Radost a zklamání s knihou Rychlé šípy ve Stínadlech

S velkým očekáváním přijali snad všichni foglarovci v závěru loňského roku jako dárek pod vánoční stromeček knihu Rychlé šípy ve Stínadlech, kterou v reprezentativní úpravě i velikosti vydala Olympia - dvorní nakladatelství knih Jaroslava Foglara. Publikace obsahuje tři Jestřábovy „stínadelské knihy“ – Záhadu hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta a je tedy obdobou dvou vydání knihy Dobrodružství v temných uličkách stejného vydavatele v letech 1990 a 1991.

Úvodem osobní poznámka Přiznám se, že čtení tohoto souborného vydání mi trvalo více než měsíc, což považuji za osobní rekord, s ohledem na fakt, že předchozí souborné vydání jsem několikrát četl „v zátahu“ asi 3-4 dny. Bylo to způsobeno zejména poněkud nepohodlným čtením, kdy manipulace s rozsáhlou knihou byla v posteli, kde většinou své oblíbené knihy čtu, složitá. Na druhé straně jsem měl čas si povšimnout řady detailů, které mi v předchozích vydáních unikly, prohlédnout si podrobně nové kresby Milana Tesleviče. Do očí mě navíc (na rozdíl od většiny předchozích vydání) uhodily chyby, kterých se vydavatelství ve vydání z foglarovského hlediska trestuhodně dopustilo. Tyto chyby a ano, z mého pohledu doslova násilné změny a doplňky Foglarova textu kterýmsi redaktorem (v tiráži jsou uvedeni Vladimír Dobrovodský a Marcela Nováková) a neuvedeným jazykovým korektorem zkalily však moji radost nad novou knihou, ze které mám nyní spíše smíšené pocity.


Chyby můžeme rozdělit do tří skupin:


a) Pravopisné chyby.

I při méně pozorném čtení neujdou čtenáři chyby, jichž se mohlo vydavatelství Olympia vyvarovat pečlivou jazykovou korekturou (na níž pravděpodobně při hektičnosti vydání nezbyl čas).

Např. v kapitole 29 (Záhada hlavolamu) s názvem Objev pod přístřeškem se píše, že skleslá nálada nakazila JIRKU (správně má být JARKU) nebo ve Stínadlech se bouří (s. 232, kapitola Svazek rezatých klíčů i na jiných místech knihy) se píše o VELKÉM VONSTVÍ (správně má být VELKÉ VONTSTVÍ) nebo na s. 451se píše o poměrně KLIDÉM návratu (správně má být KLIDNÉM).



b) Faktické chyby

Je na místě zcela odmítnout používání slova GINKGO (tajemný strom ve Stínadlech), když ve všech předchozích vydáních Stínadel se bouří a Tajemství Velkého Vonta se píše o stromu zvaném GINGO. Domnívám se, že je autorovou licencí, že ve svém díle používal tento název, a že nepoužil skutečný, pravdivý název stromu. Bylo pak na čtenáři, že si onu pravdu vyhledal, že strom skutečně existuje. Podobně by mělo být v názvu kapitol uvedeno vždy TAM-TAM (jak je správně uváděno v textu) a nikoliv Tam-tam.

Drobné chybě se nevyhnul ani Milan Teslevič, kdy na s. 266 obrázek Červených schodů neodpovídá textu. Plynové lampy jsou na obrázku umístěny vpravo, ač podle textu se mají při pohledu zdola nacházet vlevo.



c) Chyby v ediční poznámce

Nedostatky lze najít i v ediční poznámce znalce knih Jaroslava Foglara Václava Noska. Chyb je tam hned několik, např. zvukové záznamy románů Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří pro nevidomé pořídila knihovna K.E.Macana nikoliv v roce 1988, ale o deset let později. Počítačový program o Jaroslavu Foglarovi připravil v roce 1997 ředitel ZŠ Rapšach (nikoliv Rašpach, jak uvádí kniha). Malý průvodce po Stínadlech nevydala „pražská skupina Žlutý kvítek“, ale SPJF a k vydáni ji připravil ORIN a Pražské sdružení Žlutého kvítku. Ve výčtu všech děl, která s vydáním stínadelské trilogie souvisí, chybí videokazeta s filmem Petra Kotka Záhada hlavolamu, kterou ve spolupráci s Barrandov Biografia vydalo Centrum českého videa.