Další průzkumné výpravy na letní tábořiště Foglarovy Dvojky: Tábor na Bobří řece a Mohykánský tábor

Navštívit a prozkoumat všechna letní tábořiště Foglarovy Dvojky v období let 1925 – 1999 si dali za cíl účastníci dlouhodobé expedice „Po stopách Hochů od Bobří řeky“.
Akce organizuje pražská pobočka SPJF společně s 48. klubem oldskautů Jestřábi v rámci činnosti Akademie Jaroslava Foglara.
Po dubnové výpravě k tábořišti u jihomoravské říčky Chvojnice, návštěvě všech tábořišť v okolí Sluneční zátoky 20. 6. a výpravě na tábořiště u Sinovíru na Zakarpatské Rusi a tábořiště u Zelené říčky pod slovenským Kriváněm (doplněné na zpáteční cestě ještě jednou zastavením na Chvojnici) během prázdnin následovaly na podzim 4. a 5. výprava na tábořiště na Sedlčansko a na Turnovsko.

První z těchto výprav směřovala 19. 9. 2009 k potoku Mastník v překrásné krajině Sedlčanska, u kterého se uskutečnily na pozemcích patřících známému pražskému velkouzenářovi Maceškovi dva tábory, a to Tábor na Bobří řece (v roce 1929) a Tábor smůly (1930).
Zážitky z těchto dvou táborů (ale i dalších) posloužily Jaroslavu Foglarovi jako náměty pro povídky, které byly v roce 1938 včleněny do knihy Tábor smůly.
Dvojka u Bobří řeky (potoka Mastník) tábořila jen po dva roky, ale často se sem později vracela na své výpravy.
Předběžnou průzkumnou výpravu tentokrát předem provedli Alpín a Windy, takže expedice mohla vyrazit „na jisto“.
Původně bylo na akci přihlášeno deset účastníků, shodou okolností stejný počet jako účastníků tábora v roce 1929, takže si všichni mohli vylosovat jejich jména. Na poslední chvíli ovšem přibyl ještě známý kreslíř komiksů na Foglarovy náměty Milan Teslevič, který ten den byl jen hajným Kabíčkem.
Naše cesta směřovala za nádherného slunečného počasí, které vydrželo celý den, z Prahy do Sedlčan, kde se připojil Simba, nestor sedlčanského skautingu.
Ten sám již dříve po tábořišti pátral a poskytl výpravě cenné informace nejen k hlavnímu cíli výpravy, ale i k vlastivědě Sedlčanska. Svou vitalitou a snahou pořád něco druhým sdělovat se téměř vyrovnal Nashvillovi.
Ze Sedlčan jsme se přesunuli na nádraží do Heřmaniček, kde z vlaku vystupovala i Dvojka.
Hned poblíž nádraží je i bývalý hostinec „U Pokorných“ – dnes soukromý dům na prodej – který je spjat s tábořením Dvojky.
Z Heřmaniček pak naše cesta vedla přes samotu – mlýn Peklo až k tábořišti.
Díky důkladné přípravě Alpína před samotnou výpravou a předchozí průzkumné hlídce se polohu původního tábořiště podařilo spolehlivě identifikovat, byť dnes vypadá rozhodně jinak než na konci dvacátých let.
Rozsáhlé plochy rákosu a osamělých stromků mezi tábořištěm a rybníkem Mastník se přímo nabízely jako rejdiště „Zelené příšery“. Však se ji někteří členové výpravy vydali hledat – zatím však marně.
Expedice umístila na tábořišti pamětní desku připomínající, že letos uběhlo právě 80 let od legendárního Tábora na Bobří řece.
Členům výpravy se podařilo nalézt i osamělý rybníček v lukách, ve kterém se hoši z Dvojky koupali. Nadšení z objevu záhy vystřídala nejistota, neboť jen několik desítek metrů od prvního rybníčku se nachází stejně velký další rybníček. Který z nich je ten pravý, nebylo rozhodnuto.
Zpátky přes tábořiště jsme se vydali na „rozhledničku“ nad táborem navštěvovanou často tábořícími Dvojkaři – kótu 559 Čihanice.
Díky vzrostlému porostu z ní dnes již na tábořiště není vidět. Nicméně pohledy do okolní krajiny byly úchvatné a jistě stály za úsilí vynaložené na výstup na vrchol.
Přestože ne úplně všechny předem vytyčené úkoly výpravy byly splněny, neúprosný běh času nás nutil k návratu.
Na zpáteční cestě jsme ještě v Sedlčanech navštívili ulici „Na Stínadlech“, a pak své úsilí zaměřili na hledání hostince, který by i v pozdních odpoledních hodinách dokázal nabídnout unaveným poutníkům „gulášek“.

Účastníci výpravy: pro tuto expedici si vylosovali jména:

Vladimír Dvořák: Mirka Ejem
Slavomil Janov – Nashville: Bobr
Josef Kasl: Mýval
Milan Lebeda – Alpín: Láďa Velebil
Roman Liščák: Skukům
Anežka Menčíková: Dejvičák
Tomáš Náhlý: Pepíček Hůrků
Eliška Oravcová : Ota Naňků
Luboš Oravec: Jiříček Paukertů
Martin Rosol: Jestřáb
Milan Teslevič: hajný Kabíček
host: Josef Vermach – Simba, pamětník sedlčanský



Druhá podzimní výprava (celkově pátá z expedic) směřovala o tři týdny později, 11. 10. 2009, do míst Mohykánského tábora, který proběhl v roce 1926 u obce Libíč ležící mezi Turnovem a Českým Dubem.
Čerstvě spojený 2. a 34. pražský oddíl tu tehdy tábořil společně s turnovskými skauty.
Složení účastníků naší výpravy bylo téměř stejné jako při minulé výpravě.
Zcela rozdílné však bylo počasí. Na rozdíl od prosluněné výpravy na Mastník tentokrát byl chladný a deštivý den. To však zcela odpovídalo průběhu Mohykánského tábora pronásledovaného nepřízní počasí, ale i dvou dílčích předběžných průzkumných výprav před prázdninami.
Jako již tradičně bylo první zastávkou nádraží, ve kterém táborníci začínali svá letní dobrodružství – tentokrát to bylo nádraží v Sychrově.
Pak už jsme se dlouhým údolím přesunuli do obce Libíč, ve které jsme našli dům bývalého pekařství, ale hlavně navštívili rozlehlý statek rodu Brožů dnes přeměněný na hostinec a penzion. Rodina Brožů žije na statku nepřetržitě již po deset generací – pouze za komunistického režimu byli její členové dočasně nuceni žít mimo svůj domov.
Na pozemku pana Brože měli táborníci zbudovaný svůj tábor a na statku odebírali rovněž potraviny.
My jsme se setkali a povídali si se zástupci tří generaci této rodiny. V místnosti „hospůdky“ byl umístěn plakát připomínající historii Mohykánského tábora.
Z bývalého statku jsme se přesunuli k říčce Mohelce k místu, kde se táborníci u jezu koupali. Jez je dobře identifikovatelný podle historických fotografií; jednu z nich jsme se snažili maximálně přesně naaranžovat a vyfotit znovu.
Pak už následoval výstup vzhůru k místu tábořišti. Sám Jestřáb jej označil za špatné.
Nacházelo se ve svahu nad prudkou strží v lesním porostu. Při deštivém počasí a rozbláceném terénu působilo táborníkům značné potíže při přemisťování.
Na zrádnost nepříznivých podmínek tehdy skauti reagovali heslem: „A furt je nám to jedno!“. I my jsme ho několikrát použili.
Na místě tábořiště byla umístěna dřevěná deska připomínající události staré 83 let.
Při zpáteční cestě jsme se ještě snažili najít v obci Kobyly rázovitou postavičku „starého Páclíka“. Ovšem marně.
Výprava byla zakončena večeří v Mnichově Hradišti spojenou s diskusí z nově získaných poznatků a zážitků a plány na budoucí akce.

Účastníci výpravy:

Vladimír Dvořák
Slavomil Janov – Nashville
Josef Kasl
Milan Lebeda – Alpín
Roman Liščák
Tomáš Náhlý
Eliška Oravcová
Luboš Oravec
Martin Rosol
Milan Teslevič



(Fotografie budou doplněny)