S výjimkou dvou let pak tomuto tábořišti zůstal Jestřáb věrný po všechny své zbývající tábory až do roku 1985. Kromě „Tábora práce“ v roce 1953 u Větřní to byl právě „Tábor v Jezerní kotlině“ u Bečova konaný v r. 1958.

Jestřáb sám na tábor v „Našich táborech“ nevzpomínal v dobrém a lituje nevěrnosti Zelené říčce. Tento přístup asi ovlivnily zejména krušné začátky tábora. Kronika věnovaná tomuto táboru začíná Jestřábovými vzpomínkami na neklidnou noční cestu vlakem z Prahy přes Rakovník do Bečova a hlavně problémy se získáním povolení od MNV k táboření na dříve vybraném místě u tří rybníků (byť již dříve povolené Lesní správou). Rybníky totiž sloužily jako zásobárna pitné vody pro Bečov. Teprve po pěti hodinách složitého vyjednávání MNV ustoupil s tím, že ve spodním rybníku se táborníci nebudou koupat. Složitá byla přeprava veškerého materiálu na místo tábora neschůdným rozbahněným terénem a vybudování tábora za krajně nepříznivého deštivého počasí. Z kroniky se ovšem můžeme dočíst, že v té době byly na Slovensku v místě tábořiště rozsáhlé povodně, které by zřejmě vůbec tábor u Zelené říčky neumožnily uskutečnit. Po těžkých začátcích se ovšem počasí umoudřilo a hoši prožily krásné slunečné dny v překrásné divoké přírodě. Z Gonia č. 10 z r. 1958 se dozvídáme, že tábor proběhl od 30. 6. do 1. 8 a zúčastnilo se ho 34 činných, nečinných i bývalých členů oddílu. Ovšem jen dvacet z nich bylo na táboře celý čas. Na tábořišti pak Dvojku vystřídal oddíl z Kadaně. Jestřáb vysoce hodnotil chování členů při jeho těžkých začátcích; stěžoval si ovšem na chování zejména mladších členů právě v období táborové pohody a slunečného počasí.
Výprava na tábořiště proběhla 28. 10. 2009.
První zastávka na cestě byla v Plzni na sídlišti Sylván. Tam v nové zástavbě především rodinných domků jsou ulice pojmenované po Jaroslavu Foglarovi a členech klubu Rychlých šípů. Jedna z přilehlých ulic nese i jméno Karla Bureše. Tato ulice zde však byla již před r. 1989 (tehdy ul. K. Bureše) a není pojmenována po spolupracovníkovi Jaroslava Foglara z redakcí Mladého Hlasatele a Vpředu.
Výprava pak zamířila do Újezdu nad Mží, kde si poblíž hráze údolní nádrže Hracholusky prohlédla památný 500 let starý „Žižkův dub“ a navštívila i blízký Zámecký mlýn, u kterého měly být vztyčeny „indiánské“ totemy. Ty však nahlodal zub času, a tak byly přesunuty k jedné z chat. Někteří z členů expedice tak museli vzít zavděk alespoň návštěvou zříceniny hradu Buben.
Pak už následoval přesun do Bečova. První zastávka byla tradičně na nádraží, na kterém Dvojka vystupovala a strávila zde dlouhý čas dohadů o tom, kde se bude tábořit. Na nádraží došlo k diskusím, kde pátrat po tábořišti. Prvotní informace, že tábor se konal u tří rybníků, totiž při pohledu do mapy okolí Bečova celkem jasně ukazovala na to, že tábořiště leželo u Bečovských rybníků. Avšak jeden z přímých účastníků tábora podal resolutní informaci, že tábořiště leželo u tří Machačových rybníků poblíž hlavní silnice Plzeň – Karlovy Vary. Takže výprava začala pátrání prohlídkou právě této lokality. Podařilo se najít místo odpovídající popisu tábořiště. Nicméně pochybnosti zůstávaly hlavně proto, že rybníky zde byly pouze dva a ani v terénu a ani na žádných současných i starých mapách se nepodařilo třetí „chybějící“ rybník dohledat. Nicméně zdroj tvrdil, že tábořiště před několika málo roky navštívil a třetí rybníček byl již téměř vyschlý a zarostlý. Během výpravy s ním komunikace ovšem probíhala jen pomocí mobilu.
Z této lokality výprava zamířila k několik kilometrů vzdáleným třem Bečovským rybníkům. Ovšem vzhledem k pokročilému času k nim účastníci výpravy dorazili až téměř za tmy a důkladná prohlídka terénu tak byla dosti omezená. Co teď? Kde tedy bylo tábořiště? Z četných diskusí pak vzešel závěr, který se přiklonil k názoru, že tábořiště muselo být na místě, které popsal přímý účastník tábora. Výprava se proto vrátila zpět a za úplné tmy byla na místě za svízelných podmínek umístěna pamětní tabule.
Pak už byl jen čas na návrat, přerušený večeří v nedaleké obci Útvina. V místním hostinci poznal jeden z nejmenovaných účastníků expedice kouzelný nápoj Il-sano.
Přestože určité pochybnosti přetrvávaly, většina členů výpravy věřila, že bylo nalezeno to pravé tábořiště.

Ovšem během následujících dnů si bývalý účastník tábora, po konzultacích s dalšími pamětníky uvědomil, že jeho tvrzení bylo nepřesné a že tábořiště skutečně leželo u Bečovských rybníků.
Nezbývalo tedy, než uskutečnit výpravu novou, při které by bylo potvrzeno již minule vytipované místo tábořiště a přenesena na něj pamětní deska.
Tato druhá výprava proběhla 22. 11. 2009 a zúčastnilo se jí jen několik z členů výpravy první.
Na rozdíl od první zamračené a pošmurné první výpravy nás tentokrát „Jezerní kotlina“ přivítala v plné parádě ozářena podzimním sluncem. Na základě situace v terénu a jeho porovnáním s dobovými fotografiemi bylo celkem přesně stanoveno místo tábořiště mezi druhým a třetím rybníkem. Na jeho místě mohla tak být umístěna informační deska. Zbylo i dost času na prohlídku okolních lesů s četnými divokými stržemi plnými skalisek, které motivovaly znak tábora.
Přiblížil se čas oběda a my jsme se v Bečově opět, jako již několikrát na předchozích výpravách, mohli přesvědčit o nevalné úrovni našeho pohostinství.
Ve Vodné poblíž Bečova se nachází ateliér uměleckého kováře Ivo Rudolfa (www.kovarstvi-rudolf.wz.cz), který byl dalším cílem výpravy. Pro foglarovce je zajímavý tím, že vykoval ježka v kleci. Původně pro sebe, pak však vyrobil další exempláře a dnes je jich celkem šest.
Jeden z nich je umístěn na nově zrekonstruovaném statku Bernard v Královském poříčí u Sokolova (www.statek-bernard.cz). Ten byl, po krátké zastávce v Lokti, dalším cílem výpravy. Vzhledem k časovým možnostem jsme neabsolvovali celou prohlídku národopisných sbírek umístěných na statku, ale soustředili jsme se jen na ježka v kleci. Reklama tvrdila, že kdo ho vyjme jednou rukou, získá v místní restauraci metr piv. Ježek z klece vyndat skutečně jde, ale vzhledem k hmotnosti kovářského díla jde hlavně o problém fyzické kondice osoby zápolící s hlavolamem.
Ze statku Bernard následoval rychlý přesun do Klášterce nad Ohří, kde v místním zámku probíhala ten den vernisáž dvojvýstavy věnované Jaroslavu Foglarovi a sbírce tužek. Začátek vernisáže jsme stihli taktak.
Expozici věnovanou Jestřábovi připravil ze svých sbírek František Doktor z Kadaně (Bohoušek o výstavě informoval ve svém příspěvku http://www.bohousek.cz/clanek-2009110010-vysatav-venovana-jaroslavu-foglarovi-bude-otevrena-v-klasterci-nad-ohri.html). Výstavka je skutečně zdařilá a stálo za to ji navštívit. Nicméně zajímavá byla i výstava Vladimíra Jindry rovněž z Kadaně, majitele největší registrované sbírky tužek.
Závěrečné noční zhodnocení výprav před návratem domů proběhlo nad utopenci v klášterecké hospodě.

Najdou se pamětníci tábora z roku 1958 z kadaňského oddílu nebo někdo, kdo někoho z nich zná?
Dejte nám vědět na Bohouška! Děkujeme.


Fotografie budou doplněny.