Pavel Čech: Chtěl bych jen týden malovat jako Burian

Ilustrátor Pavel Čech se narodil v Brně (1968), vyučil se zámečníkem a pět roků pracoval jako opravář v Královopolské strojírně. Roku 1989 se stal profesionálním požárníkem a od roku 2004 je ve svobodném povolání.
Má syna Jiřího a Františka.
Miluje zarostlé zahrady, zrezivělé klíče, oprýskané zdi, lesy, toulky, pouštění draka, stará kina, indiány, Rychlé šípy a taky knihy Michala Ajvaze.
Všechno se zároveň pokouší i namalovat.
V letech 2002-2007 vydal čtyři autorské knihy O Čertovi, O zahradě, O Mráčkovi a O klíči.

Co jste jako kluk říkal Trnkově Zahradě (1962)?

Měl jsem ji moc rád, ale jen do té doby, než se objevili sloni.


Ale slony přece Trnka nasazuje už koncem první kapitoly!

Ano. Pak už to na mě bylo moc psychedelické a ta tajemnost vyprchala, ale zase... Velryba s předplacenými časopisy byla výborná... A dodnes používám i nadávky starého kocoura, když spílám svým synům: „Ty lopatko, ty smetáku…“ Na „plantážníky“ a „tisíc šejtanů“ dojde možná taky, ale až později, až trochu odrostou...


Už od dětství malujete a kreslíte?

Co si tak vzpomínám, maloval a kreslil jsem s chutí asi vždycky.


A co?

V dětství hlavně tanky.


A co jste měl jinak v oblibě?

Měl jsem v oblibě vše, co se týkalo indiánů, a Zdeňka Buriana, Káju Saudka a Karla Frantu, časopisy Pionýr, jeden čas Větrník, a tehdy nesehnatelné Vpředy. A taky různé staré klukovské romány. A knížky Ernesta Thompsona Setona.


A Foglara?

Ano.


Imaginativní obrazy Odchod Jaroslava Foglara či Ve vířících závojích sněhových vloček jsem konečně hleděl na zahradu, kterou jsem tolik roků hledal působivě představují Stínadla... Více... anebo méně... Chtěl byste taky ilustrovat nějakou foglarovku?

Byly časy, kdy jsem toužil ilustrovat Záhadu hlavolamu.


A co Stínadla? Druhý díl?

Stínadla ani ne. Ty přece udělali už tak krásně pánové Gustav Krum a Bohumil Konečný...
Vytvořil jsem sice i jeden obrázek k Chatě v Jezerní kotlině, ale v ní se zase už přede mnou pohyboval s grácií sobě vlastní Zdeněk Burian...
Čím jsem starší, je toho víc, co bych rád namaloval, a tak už nevím, jestli se k Foglarovi ještě vůbec dostanu, a teď si uvědomuji, že dnes už bych z toho měl větší obavu, že to nezvládnu, než kdysi!


Ale to snad ne, nebojíte se přece (dalších) apokryfů z jeho světa, jakými byly už vaše komiksy Jindrovo jaro, Jako tenkrát anebo Tajný výlet - z časopisu Bobří stopou vydávaného sdružením Jestřábových přátel... Nebo snad ano?

Nebojím, ale žádný další natolik dobrý nápad, abych pocítil puzení ho ztvárnit ve formě foglarovského komiksu, v současnosti nemám.


A co takovýto návrh! Co příběh o tom, jak a kdy a kde se rozeběhl onen mladý zástup, který posléze vyplašil hochy Písklouna a Tlouštíka tak, až uskočili do průjezdu, čímž "udělali objev". Ten, že ve dvorcích našli Bratrstvo Kočičí pracky a skrz ně pak i Rychlé šípy...

Vidím, že jste znalec, a opravdu by to šlo. Vzpomínám si, že už jako malý kluk jsem přemýšlel, kam se asi ta banda žene, a člověka hned napadaly asociace ke Stínadlům, k Vontům…


A jak byste zhodnotil JUDr. Jana Fischera (1907-1960), původního malíře Rychlých šípů? A jaký máte vztah k JEHO světu?

Kladný. Jan Fischer byl výborný a mám ho nejraději v jeho ještě ne tak suverénní poloze v těch prvních sešitech. Hoši Rychlých šípů tam jsou ještě takoví hošíci a vše je ztvárněno tak nějak naivněji, později už byl Fischer dokonalý a vždy mě mrzí, když si pomyslím, kolik příběhů by za příznivějších okolností mohl ještě vytvořit, kdyby nemusel dělat Jiskrovce (1949-51) a... A kdyby tušil, že právě Rychlé šípy ho udělají, na rozdíl třeba od karikatur sportovců, nesmrtelným. A taky kdyby mu Jaroslav Foglar zaplatil za práci do šuplíku, který by pak vydal poklady v lepších časech (což se nestalo)... Kdyby…


Tím jsme pronikli do světa komiksu. Co váš první? Jsou to Dobrodružství Honzy Štíska (1990)?

Ano, to byl první komiks, který mi vyšel, a když se na něj dnes podívám, mám hrůzu z toho, že jsem ty chyby tenkrát neviděl. Ale jinak ho mám rád, dělali jsme Honzu Štíska s kamarádem a připomíná mi ty doby, kdy další pokračování komiksu byla má jediná starost.


Širokko versus Batman, Spiderman, Hulk a Mažnák. To je neuvěřitelný název dalšího vašeho komiksu, ale kdy jste se vlastně poprvé setkal se Širokkem (a kolik měl tehdy ve jméně těch káček)?

Širokko, jak se píše v prvním, ještě ne knižním, vydání Stínadel (1946-7), je postava, která musí fascinovat v tom správném věku snad každého kluka, který chce běhat nejrychleji, skákat nejhlouběji a všechny přeprat. Kolikrát jsem asi četl řádky, v nichž se popisuje setkání Rychlých šípů s tajemným přízrakem ve svatyni Uctívačů ginga? Kolikrát věty typu „Už jsme ho drželi u Starého mlýna, ale skočil do koryta Černé vody a zmizel, nikdo z nás se z takové výšky neodvážil skočit za ním...“? Zaručeně mi vždy znovu a znovu dokázaly rozbušit srdce a troufale jsem snil o tom, že já sám bych se za Širokkem do propasti VRHL!


Stále se vracíme k Foglarovi, ale posuňme se do světa ilustrací. Už jste zmiňoval Zdeňka Buriana, ale máte prý v oblibě i paleontologické obrazové rekonstrukce Petra Modlitby, je to tak?

Ano. Petr Modlitba je kamarád a mám rád jeho i jeho tvorbu.


A Burian?

O Zdeňku Burianovi vlastně nevím, co bych řekl. Vždy, když si prohlížím ilustrace z jeho nejlepších let, jsem v úžasu nad tou dokonalostí, nad jistou rukou a atmosférou, kterou dokázal vytvořit. Chtěl bych jen jeden týden umět malovat jako on! Zavřel bych se do ateliéru a neztrácel ani minutu!


V podstatě skoro protichůdný typ malíře představuje dnes František Skála. Co říkáte jeho slavným postavičkám Vlase a Brady? Ptám se, protože mi les vaší pohádky připomněl jeho Bles...

Práci Františka Skály mám moc rád a vzpomínám si, jak jsem koupil Vlasa a Bradu (sic) v Brně-Bystrci v hračkářství. Za pět korun. To bylo mé první seznámení. Jeho výstava v Rudolfinu (2004-05) byla snad tou nejkrásnější, nejzvláštnější a nejvíc inspirující, na které jsem kdy byl.


Uskočme teď na pár vteřin do propasti času! Co si myslíte, odvážil byste se např. znovu ilustrovat Barona Prášila, jehož obrázky doplnil už i vám tak blízký Gustav Doré?

Asi ne... A tu knížku jsem vlastně ani nikdy nečetl. Když jste to řekl, hned už jsem si představil film Karla Zemana (1961). Doré je úžasný, to víte, a jakákoli kniha jím ilustrovaná je pro každého výtvarníka obrovská výzva. I třeba jeho Don Quijote (1863)! Je ale snad nepřekonatelný!


Mimo jiné jste vytvořil ilustrace pro Ajvazovy Pusté ulice i jeho román Druhé město. Co vás k tomuto spisovateli, kterého jste si pak velmi oblíbil, vlastně přistrčilo?

Shodou okolností mi o něm řekl pan Petr Kotek (nar. 1963), tedy režisér té druhé, filmové verze Záhady hlavolamu (1993). „Odrostlí Vontové prý teď čtou nějaké Druhé město, neslyšels o tom, Pavle?“
Tato věta mně nedávala spát až do chvíle, kdy jsem knížku sehnal. Na první přečtení se mi nelíbila, ale potom jsem se k ní vrátil a úplně jsem jí propadl.


Takže to nebyla pouhá zakázka!

Ne. Nakladatelství Petrov se ozvalo až později.


Maximum knížek jste ale dělal pro spisovatele Jiřího Kratochvila. Obálky hned šesti... Podobná náhoda?

Asi ano.


A jak vnímáte knihy Rowlingové anglické následovnice Angie Sageové, která byla původně ilustrátorkou?

Vnímám je tak, že každý rok musím přečíst další její díl a pracně vzpomínat a hledat poznámky z loňska a tedy z kompletně zapomenutého dílu předchozího...


Vytvořil jste ovšem i ilustrace pro knihu Muž, který sázel stromy od Jeana Giona...

Pěkná práce. V čase okolo Vánoc. Tyhle obrázky mi, vzpomínám si, šly kupodivu snadno.


Jako ilustrátor jste se dále dostal i k některým písničkářům. Je to jak Pavel Žalman Lohonka, tak i (romanopisec) Bulat Okudžava...

Srovnat bych ty dva ovšem nedokázal. Žalmanovy písně, ty dobře znám, ale Bulata vlastně neznám vůbec.


Jak došlo na vaši spolupráci s fotografem Vratislavem Hnátkem, s nímž jste před dvěma lety uspořádal výstavu Vyšel jsem z ráje?

Je to taky kamarád a už léta mi fotí obrazy... O společné výstavě jsme předtím mluvili hodně dlouho.


Koncem léta 2006 jste také vytvořil "slohové cvičení s obrázky" nazvané Morava. Plánujete obdobně ztvárnit i Čechy? Nebo další země?

Ne, to neplánuji, tohle byla jen zakázka pro časopis.


Po vašich autorských knihách O čertovi, O zahradě, O Mráčkovi a O klíči je tu i knížka O klukovi. Nějak na ni ale nedochází, dočká se konečně vydání?

Už bych to ani vlastně nechtěl.


Propána, ale jak to?

Nedávno jsem si ty obrázky prohlížel a většinu bych už musel asi přemalovat.


A na čem nyní pracujete?

Dokončuji knihu s pracovním názvem O třech kamarádech.


Děkuji za rozhovor.






Internetové stránky Pavla Čecha: www.pavelcech.wz.cz



Fotografie z vernisáže 1. podzemní výstavy Pavla Čecha 2. 11. 2008, která se konala od 3. do 21. 11. 2008 v 1. podzemním antikvariátě v Hybernské ulici č. 22 (naproti Masarykovu nádraží) v Praze 1.


O výstavě více zde:
http://www.bohousek.cz/clanek-2008100022-1-podzemni-vystava-pavla-cecha.html


Foto: Milan Lebeda