Vlasto, všechno nejlepší! aneb Narozeniny tvůrce Strážců a ábíčka

Letos o prázdninách, tedy přesně 17. července se osmdesátky dožívá spisovatel, komiksový scenárista a dlouholetý šéfredaktor Abc Vlastislav Toman.
Na známém časopise "mladých techniků a přírodovědců" pracoval skoro šestatřicet roků a třiatřicet let stál v čele. Krom toho až doteď vydal na třicet různých publikací.

Toman měl dětství "jak z Rychlých šípů"

Tatínek pocházel z jihočeské Čkyně. Vlastík se tam vracel na prázdniny, ale tím druhým eldorádem dětství pro něj zůstává plzeňská Homolka, břeh zdejší Radbuzy a přidružená místa, která bývala "prériemi". S kamarády pořádal výpravy až nad (také můj) Starý Plzenec, kde se i dál tyčí podivuhodná skála podobající se postavě či tváři, Ostrá hůrka. A tak řádili, a tak válčili, tak si hráli, ale po návratu domů často četl. Foglara, Maye...

Podle Shatterhandova sluhy pak získal i přezdívku Hadži a tu dal po letech i kreslenému, ale nejen kreslenému hrdinovi Božovi Rakovi z rozsáhlého seriálu o klučičím klubu Strážců, který v ábíčku vycházel s přestávkami v letech 1967-84.

Jeho hrdiny je jedna správná pětka a nejen Hadži, i ti zbývající borci jsou vykresleni podle hrdinů Tomanova dětství...

Zrzek je vlastně známý herec a komik Václav „Bum“ Štekl.

Robin - pod čapkou zbojníka Robina Hooda – vznikl podle otužilce a přítele cyklistiky Vládi Bednáře.

Vedoucí Strážců čili "hezoun" Jenda Drábek, tato faktická obdoba Mirka Dušína, byl v reálném světě jistý Miroslav Liška, jako kluk mimo jiné ministrant v kostele na plzeňském Jiráskově náměstí.

A Kája Drobný? Pod jeho kšiltovkou vlastně dodnes funguje Zdeněk Vřešťál, tramp, ale po Únoru taky vězeň. A to tedy jsou „plzeňské Rychlé šípy“, které díky Tomanovi "utvořily" druhý nejdelší náš chlapecký seriál, který má, anebo aspoň zatím má, jedno sto šestasedmdesát pokračování. Čtvrť Petřina, kde se částečně odehrává, je pak vlastně plzeňskou čtvrtí Petrohrad, a Slovanka jsou zdejší Slovany.


Ví, jak psát pro děti

Cyklus Kronika Strážců (1981-84), která Strážce uzavírá, obsahuje asi nejvíc prvků poplatných době, na což někdy bývá přísně poukazováno, ale i Foglar koneckonců poslal Rychlé šípy na stavbu mládeže (1948) a kdyby nebyl časopis Vpřed vzápětí přetaven ještě víc a brzy úplně zlikvidován, lavíroval by nejspíš Jestřáb v tom duchu i dál. Kdo ví. Ale taky "konkurenční" Junák byl po únorovém převratu zničen (právě po krátkém spojení se Vpředem) a muselo uplynout deset let, aby šanci dostalo... Ano, právě Tomanovo ábíčko. Jen místo Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky tu pobíhali Strážci. Nutno ovšem podotknout, že Mirek Dušek, "člen kdysi slavného klubu“, je zde alespoň jejich patronem.


Jak byl Vlasta bombardován

Nejen Karel May, nejen Jules Verne, ale hlavně veledíla J. M. Trosky dostala Vlastu Tomana až ke zkouškám na elektrotechniku na Borech (1943), i když takřka proletěl z němčiny. Válka však už se sunula ke "zdárnému" konci. Nastaly ještě prázdniny, během kterých byl mladík i totálně nasazen, a tak se ocitl na letišti a do února 1945 i ve Škodovce. Přišel duben 1945 a tehdy zasáhla dům budoucího spisovatele a šéfredaktora letecká puma. I jí unikl a čtvrti Petrohrad se na chvíli zřekli ve prospěch už také zmíněné čtvrti Homolka, když se přestěhovali k ženatému Vlastislavovu bratru Karlovi, pozdějšímu novináři.

Neuběhlo ale ani pár dní a byli skoro bombami zasypáni i zde, a tak nakonec skončili až na samotě u Třemošné. Tam Tomana zastihlo osvobození Plzně Američany a jeho rodina dostala nový byt po okupantech.


A zase už vojna. Toman se stává novinářem

Po maturitě (1948) se ještě jednou vrátil jako konstruktér mezi dělníky do Škodovky, ale to už psal do Mladé fronty, v níž ho rád viděl vedoucí filiální redakce Ludvík Mištera. Jenže... Muselo se tenkrát na vojnu (1951).

I následkem toho se Toman ocitl v redakci Rudé zástavy – a hned na tři roky (1953-56). Poznal tu mj. Miloslava Švandrlíka, Gabriela Lauba, Arnošta Lustiga..., ale nakonec se odsud vyvlékl a využil životní šanci. Stal se redaktorem časopisu, jehož jméno sám vymyslel. Redaktorem ABC mladých techniků a přírodovědců.


Skvělý fenomén ábíčka

Oči tehdejší "Strany" byly upřeny na tento „nově povolený Vpřed“, ale nesvoboda tu přímo nevládla a šlo kupř. pohlížet i za hranice, i když hlavně formou opisování ze švýcarského časopisu Interavia. A jindy pak Toman cenzory poněkud šokoval "nemístnými" detaily z vojenské přehlídky na Rudém náměstí.

Ještě si taky vzpomínáte na komiksy Pif a Pifík? Ty Abc pro změnu kupovalo od francouzského časopisu Vaillant. Tou podstatnou akvizicí v redakci však byl náš předválečný modelář Vladimír Procházka, který začínal právě v zakázaném Mladém hlasateli...

Abc ovšem jinak mašírovalo s dobou, to prostě muselo, nicméně uvnitř Tomanem vytvořeného mikrokosmu se dělo mnohé. Asi podobně tomu, jako se uvnitř Tomana samotného mísí ostych s neústupností. "Vyhoďte Vlastíka dveřmi, vrátí se vám oknem,“ komentovali to kdysi. V ábíčku každopádně už zůstal. Od 1. 10. 1956 až do 28. 2. 1992, přičemž náklad po většinu doby jen a jen stoupal.

Neseděli ani zdaleka jen v redakci. Už v dubnu 1959 uspořádali u Plzně, na plzenecké Radyni první turistický sraz čtenářů dětských časopisů, a ta setkání pokračovala. Kupř. deset let poté se jedno konalo i pod (rovněž) plzeňskou rozhlednou Chlum, a právě zde Toman ve svých čtyřiceti letech až užasle zahlédl jako by oživlé dvojníky Strážců, snad i včetně sebe samého.


Tomanova spolupráce s Foglarem

„Cenzoři naštěstí nečetli ábíčko zevrubně,“ vzpomíná Toman. „Šli po slovech jako SSSR a budování a pátrali po vnějších známkách angažovanosti. Tak jsme ty známky rozmístili, ale časopis byl ke čtení.“

Kromě toho vymýšlel hry jako Volá vesmír (1959) a jednoduše obnovil Foglarovy čtenářské kluby – coby raketové posádky. Sice se už nelovili bobříci, ale podávaly se důkazy.

I to bohužel muselo přestat (1975), když tím "narušovali jednotu Pionýra". Ale podpultové ábíčko "narušovalo" dál a dětem se stalo hotovou magií, a to včetně příloh.

Ty měly sáhodlouhou tradici. Už roku 1961 přidali k jednomu výtisku aršík zažehlovacích obtisků z Německa – a byla to senzace. Ne, ne, dnes, v počítačové době internetu už děti příčinu té senzace pochopit nemohou, to je také pravda.

Anebo senzačnost Foglara, i ta je jim stále méně pochopitelná... Díky Tomanovi se tenkrát tenhle do klatby uvržený spisovatel najednou znovu ocitl v tiráži, a to právě v Abc (1964). Stal se členem "aktivu pro práci se čtenáři" i „guvernérem raketových posádek". Pověstná Jestřábova rubrika Z bobří hráze do ábíčka taky přešla, i když maskována co Kompas, a Toman kromě toho uveřejnil nové Foglarovy příběhy, a to jak povídky, tak i ukázky knih Tábor smůly a Poklad Černého delfína (zfilmovaný pak Hynkem Bočanem za účasti Jiřího Stránského).

„Do Pokladu Černého delfína by sem tam stačilo vepsat slovo pionýři a...“ radil ovšem Toman, načež Foglar zlostně odmítl. Pravda je, že ani jeden jeho román nemohl v Abc vyjít celý, nicméně Foglar svůj postoj rozvolnil a psaní čistě pionýrského komiksu Kulišáci (Abc 1963-66) už ho nepálilo. Není příliš známo, že drobným spoluautorem tohoto "druhého nejdelšího Foglarova seriálu" je právě Vlastislav Toman, a to především v pasážích s děvčaty. "Hloupých holek“ se však Foglar uprostřed zveřejňování série velice obratně zbavil a posléze se mu vyvedl ještě jeden přímo furiantský kousek. Upravil téměř celé toto pionýrské dílo prostě na další pokračování Rychlých šípů.

Když v ábíčku až daleko později udělovali Řád dětského úsměvu, také Foglar byl dekorován.


Fenomén komiksu včetně adaptací sira Arthura Conana Doyla a Edgara Rice Burroughse

Co věcí časopis podchytil nebo přímo podnítil, to už se jen stěží dá spočítat! Vylepšili třeba americké bedničky od mýdla, čímž nastartovali éru minikár. Zvlášť po roce 1972 nastal i zlatý věk vystřihovacích modelů, světově zcela raritní, a co se týká povídek, stal se tu "novým Otakarem Batličkou" spisovatel Jaroslav Fencl.

Ale neodbíhejme od Vlasty Tomana samotného. Z komiksu Strážci vytvořil i psané knihy Trampoty s kapitánem (1981) a Trampoty na pokračování (1987). Ty doplnil také sci-fi komiksem Strážci IKS (2000-03) o putování v čase a zeměmi EU, a právě fantastika byla ostatně Tomanovou parketou už odedávna, vždyť to s ní zkusil už ve vůbec prvnímu komiksu Za tajemstvím hlubin (1957), i když šlo ještě spíš jen o ilustrované povídání. Ty skutečné komiksy byly totiž koncem let padesátých ještě v naprosté nemilosti. I tak se ale zveřejnění zdařilo a Za tajemstvím hlubin dost zachraňuje i další jeho autor, totiž známý výtvarník Liďák alias Haďák. A Toman se učil za pochodu dál. S Janem Kristoforim (pozdějším emigrantem) vytvořil komiks Zajatec Torů (1965-66) a přímo unikátem zůstává jeho zcela původní pokračování Doylova Ztraceného světa Druhá výprava (1979-80). Uhranul i zpracováním nikdy během komunismu už nevydaných románů Edgara Rice Burrougse o „hrdinovi dvou světů“ Johnu Carterovi (1968-71) a nadchl nejdelším českým sci-fi komiksem ze Žluté planety, který začal vycházet roku 1973 a jehož filmovou a televizní adaptaci zaklepejme.

Tato epopej vlastně začala vznikat i díky zákazu a byli to poněkud hamižní Burrougsovi dědicové, kdo v Československu zapověděl kreslenou adaptaci Tarzana. Ne, Abc nemohlo příliš uvažovat o převzetí nějaké již existující verze, a tak Toman neomylně chmátl po vlastní prvotině, totiž sbírce povídek Příchod bohů (1966).

To je sbírka poměrně tradičních sci-fi povídek, dikcí snad trochu upomínající na Bradburyho Marťanskou kroniku, a právě dvě tady přítomné prózy vzal Vlastislav Toman znovu do pera a rozvedl je do dvou ročníků svého čtrnáctideníku. Uspěl. Nemálo. I navázal ještě třetí sérií a Kruan ze Žluté planety zůstává tak navždy nejen naší obdobou Tarzana, ale třeba i francouzského pračlověka Rahana. A ovšem, je i jakousi počeštěnou variantou Johna Cartera, onoho bojovníka z Marsu, a protože skutečně až neskutečně uspěl, tak se Kruan i vrací. Po komiksové sérii Kruanova cesta (1988-89) totiž následovala i série Kruan a bohyně (1995-97) a pak ještě série Kruan a Pozemšťané (1998-99). Celek představuje zatím vůbec nejdelší náš kreslený seriál v žánru science fiction.


Padesát let Tomanova Abc

Není sporu, že Toman dokázal vytěžil maximum z konstelace nastavené minulým režimem. Povětšinou nechával vlky nažrat, zatímco ábíčko zůstávalo celé. Ale nejen celé: vzkvétalo. A za hranicemi do všech směrů prostě podobné časopisy neměli. Anebo i měli, ale jen ve stopovém nákladu toho našeho, a pokud byl náklad onoho cizího magazínu přece vysoký, tak to zase byl magazín poněkud neseriózní.

Toman, pravda, lavíroval, ale nikdy se úplně neohnul. Je sice jasné, že se v určitém omezení musela zrodit již celá původní redakční sestava, nicméně Abc se lišilo od jiných dětských časopisů tematikou. A právě ona ho vždycky zachránila. Patřili "mladým technikům a přírodovědcům", což nelze „ožulit“. Jistěže sdíleli "státní linii vědeckotechnického rozvoje", zvlášť po roce 1970, kdy se tahle čtyři slova stala magickým zaklínadlem, jenže právě tahle linie tvůrce ábíčka i jeho poživatele chránila a vždycky zachránila.


A dnes?

Dnes je Vlastislav Toman stále činný, i když v důchodu. Na odchod do penze ovšem moc rád nevzpomíná, neboť z redakce jeho celoživotního časopisu jej do jisté míry (anebo tedy úplně) vykopli.

V týž čas trpěl i zdravotními problémy, už asi deset let odkládal operaci oboustranného šedého zákalu, a podstoupil ji až právě roku 1992. "Šeď, která zrak postupně zakalila," vzpomíná v knize Můj život s Abc (2005), "jako by přede mnou až do té doby skrývala spoustu podrobností, ale zejména jasný pohled do dálky.“ Ozdravené Tomanovy oči se tak vlastně staly i výzvou k další práci jinde a počátkem roku 2007 se dočkal i setkání ábíčkovské redakce po padesáti letech na Kavčích Horách. Hned několik desítek lidí se tehdy vrátilo k sobě, i když asi patnáct nakonec nedorazilo, a přítomen byl i vůbec první šéfredaktor časopisu Jan Čeřovský a výtvarník Jindřich Kovařík alias ilustrátor prvního čísla a tvůrce původního loga.

Nutno ovšem poznamenat, že tehdejší redakce Abc na Kavčích chyběla, i navzdory pozvání, takže jí byl pouze odeslán pozdravný dopis. Tato redakce ovšem setkání vnímala značně negativně, přijala k němu i negativní stanovisko a označila schůzku za zneužití značky, po čemž snad zvažovala i žalobu. Nu, i tak to chodí.


"Musím psát!"

říká dnes Vlastislav Toman, který se občas (ale i vlastní vinou : -) ocitá až v úplném kole akcí, z nichž si stále víc bude muset vybírat. Právě z toho důvodu, aby měl čas a psal i dopsal, co dopsati chce.

Jeho povídkové dílo ovšem nedávno shrnula knížka Třetí výprava (2008) a další jeho práce najdete třeba na www.pionyr.cz/mozaika, www.pionyr.cz/ahoj nebo www.iABC.cz. Z mnoha jeho ještě nezmíněných komiksů připomeňme teď i Marťana (1963) a Prázdniny s Marťany (1971), Pověst o bílé velrybě (1964-65), Odesilatele neznámého (1966), Výpravu do ztraceného světa (1969-70), Krále prérie (1971), Zajatce ptáka Mauk (1971-72), Příběhy psané střelným prachem (1977-85), Pána vlků (1985-86), Dobyvatele hlubin (1986-87), Hrdiny a dobrodruhy kapitána Treskowa (1987-88), Kapitána Karibského moře (1989-90), Kroniku zbraní (2000-01) a Poutníky (2002-03). Scenárista Toman pak zůstává i autorem či spoluautorem sedmi z výše zmiňovaných speciálů Abc (1970-90), je hlavním spolutvůrcem všech čtyř Velkých knih komiksů ABC (2001-03) a počínaje Astronautickými modely, soutěžemi a hrami (1962, přeloženo do tří jazyků) vydal mimo jiné i knihy Objevení Sluneční země (1978), Příběhy psané střelným prachem (1988), Pán vlků (1990), Korzár Poctivec (1991), Dlouhý oheň smrti (2000) a Strážci žulového paláce (2003), za což i ostatně postupně posbíral i přehršli rozmanitých cen a vyznamenání. Konkrétně Cenu Československé Akademie věd za populárně vědecké práce (1974), Novinářskou cenu Jana Švermy za práci v tisku (1984), Řád práce (1989), Cenu Akademie scifi, fantasy a hororu (2008) a také titul Velmistra (tohoto) žánru (2007). Cenou Muriel pak byl Toman vloni uveden i do Síně slávy.

K těm osmdesátinám všecko nejlepší, Vlasto!


P. S.

Ábíčko dřív poskytovalo "hry", které víc mapovaly reálný svět, zlepšovaly motorickou dovednost (papírové vystřihovací modely), podněcovaly k zájmu o vědu. To odešlo, přičemž vztah časopis-čtenář jsou sice spojené nádoby, ale přece jen to byla spíš změna mladých, kterou Abc kopíruje. Odklon od zájmu o "hmatatelnou" realitu a až "drogová" cesta do snů, posun od touhy po sci-fi k touze po fantasy je trend.







Foto: Roman Liščák (1) - Vlastislav Toman převzal na setkání ve Sluneční zátoce 20. 6. 2009 ocenění udělené pražskou pobočkou SPJF k 80. narozeninám Klíč k fantazii; Milan Lebeda (2)
Kliknutím na fotografie se jejich náhled zvětší.